Povídky z jedné a druhé kapsy

1. Autor: Karel Čapek

2. Dílo: Povídky z jedné a druhé kapsy

3. Nakladatelství: Československý spisovatel Praha, 1978

4. Ilustrátor: Cyril Bouda

5. Druh: povídkové soubory

6. Skládá se: ze dvou sbírek povídek

7. Děj:





Případ dr. Mejzlíka

Mladý policejní úředník, Dr, Mejzlík, skončil v noci v práci a chtěl se dostat co nejrychleji domů. Ale jeho intuice ho táhla někam jinam. Táhla ho k prosnému lokálu. U Tří panen. Zapaloval si cigaretu, když v tu ho míjel neznámý muž. Doktor si všimnul, že má na botách zbytky stop popela. V ten moment si představil jak boty šlapají do popelu, který právě vysypal z ohnivzdorného trezoru. Zavolal tak policii a ti ho zatkli, nakonec zjistili že ten muž, opravdu trezor vykradl, v dobročinném židovském spolku. Pan Mejzlík nechápal jak mohl na toto přijít a tak se šel poradit s panem Dastychem, což byl starý kouzelník. Ten mu ale neřekl nic jiného, než že to byla štastná náhoda, pan Mejzlík s tím dvakrát spokojen nebyl a byl z toho až nešťasten. Protože si celé stanice teď, myslí že je naprosto geniální, a že dokáže vyřešit jakýkoliv případ.



Postavy: Doktor Mejzlík, neznámí muž

Místo: Policejní stanice, lokál U Tří panen.





Šlépěje

Jednoho zimního večera se pan Rybka vracel domů, a když tak šel po cestě, tak si všimnul v čerstvě napadaném sněhu nějakých stop. Ty stopy končily přímo uprostřed ulice, ale dál nikam nevedly.

Pan Rybka se snaží zjistit, kam se tento neznámý člověk poděl, nebo jaký je vlastně příběh těchto stop. A tak si přivolal na pomoc pana komisaře Bartošku. Ten tedy přijde, ale ani jednomu z nich se nejeví žádné rozumné vysvětlení. Komisař, se po nějaké době trochu naštve a tak panu Rybkovi vysvětlí že oline tady není od toho, aby řešila takovéto malichernosti. Komisař mu tedy řekl že ten člověk mohl třeba odletět, a i když se panu Rybkovi nedařilo dát záhadu z hlavy tak ho nakonec uklidnilo, když strážník při obchůzce navázal na ty záhadné stopy, a pokračoval v jejich směru.

Pan Rybka nakonec přišel na to že bylo zbytečné „jevem“ zabývat.





Postavy: Pan Rybka, komisař Bartoška

Místo: Obyčejné, nespecifikovaná ulice







Ukradený kaktus

Pěstitel kaktusů, pan Holben, měl velmi rozsáhlou sbírku kaktusů, a tak se jednoho dne rozhodl že jí zpřístupní veřejnosti. Jenže se postupem času začali kaktusy ztrácet, ze začátku se ztrácely skoro až bezvýznamné/bezcenné exempláře, ale později se začaly ztrácet i velmi drahé exempláře.

Pan Holben na to šel vychytrale, dal do novin článek že kaktusy napadla nějaká choroba, která se může přenést i na člověka, avšak jí může vyléčit pouze speciální léčivo, které má pouze pan Holben. Za nedlouho se o léčivo přihlásil jeden pán. Konkrétně, pan Ráček, který jak už asi tušíte, kradl ty kaktusy, avšak vždy byl převlečený za ženu. Holben chtěl pana Ráčka potrestat, ale objevil v něm vášnivého pěstovatele, a tak ho poslal do Mexika, právě pro kaktusy. Tam ale pan Ráček umřel, protože vzal indiánům jejich posvátný kaktus, a ti ho za to napíchli na kaktus.



Postavy: pan Holben, pan Ráček

Místo: Nespecifikováno, Mexiko





8. Úryvek: "Vy jste pan Nerad Jaroslav, básník," řekl mu dr. Mejzlík. "Pane svědku, vy jste byl při tom, když neznámé auto přejelo Boženu Macháčkovou."

"Ano," vydechl básník.

"Mohl byste mně říci, jaké to bylo auto? Zda bylo otevřené nebo zavřené, jaké barvy, kdo v něm seděl, jaké měl číslo?"

Básník usilovně přemýšlel. "To nevím," řekl, "já jsem si toho nevšiml."

"Nevzpomínáte si na žádnou podrobnost?" naléhal Mejzlík.



9.



Kniha byla zajímavá, protože se jednalo o detektivní a záhadné příběhy obyčejných lidí. I přesto, že ne všechny měly vyřešený konec, to knize dodávalo jakou si možnost zamyšlení, zamyšlení nad tím jestli opravdu vždy je ta první volba ta správná.