Komenský Jan Amos

Jan Amos Komenský byl spisovatelem, myslitelem a zakladatelem moderní pedagogiky. Narodil se 28. 3. 1592 na Uherskobrodsku, přesné určení místa je dosud předmětem komeniologického pátrání. Po studiích na bratrské škole v Přerově a německých evangelických školách byl vysvěcen na kněze. Po bitvě na Bílé hoře se musel jako bratrský kněz skrývat a roku 1628 opustil definitivně vlast a odešel do exilu. Působil jako učitel, pak rektor, sekretář a archivář a jako biskup jednoty bratrské. Zemřel v Amsterodamu, 15. 11. 1670, pochován je v Naardenu v Nizozemí.

Ve svých dílech prosazoval tzv. přirozenou výchovu, kterou odvodil od poznávání a napodobování přírody. Byl pro zavedení škol v každém městě i vesnici, kde by se děti učily pohromadě. V té době bylo vzdělání dosažitelné pouze pro děti z bohatých rodin. Učilo se v rodinách, kam rodinný učitel docházel za jedním, dvěma dětmi. Myšlenka skupinového učení, kdy by měl učitel na starost větší počet žáků, byla v pedagogice velkým převratem. Stejně tak učení v mateřském jazyce. Do té doby se žáci učili nazpaměť texty v latině, kterým mnohdy ani nerozuměly. Ale když dostává žák informace v mateřském jazyce, rozumí jim, chápe je a dokáže si je snadněji zapamatovat. Dále byl přesvědčen, že učitelé by žáky neměli přetěžovat množstvím učiva, vše by jim měli pečlivě vysvětlit a postupovat při tom od lehčího ke složitějšímu. Právě tyto zásady se tehdy vůbec nedodržovaly, a Komenského myšlenky, že žáci se nemají učit prázdné pojmy, a že poznání slova by mělo navazovat na poznání věcí, znamenaly velkou změnu v pedagogice té doby.

Velká Didaktika (Didactica magna) je jeho první velkou pedagogickou prací. Byla napsána v češtině pod názvem Česká didaktika a posléze přeložena do latiny a nazvána Velkou didaktikou. Vydána byla v roce 1657. Obsahuje zásady moderního vyučování i názor na koncepci vzdělávání - výchovu Komenský rozdělil do čtyř stupňů, každý stupeň po šesti letech.
1. stupeň – 0 – 6 let, škola mateřská, tj. výchova v rodině
2. stupeň – 6 – 12 let, škola národní s vyučováním v mateřštině
3. stupeň – 12 – 18 let, není již určen pro všechnu mládež – to je gymnázium, škola latinská
4. stupeň – 18 – 24 let, akademie, universita + 2 roky cestování po světě

V Didaktice říká, že nejen dětem bohatých a vznešených lidí, nýbrž všem stejně, urozeným i neurozeným, bohatým i chudým, chlapcům i dívkám ve všech městech, městečkách a vesnicích by mělo být poskytnuto vzdělání, což dokazuje následujícím: totiž že všichni lidé, kteří se narodili lidmi, narodili se hlavně k tomuto účelu, aby byli lidmi, tedy tvory rozumnými, pány tvorů a věrným obrazem svého stvořitele. Všichni mají být podle Komenského připravováni k povinnostem budoucího povolání. Nezáleží na tom, že je někdo od přírody nenadaný a hloupý. Právě ten potřebuje více pomoci a vzdělání, aby se své hlouposti zbavil. Tyto lidi přirovnává k děravé nádobě, často vymývané, která neudrží žádnou vodu a přece se stává čistší a jasnější; tak i hloupí lidé, třebaže jim učení nejde, se mohou něco naučit a jak je ze zkušenosti známo, mohou i pomalejší lidé nakonec předstihnou inteligentní a talentované, kteří své schopnosti zanedbávají. Dále Komenský říká, že nevidí žádný důvod, proč by nemohly být vzdělávány dívky, neboť jsou stejně tak obrazem božím, stejně inteligentní a moudré, často více než muži. Přesto však zastává názor, že učit jako muži by neměly. Věnuje se také školám samotným. Není spojený s jejich kvalitou a metodami vyučování. Věří však, že se dá vše napravit zavedením pořádku. Uspořádal proto několik zásad, kterými by se učitelé při vyučování měli řídit:

- výchova nemá být pouhým podáváním vědomostí, aby si je děti zapamatovaly, ale opravdovým zušlechťováním
- všechno má plynout dobrovolně, bez jakéhokoliv násilí, aby žáci získali lásku k učení
- nejdříve by se mělo učit mateřský jazyk, teprve potom cizí
- v cizím jazyce začínat slovíčky, teprve potom gramatikou
- učit věci postupně, od jednoduchého k složitějšímu, používat přitom názorných pomůcek
- nenutit děti vše se učit zpaměti, aniž by to pochopily, ale látku jim pečlivě vysvětlit
- učit postupně, aby se nic nevynechalo
- kladl důraz na praxi a tělesnou výchovu

Tvrdí také, že se vzděláváním by se mělo začít ve správný čas, ne příliš brzy, kdy je dítě ještě velmi malé, ale ani ne příliš pozdě, když už je člověk starý. Stejně tak je špatné, když se děti posílají do školy třeba jen na měsíc nebo na rok. Mezi další jeho významná pedagogická díla patří Informatorium školy mateřské, které poučuje, jak mají být děti vychovávány, aby prospívaly na těle, na rozumu, v dobrých mravech a ve zbožnosti. I tato kniha byla myšlena ve prospěch vlasti, ale osud způsobil, že nejdříve vyšla v překladu německém (1633). Český text byl po dlouhé době zapomenutí vytištěn až roku 1858.

Učení latiny chtěl Komenský založit na zcela nových základech. Poznávání jazyka mělo jít souběžně s poznáváním věcí a na jejich poznání mělo navazovat poznání slov. Z těchto úvah vznikla drobná učebnička Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata), vytištěná v roce 1631.
Je to v podstatě malá encyklopedie, stručný přehled všech věcí poznatelných, počínaje neživou přírodou, přes přírodu živou až k člověku, nejdříve po jeho tělesné stránce, pak duchovní a nakonec božské. Byla psána ve dvou sloupcích, v jednom byl text v mateřském jazyce, v druhém v latinském nebo cizím. Když byl dobře pochopen text v mateřštině, přešlo se k textu latinskému/cizímu. Kdo se učil z textů Brány, měl nejenom zásobu nejdůležitějších slov, ale také nejnutnější přehled poznatků z celého světa.
Brána jazyků byla přetiskována, rozšiřována, obměňována v nesčetných vydáních a přeložena do jedenácti jazyků.

Mezi léty 1650 – 1654 Komenský pobýval ve Šaryšském Potoku, kam byl pozván, aby zde své vyučovací metody zavedl. Poznal lépe obtíže školní práce a pokusil se usnadnit a zpříjemnit učení. Tato snaha jej vedla k dvěma dalším úspěchům. První z nich byl světový. Svět v obrazech (Orbis pictus) se stal snad ještě známější knihou než Brána jazyků. Je to zkrácený text Brány, doplněný u každé kapitoly obrazem, vyobrazením věcí, o nichž se pojednává. Přednosti brány byly tedy doplněny výhodou názornosti. Je první obrázkovou učebnicí na světě, vydanou v roce 1658.

Druhým úspěchem bylo dramatické zpracování Brány, vydané v roce 1654, Škola hrou (Schola ludus). Komenský ze zkušenosti věděl, že studenti rádi hrají divadlo a že se při tom s chutí učí své herecké úlohy, a tím i latině (hrálo se latinsky). Postavil tedy školu na jeviště, kde žáci předváděli celou učební látku Brány. V úvodních scénách spíše formou přednášek (o nerostech, o lidské kostře atd.) než dramaticky, ale postupně nabývala látka životnosti, zvláště v obrazech ze školního života.

Mezi další jeho pedagogická díla patří například Fialkový zákon – učebnice pro nejmladší děti, Růžový zákon pro druhý stupeň a dále učebnice pro vysokoškoláky

Za zmínku stojí i jeho zavedení tzv. škol v přírodě (nikoliv v dnešním pojetí). Kdykoliv bylo hezké počasí, učitel měl vyjít se svými žáky ven, posadit se pod strom a tam učit. Dále zastával názor, že jednou za rok mají děti přijít do školy bez učení a dostat dárky.