Biblické příběhy

O stvoření světa a člověka

1. den Bůh stvořil nebe a zemi. Poté stvořil světlo, oddělil jej od tmy a světlo nazval dnem a tmu nocí.
2. den Bůh rozkázal, aby obloha rozdělovala vody, které jsou nad ní, a ty, které jsou na zemi.
3. den nechal Bůh shromáždit všechny vody pod nebem, které nazval moře a přikázal, aby země zplodila trávu, byliny a stromy.
4. den Bůh stvořil slunce a měsíc, aby slunce drželo správu nade dnem a měsíc nad nocí. K měsíci stvořil i hvězdy.
5. den nechal Bůh stvořit různé ptactvo, ryby a všelijaké vodní tvory, aby naplnili vodstvo a povětří.
6. den stvořil dobytek, plazy, divokou zvěř a další různé živočichy, kteří se pohybovali po zemi. Potom stvořil člověka – muže a ženu. Vypadali podobně jako Bůh sám. Řekl jim, že mají panovat nad všemi létajícími, plujícími a po zemi se pohybujícími živočichy.
7. den Bůh dokonal své dílo, odpočinul si a požehnal tomuto dni.

Adam a Eva

První stvořený člověk se jmenoval Adam a žil v ráji jménem Eden. Zde Adam pojmenoval všechny živočichy. Potom mu bůh stvořil ženu Evu. Žili spolu v Edenu, ale jednou Eva ochutnala ovoce ze zakázaného stromu a dostala rozum. Dala ochutnat i Adamovi a on také dostal rozum. Už tedy dále před sebou nechodili nazí jako předtím. Hospodin se na ně rozhněval a oba je navždy vykázal ze zahrad Edenu.

O potopě světa

Lámech měl syna, který se jmenoval Noe. V té době se lidé množili a začali být na sebe zlí, krutí, navzájem se okrádali a zabíjeli. Bůh se tedy rozhodl, že na celý svět uvalí potopu. Jelikož Noe byl hodný a čestný muž, Hospodin mu řekl, co se chystá udělat a poradil mu, aby postavil koráb, do něj se ukryl se svou ženou, svými syny (Cham, Sem, Jáfet) a s jejich manželkami. Ale musel s sebou vzít také všechny druhy živočichů, aby se mohli po potopě dále rozmnožovat. Po sedmi dnech všichni nastoupili do korábu. Potopa trvala sto padesát dní. Koráb stanul na hoře Araratu. Po nějaké době začal na zemi úplně nový život.

Stavění věže a zmatení jazyků

Sem, Cham a Jáfet měli spoustu dětí a jejich pokolení se rozprostřelo po celé zemi. Když se brali se svými stády k východu, našli dobré pastviny a usídlili se tam. Řekli si, že by tu mohli založit město a vystavět věž, která by sahala až k nebesům a proslavit se tím. Pomocí cihel začali stavět, ale Bohu se jejich pýcha nelíbila, tak jim zmátl jazyky, aby si nerozuměli a stavbu nemohli dostavět. Hospodin je rozptýlil po vší zemi a toto místo nazval Bábel, nebo-li zmatení.

O zničení Sodomy a Gomory

V zemi kananejské poblíž měst Sodoma a Gomora bydlel Abram, z pokolení Semova a jeho žena Sarai. Neměli žádné potomky. Jednoho dne k nim přišel Hospodin a řekl Abramovi, že se Sarai narodí syn, ale vůbec jim to nedávalo smysl, protože oba byli velmi staří. Při té příležitosti mu Hospodin také řekl, že pravý cíl jeho cesty jsou města Sodoma a Gomora. Chtěl, aby tato města zanikla, kvůli své rozmařilosti a krutosti. Abram se velmi polekal, protože v Sodomě žil jeho synove Lot, kterého měl velice rád a Lot měl rád jeho. Zeptal se tedy Hospodina, jestli by Sodomu zničil, i kdyby se tam našlo padesát spravedlivých lidí. Hospodin řekl, že by pro tyto lidi odpustil celému městu. Potom se Abram ptal na další počty spravedlivých lidí a nakonec Hospodin řekl, že město nezanikne, i kdyby se tam nšlo jen deset spravedlivých lidí a odešel. Jenže ani těch deset se tam nenašlo. Jediný byl Lot. Proto tedy mohl on a jeho rodina odejít ze Sodomy před jejím vypálením.

Příběh Josefův

Jákob měl dvanáct synů. Dva z nich měl radši než ostatní – Josefa a Benjamína. Ale nejraději měl Josefa, který věčně vyprávěl o různých snech, jež se mu zdály. Ostatní bratři na něj moc žárlili a domlouvali se na tom, jak ho zahubí. Rozhodli se, že to neudělají, že ho raději prodají Izmaelitským do Egypta, a tak se také stalo a Josef s nimi tedy odjel. V Egyptě byl mnoho let služebníkem Putifara, kupce, který ho koupil. Ale jednou na něj Putifarova manželka nalíčila past a faraon ho vsadil do vězení, kde byl velice dlouho. Jedné noci se tam královskému pekaři a číšníku zdály sny. Oba mu sny vyložili a on jim podle toho řekl, co se má stát. V obou případech měl pravdu. Po třech dnech faraon číšníka vrátil zpět do jeho funkce a pekaře nechal oběsit. Když se jednou faraonovi zdál podivný sen, číšník mu pověděl o Josefovi, který mu pravdivě vyložil, co se bude dít. Faraon si nechal Josefa zavolat a on mu sen vyložil. Říkal, že v Egyptě bude sedm let blaženosti a sedm let bídy. Josef se stal správcem Egypta. Faraon ho oženil s dcerou knížete onského a dal mu jméno Safenat Paneach. Celých těch sedm let blaženosti Josef střádal suroviny, aby neumřeli hlady, až přijde sedm let bídy. Když ta doba nastala, chodili k němu kupovat potraviny i lidé z okolních zemí. Jednou poslal Jákob i své syny pro jídlo. Přišli k Josefovi a klaněli se mu. Josef je poznal, ale oni jeho ne. Řekl jim, že mají přivést i svého bratra Benjamína, kterého měl otec tolik rád, že ho s ostatními syny nepustil. Po nějaké době přišli i s ním a Josef jim v jejich rodném jazyce prozradil, že je to jejich bratr. Poslal je pro otce, aby mu řekli, že jeho syn Josef je naživu, a že mu vyřizuje, že se má přestěhovat do Egypta, kde je potrava. Jákob byl velice šťastný.

Mojžíš

V Egyptě byli hebrejští občané utlačováni, protože Egypťané nechtěli, aby získali moc. Hebrejské novorozené chlapce si vzali biřicové a utopili je v řece. Jedna matka proto svého syna uschovala v rákosí a pověřila svou nejstarší dceru, aby na něj dohlížela. Jednou se tam s doprovodem přišla vykoupat faraonova dcera, která dítě našla. Zželelo se jí ho a v té chvíli přišla dcera a říkala, že ví o někom, kdo by dítě mohl odchovat. Faraonova dcera tedy řekla, že ho může vychovat a potom se připojí k životu ve faraonově rodině. Jeho matka ho tedy vychovávala, ale nakonec musel odejít k faraonově dceři. Ta ho pojmenovala Mojžíš, což znamená ‚z vody vytažený‘. Jednou spatřil egyptského dozorce, Který bil hebrejského muže, a proto ho Mojžíš zabil. Myslel si, že to nikdo nezjistí, ale druhý den to slyšel od jednoho Izraelce. Netrvalo dlouho a dostalo se to až k faraonovi. Mojžíš tedy začal žít prostým životem. Když jednou uviděl hořící keř, zjistil, že z něj k němu mluví Hospodin. Řekl mu, že viděl, co se děje s izraelským lidem, a že ho Mojžíš musí vyvést z Egypta. Jako důkaz, že Mojžíš s Hospodinem opravdu mluvil, byla hůl, která se při pádu na zem proměnila v hada. Když faraon stále nechtěl propustit izraelský lid, začal Bůh skrze Mojžíše bičovat Egypt deseti ranami egyptskými. Nakonec faraon podlehl a svolil jejich odchod.

Vražda Kainova

Adamovi a Evě se narodili dva synové – Kain a Ábel. Kain byl oráčem a Ábel pastýřem ovcí. Jednou na oltář každý obětoval něco ze své práce. Kain z prvorozených plodů a Ábel prvorozeného tučného beránka. Bůh ke Kainově oběti nepřihlédl, ale Ábelova oběť se mu velice líbila. Kain byl na svého bratra nahněvaný a žárlil. Pozval tedy bratra na pole a tam ho zabil. Potom se zjevil Hospodin a tázal se, kde je jeho bratr. Kain odpověděl, že neví, ale Hospodin poznal, co se stalo. Byl tedy zlořečen a Hospodin mu řekl, že jestli bude obdělávat nyní půdu, nic mu nevydá, protože musela pít krev jeho bratra. Kain si uvědomil, co strašného udělal a odešel od tváře Hospodinovy do země Nód, která se nacházela na východ od Edenu.