Vítězný oblouk

Vážená paní profesorko, Vážení studenti, dovolte mi abych vám řekl něco o knize E.M.Remarqua – Vítězný oblouk…

Vydal ODEON, nakladatelství krásné literatury a umění jako svou 4 627. publikaci v Praze roku 1987.

Něco o autorovi:
Erich Maria Remarque se narodil roku 1898. Zúčastnil se jako dobrovolník 1. světové války a vrátil se z ní jako přesvědčený antimilitarista. Jeho první romány Na západní frontě klid /1928/ a Cesta zpátky /1931/ získaly obrovskou popularitu a byly vydávány v miliónových nákladech. Nacisté v Německu zbavili Remarqua státní příslušnosti a autor prožil větší část svého života v emigraci v USA a Švýcarsku, kde nalezl svůj druhý domov. Po Třech kamarádech /1937/ a Miluj bližního svého /1940/ dosáhl znovu světového úspěchu románem Vítězný oblouk /1946/. Osudy vězně koncentračního tábora líčí Jiskra života /1952/, německý voják za 2. světové války je hrdinou románu Čas žít, čas umírat /1954/, Černý obelisk /1956/ se vrací k problémům Německa ve dvacátých letech. Nebe nezná vyvolených /1959/ je román z prostředí automobilových závodů. Posledním Remarquovým dílem je Noc v Lisabonu /1962/. Erich Maria Remarque zemřel v roce 1970.

Hlavní postavy:
Ravic: Ravic na mě dělá dojem klidného, vyrovnaného člověka, kterého jen tak něco nevyvede z míry. Ravic rád každému pomůže, a to i v případě, že mu hrozí nebezpečí. Jeho mysl však tíží dvě nepříjemné vzpomínky, kterých se nemůže zbavit. První je na období 1. světové války a týká se jeho zážitků z fronty a druhá je na brutální výslech ve sklepech gestapa. Tento výslech vedl Haake.

Joan: V mládí asi trochu rozmazlená dívka. Co si umane, to za každou cenu musí dostat. Její slabou stránkou je asi nevěra.

Haake: Typický německý fašista. Postarší tlustý pán, který nenavštěvuje noční kluby. Jeho brutalita při výsleších je mezi uprchlíky známá.

Obsah:
Děj této velmi známé knihy se odehrává v Paříži těsně před druhou světovou válkou. Hlavním hrdinou je zde německý lékař Ravic. Ravic není jeho pravé jméno. Sám si ho vymyslel poté, co musel emigrovat z Německa, kde byl fašisty stíhán do Francie. Je to již jeho několikáté jméno, neboť byl již několikrát vyhoštěn, a znovu se vrátil a kdyby si nechal původní jméno a byl znovu chycen byl by zavřen do vězení na 6 měsíců místo 3. Jelikož je Ravic ve Francii ilegálně, nesmí samozřejmě ani provozovat svoji lékařskou praxi, a proto pracuje „na černo“ na jedné pařížské klinice. Operace provádí za jiné doktory a sám dostává jen nepatrnou částku výdělku. Kromě operací si přivydělává ještě zdravotními prohlídkami v několika nočních klubech, kde si již získal mnoho známých a přátel. S bydlením to také nemá lehké. Žije v jednom hotelu téměř výlučně obydleném emigranty. Jeho majitelka totiž nevyžaduje žádné doklady. Jednoho večera, když se procházel po Pařížských ulicích, se seznámil s Joan Madouovou, které právě zemřel v hotelu její milenec a ona nevěděla, co si s ním počít. Ravic ji pomohl zařídit vše s hoteliérem i pohřební službou. Od té doby se začali stále častěji stýkat a Ravic ji nejednou vzal do různých restaurací, ale i místních „putyk“, kde téměř výlučně pijí calvados, což je jablečná kořalka z Normandie. Ravic dokonce sehnal Joan práci v Šehrezádě /jeden noční klub, kam velmi často chodí/. Tuto práci mu zde sjednal jeho velký přítel Boris Morozov, který zde pracuje jako vrátný. Joan i Ravic se do sebe zamilují, zvláště Joan považuje Ravika za svou životní lásku a nehodlá ho jen tak opustit. Neví však příliš o jeho minulosti ani o tom, že pokud by ho zatkla policie, byl by zavřen a následně vyhoštěn. Oba se spolu stýkají stále víc a tráví spolu dlouhé noci. Na čas spolu odjedou i na dovolenou na riviéru. Krátce po návratu jde Ravic po ulici, kde se právě v tu dobu stane neštěstí. Z lešení zde spadne jeden dělník a má vážná zranění. Ravic mu poskytne lékařskou pomoc, ale je odveden na policii, aby vyplnil protokol. Zde se zjistí, že je emigrant, je uvězněn a následně vyhoštěn do Švýcarska. Nevzdává se však a po třech měsících se opět vrací do Paříže. Zde nejdříve vyhledá Morozova, který se mu zatím postaral o jeho věci a nyní mu líčí, co všechno se stalo za ty tři měsíce, co byl pryč. Ravic se nastěhuje opět do toho samého hotelu a začne se shánět po Joan. O té však nikdo nic neví. Zajde také na kliniku, kde ho nejvřeleji uvítá jeho dobrý přítel doktor Veber. S Joan se Ravic setká o pár dní později náhodou v jednom podniku. Oba jsou sice rádi, že se zase shledali, ale jejich vztah už není to, co býval. Ravic po nějaké době zjistí, že si Joan zatím našla někoho jiného. Joan sice tvrdí, že stále Ravika miluje, ale svého přítele opustit nemůže, protože pro ni mnoho udělal v době, kdy byl Ravic pryč. Aby Ravic vzbudil v Joan žárlivost, začíná se více scházet se svou pacientkou Kate Hegströmovou. Ta je těžce nemocná a zbývá ji maximálně 1 rok života. Ravic také tráví mnoho času v různých kavárnách a restauracích. V jedné z nich také spatřil Haakeho - nacistu, který ho v minulosti vyslýchal a před nímž musel emigrovat do Francie. Nejdříve si myslí, že se mu to jenom zdálo, ale později ho spatří ještě několikrát. Jednoho dne ho dokonce sleduje až do jedné restaurace. Zde si k němu Haake zničehonic přisedne a začne se ho vyptávat na různé věci. Ravic si nejdříve myslí, že ho Haake poznal, ale z jejich rozhovoru brzy vyplyne, že Haake nemá ani tušení, kdo Ravic je. Oba se dohodnou, že se setkají za 2 týdny, neboť se Haake musí vrátit zpět do Německa. Ravic se schůzkou souhlasí, protože je to velká příležitost k pomstě. Následujících 14 dní je pro Ravika snad nejdelších v celém životě. Prakticky celou dobu spolu s Morozovem plánují vraždu Haakeho. Několik dní před Haakeho příjezdem se Ravic nastěhuje do honosnějšího hotelu, který udal Haakemu jako svoji adresu. Den, kdy má Haake přijet, stráví Ravic celý v hotelu a čeká až Haake zavolá. Haake se však neozval ani během dvou dalších dní. Ravic už ztrácí naději a pro uklidnění zajde do jednoho nočního klubu. K jeho obrovskému údivu zde nalezne Haakeho. Ten ho také hned poznává. Ravic ho přemluví, aby s ním navštívil jeden ještě mnohem lepší klub. Haake s nadšením souhlasí. Ravic však Haakeho zaveze do Bouloňského lesíka, kde ho několika ranami těžkým klíčem omráčí a následně uškrtí. Potom ho naloží do kufru a odveze do lesa za Paříž, kde jeho tělo zohaví /aby nebyla možná identifikace/ a zahrabe. Poté se vrátí do Paříže, kde vše oznámí Morozovi. Ravic však necítí nějakou velkou úlevu. Haakeho smrt si představoval trochu jinak. Chtěl, aby Haake dlouho trpěl. Aby trpěl stejně jako všichni ti, které mučil. Namísto toho Haake ani nevěděl, kdo a proč ho zabil. Po několika dnech se Ravic také rozloučil s Kate, která odjížděla do Ameriky. Ještě téhož dne zazvonil u Ravika telefon. Bylo to uprostřed noci, a tak ho Ravic jen s nechutí zvedl. Ozval se tichý hlas Joan. Žádala Ravika, aby rychle přišel. Ten jí však jen odsekl, že mezi nimi to už skončilo a zavěsil. O pár minut později někdo zabouchal u Ravika na dveře. Byl to nový přítel Joan. Žádal Ravika o pomoc, protože ji nešťastnou náhodou postřelil. Když přijeli do Joanina hotelu, ležela na pohovce s prostřeleným krkem. Ravic ji zběžně prohlédl a pak konstatoval, že musí okamžitě na kliniku. Společně s doktorem Veberem Ravic Joan operoval velmi dlouho, ale nedalo se už nic dělat. Joan se ještě na nějakou chvíli probrala, ale sama věděla, že její smrt se blíží. Těsně před její smrtí si oba řekli, že se stále ještě milují. Potom Joan dostala křeče a prosila Ravika, aby ji pomohl, že se nechce trápit. Ten ukončil její život pomocí injekce, kterou měl už přichystanou. Když šel Ravic oznámil smrt Joan Veberovi, uviděl ranní noviny, ve kterých byl tučným písmem napsaný titulek „Německo napadlo Polsko“. Nebylo pochyb. Druhá světová válka právě začala. Ravic se vrátil do svého hotelu, ale ten již byl plný policistů, kteří dostali anonymní udání, že zde majitelka ukrývá uprchlíky. Ravic to však tušil a nejnutnější věci měl již sbalené. Všichni obyvatelé hotelu, včetně Ravica byli naloženi a odvezeny na neznámé místo.“Nastoupli do nákladního auta. Motor se rozhrčel. Vůz se rozjel. Majitelka stála ve dveřích a mávala. „Kam jedeme?“, zeptal se někdo policisty. „Nevím!“. Vůz jel po avenue Wagram a zahnul na náměstí Étoile. Nikde nesvítilo jediné světélko. Náměstí nebylo nic než tma. Bylo tak temno, že se nedal zahlédnout ani Vítězný oblouk.“

Jazykové prostředky:
Celé dílo psáno vesměs spisovnou češtinou. Zřídka se zde vyskytují vulgarismy.

Hodnocení:
Podle mě to je velmi nudná četba. Z celých 413-ti stránek se mi dohromady líbila tak maximálně 1 stránka. Děj se strašně vleče a z takových 75-ti procent se odehrává v barech, kavárnách, nebo nočních klubech, kde se však neděje nic jiného než, že zde někdo /převážně Ravic/ pije calvados a promlouvá sám se sebou. To podle mě není zrovna zábavné. Jediné, co se mi na tomto díle líbilo jsou vzpomínky na 1. světovou válku a potom Haakeho vražda a následné „znemožnění identifikace těla“. Na konci se sice děj stává trochu zajímavějším, ale to už je trochu pozdě, protože do konce zbývá tak 30 stánek. Na závěr tedy: Takovou pitomost už doufám nikdy nebudu číst ! Je to prostě ztráta času!