Němá barikáda

Němá barikáda je sbírkou celkem 12 povídek výlučně s tématikou války. Jan Drda patří k první vlně autorů píšících po válce, takže se v jeho díle výrazně projevuje schematismus. Ve všech povídkách je jasná dáno, že Němci jsou zlý a stateční Češi naopak výlučně dobří. Hlavními hrdiny jsou vesměs obyčejní lidé, kteří hrdinské činy dělají až na základě nezvyklé situace, do které se dostaly. Důležitá je také skutečnost, že špatně se rozhodují jen ti slabý, všichni ostatní si stojí za svým až do smrti. K bližšímu popisu jsme si vybrala povídku s názvem Vyšší princip.
HLAVNÍ NÁMĚT: Hlavním námětem je vnitřní rozpor profesora latiny a řečtiny na jednom nejmenovaném gymnázium. Hlavní hrdina se rozhoduje mez tím, co by měl udělat a co je takřka bezpečné a mezi tím, co cítí jako správné, ač mu pak může jít o život.
Tři studenti jedné septimy se vyjadřovali o atentátu na Heydricha proti propagandě – schvalovali ho. Byli udáni, odvedeni přímo z vyučování a zastřeleni. Jejich třídní má ospravedlnit smrt chlapců před třídou. Není schopný lhát a říkat něco, co je proti jeho vlastnímu vnitřnímu přesvědčení. I s rizikem, že ho muže někdo udat nakonec před třídou přizná, že atentát schvaluje, neboť „Z hlediska vyššího principu mravního…vám mohu říci jenom jedno: vražda na tyranu není zločinem!“
HLAVNÍ HRDINA: Hlavním hrdinou této povídky je profesor latiny a řečtiny, obecně přezdívaný „Vyšší princip“, protože toto slovní spojení používá více než často. Vlastně tohoto spojení používá kdykoli, když chce vysvětlit nebo podložit jakékoli své tvrzení. A právě na takto zásadového muže čekal úkol sdělit svojí třídě, že jejich spolužáci byli popraveni oprávněně, že atentát byl protizákonný a že on sám stojí na straně třetí říše. Profesor jde to třídy s vědomým, že řekne co musí. Přesto nakonec vyhraje jeho vlastní přesvědčení, vyšší princip, kvůli kterému lhát nemůže, a vysloví svůj vlastní názor ač riskuje vlastní život.
Hlavní postava je čistě zásadová, stojí si za svými navyklými hodnotami a měnit je nehodlá ani v tak rozporuplné době. Není schopen vyjádřit něco, s čím se neztotožňuje.
VLASTNÍ NÁZOR: Tento soubor povídek byla zajímavý, ale nemůžu říct, že bych se v nejbližší době chystala na jeho opětovné přečtení. Až na pár výjimek jsou povídky vesměs čistě prorežimní. Více než knížka samotná mě asi zaujala skutečnost, že jsem zrovna tuto sbírku od Drdy našla v dětském oddělení knihovny, ač mi to jako četba pro děti skutečně nepřijde. Zajímavé bylo také zjištění že Městská knihovna v Praze má vydání vesměs jen z 80.let minulého století.