absint - la fée verte

Absint
( LA FÉE VERTE)
(Zelená víla)

Kultovní nápoj pařížské bohémy, snad žádný alkohol nemá horší pověst. Zelená víla si vás omotá kolem prstu, dá nahlédnout do ráje, a pak už vás nikdy nepustí. Okusíte ty nejzářivější doteky imaginace a nespoutané fantazie, ale nakonec vás zavede do pekla. Pili ho malíři, básníci, dělníci, kurvy i smetánka pařížského podsvětí.

Historie absintu
Absint byl považován za elixír již dávno předtím než jej začala pít pařížská bohéma.
Hippokrates ho například předepisoval proti žloutence, revmatismu, anémii a menstruačních bolestech. Nebyl to ale absint, jak jej známe teď. Šlo o listy pelyňku macerované ve víně nebo lihu. Pythagoras doporučoval pelyněk namáčený ve víně jako pomocný prostředek při porodu. Římský vědec Plinius jej doporučoval jako elixír mládí a proti dýchacím potížím, a v Alžírsku byl používán proti malárii.
Historie drog kopíruje historii válek například američtí vojáci ve Vietnamu byli permanentně zhulený trávou. A Napoleonovi muži zase museli mít v zásobě lahvinku absintu, voják posílený absintem se nebál a navíc jeho koordinace smrtelných úderů nebyla narušena, ba naopak. Díky nebojácným vojákům a výborné taktice Napoleon vyhrával na všech frontách, ale udělal stejnou chybu jako všichni, nedobyl Británii a šel na Rusko.
Moderní absint byl vynalezen v roce 1792 extravagantním francouzským lékařem Pierrem Ordinairem, který uprchl před Velkou franc. revolucí a usadil se ve Švýcarsku. Ve Švýcarsku objevil rostlinu Artemisia Absentium, která rostla divoce v kopcích, protože byl obeznámen s použitím pelyňku ve starověku začal s ním experimentovat.
Součástí původního receptu byly tyto byliny: pelyněk, anýz, yzop, dobromysl, máta, kosatec a různá množství koriandru, rozrazilu, heřmánku, petržele a špenátu.
Zkušební elixír č.136 si ve vesnici získal velkou oblibu a dostal přezdívku La Fée Verte.
Po smrti doktora Ordinaira se recept rozšířil do světa zásluhou slavného prodejce likérů Henryho Pernoda.
Halucinogenní thujon
Absint se od ostatních alkoholických nápojů odlišuje jednou zásadní věcí ? obsahem alkaloidu zvaného thujon. Tato neurotoxická droga má na lidský organismus psychotropní a halucinogenní účinky, které se projevují změnou vnímání a celkovým zlepšení nálady.
Časté užívání thujonu způsobuje ochromení nervového systému, šílenství, schizofrenii a demenci. Dnešním pijákům ale už nic nehrozí protože obsah thujonu je 10-35mg/l, ve zlatých časech absintu to bylo až desetkrát víc.
Nejslavnější pijáci absintu
Vincent van Gogh, Eduard Manet, Edgar Degas, Paul Verlaine, Henri de Toulouse-Latrec, Charles Baudlaire, Jean Arthur Rimbaud. Ti všichni se zapletli se zelenou vílou a nakonec za to zaplatili. Barvy, tvary, kompozice a emoce, které zachycovali na svých plátnech nebo ve svých básních, jsou odrazem bouře v jejich hlavě.

Alfred Jarry ? francouzský spisovatel přelomu 19. a 20. století, byl sice trpasličího vzrůstu, ale i přesto velmi zábavný a dobrý společník. Pařížská bohéma ho zbožňovala, žil ve stavu permanentní opilosti, miloval absint. Zřejmě i svou nejslavnější hru Král Ubu napsal pod jeho vlivem.

Charles Baudlaire ? byl sice geniální básník, ale velmi komplikovaný a rozporu plný člověk. Jeho současníci ho považovali za ztělesnění všech neřestí. Miloval absint, drogy, ale syfilis ho nakonec dohnal do náruče smrti ve 46letech.

Ernest Hemingway ? poprvé ochutnal absint ve Španělsku a popíjel ho i v Paříži, kde v té době už byl ilegální, a proto si ho pašoval ze Španělska a z Kuby, aby ho inspiroval při psaní.

Henry Toulouse-Lautrec ? malíř zakrslé postavy se zakrnělýma nohama a obrovskou hlavou. Nevycházel nikdy ven bez své vycházkové hůlky, v níž nosil skleničku a půl litru absintu. Žil nezřízeným nočním životem, ve kterém mu právě absint sloužil k zapomnění na jeho hluboký smutek, ale i jako utěšitel bolestí v jeho paralyzovaných nohách.

Pablo Picasso ? jeho láska k absintu vrcholí v jeho kubistickém díle ?Sklenice absintu? z roku 1914.

Arthur Rimbaud a Paul Verlaine ? tito dva se řadí mezi největší bouřliváky a pijany absintu. Celé dny popíjeli absint a četli si navzájem své básně. Večer začalo teprve to pravé šílenství; vymetali bordely, prováděli neskutečné orgie? Paul Verlaine nakonec umřel chudý a nemocný a na smrtelné posteli absint proklínal, ale po smrti se pod postelí našli prázdné lahve od zelené víly.

Vincent van Gogh ? geniální malíř 19. století si nedokázal život bez absintu představit. Jak sám říkal zelená víla mu darovala jeho svět v zelenožlutých barvách. Pod vlivem absintu si taky uřízl ucho, aby mohl zaplatit prostitutce.

K absintu se v Americe, kde je zákaz vyrábět i konzumovat absint, hlásí hodně celebrit například Eminem, Marlin Manson, Johny Depp i Hillary Clinton.

Proč došlo k zákazu absintu?
V srpnu roku 1905 zabil pod vlivem absintu švýcarský dělník Jean Lonfray sekerou svou těhotnou manželku a dvě dcery. Z toho důvodu byl absint skoro na celém světě zakázán, ale v Československu zákaz nikdy neplatil
Absintové rituály
Existují dva základní rituály spojené s pitím absintu. Tradiční francouzský a český způsob.
Francouzský způsob využívá toho, anýzové silice obsažené v absintu při smíchání s vodou vytvářejí mléčné zakalení.
Do poháru nalijeme asi 0,04 litru absintu. Přes okraje poháru položíme absintovou lžičku a na ní dvě kostky cukru, přeléváme je tenkým pramínkem chladné vody ze speciální karafy. Pohár dolijeme do 0,05 litru a můžeme podávat. Tento způsob je typický spíše pro jižní země díky silné anýzové chuti, která u nás není v kurzu. Do našeho absintu se dává méně anýzu, a proto a se musel vymyslet jiný způsob pití absintu.
Český způsob pití absintu je jiný tím, že se zde netvoří anýzoví zákal. Koska cukru se uchopí do kleštiček a nechá se nasáknout. Pak se vytáhne, položí na absintovou lžičku a zapálí. Hořící karamelizovaný cukr vytváří v poháru nejrůznější obrazce.

Zmrtvích vstání zelené víly
Po pádu železné opony se Praha otevřela mladým lidem ze západu, navíc má Česká republika jako jedna z mála evropských zemí povolenou konzumaci i výrobu absintu, ale množství thujonu bylo zmenšeno na 10mg/l, což je zhruba desetina původního množství. A teď už ne bohémská Paříž, ale Praha je městem absintu.