Kolumbus Kryštof

Kryštof Kolumbus (italsky Cristoforo Colombo, španělsky Critóbal Colól) byl italský mořeplavec. Trvalo mu deset let, než se mu podařilo získat španělské panovníky Ferdinanda, prince Aragonského a Isabelu I. Kastilskou pro svůj plán na dosažení bájného Orientu Marka Pola, a to cestou přímo na západ. Kolumbus byl zkušený námořník – měl za sebou nejednu plavbu od polárního kruhu až k rovníku – a jako kartograf byl obeznámen s nejnovějšími objevy. Isabela přidala velké sliby, že bude-li jeho cesta úspěšná, bude jmenován španělským velkoadmirálem, že se stane místokrálem v objevených zemích a dostane jednu desetinu všeho zisku z nich. Nepochyboval, že na místo určení dospěje velmi rychle – vždyť ani nejlepší zeměpisci té doby netušili, jak velký je ve skutečnosti obvod zeměkoule a jak rozlehlá je plocha moří a oceánů. Nevěděli ani, že mezi Evropou a Asií leží obrovský světadíl…
3. srpna 1492 vyplul se třemi karavelami, Santa Maria, Nina a Pinta, z přístavu Palos. Měsíc po vyplutí spatřila konečně lodní hlídka pevninu. Byl to ostrov San Salvador na Bahamách, poté dosáhl pobřeží Kuby, Haiti a dalších ostrovů. Po strastiplné zpáteční cestě připlul Kolumbus 4. března 1493 do Lisabonu a odtud zamířil do Španělska. Na ostrově Hispaniola (dnešní Haiti) zanechal 39 ozbrojených mužů se zásobami na jeden rok. Ti se však jeho návratu nedožili, neboť se po Kolumbově odjezdu vášnivě pustili do hledání zlata, během nějž došlo k mnoha vzájemným roztržkám. Aniž to tušil, geniální mořeplavec Kolumbus objevil nový světadíl a současně ideální námořní cestu k němu přes Kanárské ostrovy. K tomuto objevu vlastně došlo díky nedostatečné znalosti skutečných rozměrů zeměkoule. Portugalsko, které litovalo, že kdysi námořníka odbylo, si přesto činilo nároky na tato území, jež byla zatím pokládána za nejvýchodnější část Asie. Bylo proto nutné se obrátit na papeže, jenž vládne svrchovanou mocí nad křesťany i nevěřícími, aby spor mezi Portugalskem a Španělskem rozsoudil. V tordesillaské smlouvě papež stanovil dělicí čáru od severu k jihu, která vedla ve vzdálenosti 370 mil od Kapverdských ostrovů. Na východ od této osy připadla nově objevená území Portugalsku a na západ Španělsku (proto se v Brazílii hovoří portugalsky a ve zbylé části Jižní Ameriky španělsky).
Druhá Kolumbova cesta v letech 1493 – 1496 byla již opravdovou koloniální výpravou. Účastnilo se jí 14 karavel, 3 karaky a 1 500 mužů. Přistál na pobřeží Portorika, Malých Antil a Jamajky, ale diamanty, na které doma čekali, stále nenacházel. U dvora přešla již trpělivost a roku 1496 byl Kolumbus odvolán do Španělska. Byl přijat v nemilosti a skoro dva roky se marně ucházel o dovolení vypravit se na západ potřetí.
Až zvěst o zdařilé cestě do Indie, kterou podnikl Vasco de Gama, a soupeřství zájmů španělských a portugalských pomohlo Kolumbovi, že se mohl v květnu 1498 vydat na třetí cestu. Třetí výprava byla v letech 1498 – 1500 a přistál na pobřeží Trinidadu a u ústí Orinoka. V krajích obsazených bělochy vládla hrůza. Cesta do osad byla otevřena všemožným dobrodruhům , i nejhorší lupiči a vrahové byli propuštěni ze španělských vězení a byly jim přidělovány dosud neobsazené kraje, kde řádili podle své libosti. Isabela se o těchto hrůzách dozvěděla až před svojí smrtí.
Roku 1502 si vymohl Kolumbus svolení ke čtvrté cestě. Najal si čtyři lodě a vyplul z Cadixu. Tentokrát chtěl nalézt cestu do známých krajů Indie, o nichž došla zpráva z Portorika. Kolumbus stále věřil, že země, které objevil, jsou východní kraje Asie a souvisejí s Indií. Při čtvrté cestě v letech 1502 – 1504 přistál na pobřeží Hondurasu, Nikaraguy, Kostariky a Panamy. Ze své čtvrté cesty se vrátil v poutech, byl propuštěn. Nesměl však opustit Španělsko.
Vzhledem k mylnému předpokladu, že se dostal na pobřeží Indie, nazval zdejší domorodce Indové – odtud dnešní název Indiáni. Jako správce nových území se příliš neosvědčil. Po smrti Isabely I. Kastilské se marně dovolával svých smluvně zaručených práv a nároků. Zemřel v zapomenutí.
Kolumba zařazujeme mezi největší osobnosti historie pro jeho objev nového světadílu, o němž byl sám Kolumbus přesvědčen, že je to Asie. Jeho hlavní zásluhou bylo, že se nedal otřást nedůvěrou a nesnázemi a sledoval svoji myšlenku do konce, ctižádostivost byla hlavní pohnutkou jeho činů.