Staré pověsti české

Staré pověsti české

Alois Jirásek

Autor shromáždí ve svém díle báje, pověsti, legendy a proroctví, která rozdělil do tří oddílů. Nejstarší báje a pověsti jsou Staré pověsti české. Pověsti z pozdější doby jsou Pověsti doby křesťanské. Posledním souborem je Ze starobylých proroctví. Soubor Staré pověsti české dal název celému dílu.
Staré pověsti české:
O Čechovi
O Krokovi a jeho dcerách
O Bivojovi
O Libuši
O Přemyslovi
Libušina proroctví
Dívčí válka
O Křesomyslu a Horymírovi
Lucká válka
Durynk a Neklan

O Čechovi
V charvátské zemi povstal rod proti rodu, bratr proti bratru v krvavé řeži. Vojvodové, bratři, Čech a Lech se rozhodli, že opustí vlast a najdou si nová území pro život. Došli k řece Vltavě pod horu, která se dnes jmenuje Říp. Lid si již stýskal na útrapy putování. Čech proto vystoupil ráno na horu, rozhlédl se a zem kolem se mu zalíbila. Rozhodl se, že toto bude jejich nová vlast. Lid ji pojmenoval po Čechovi. Po čase první území dalším příchozím již nestačilo, a tak se Lech rozhodl, že se svou družinou půjdou ještě dál. Když bylo Čechovi 86 let, zemřel. Uložili ho na hranici a spálili. Popel a kosti pohřbili do hrobu.


O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti Čecha se lid začal kazit, nastaly sváry a spory. Proto stařešinové chtěli, aby se vrátil vojvoda Lech. Ten odmítl, ale doporučil jim Kroka, starostu mocného rodu. Krok byl moudrý, spravedlivý a nadaný věšteckým duchem. Vnuknutím pobídnut, nechal postavit Vyšehrad. Tam žil se svými blízkými a třemi dcerami. Po jeho smrti zůstaly jeho tři dcery – Kazi, Teta a Libuše. Kazi znala byliny a léčivou moc. Dala si postavit hrad Kazín. Teta znala všechna božstva a věděla, jak konat oběti. Sídlila na hradě Tetín. Nejmladší Libuše byla nadána věšteckým duchem. Bydlela na Libušíně. Libuši si lid zvolil za svou panovnici. Přesídlila proto na Vyšehrad.


O Bivojovi
Když byla jednou Kazi na návštěvě u Libuše na Vyšehradě, vyrušil je z hovoru hluk a křik. Bivoj přinesl na zádech živého kance, který škodil lidem. Nabídl, že ho před kněžnou skolí. Tak se i stalo. Bivoj se však celou dobu ohlížel po Kazi, která se mu zalíbila. Ta mu za odměnu vybrala pás z Libušiných pokladů. Také jí se Bivoj líbil. Za čas se stal jejím mužem.


O Libuši
Jako její otec, tak i Libuše soudila sváry a spory mezi lidmi. Jednou soudila dva sousedy, starosty rodů. Starší bral pole a meze mladšímu. Libuše je rozsoudila ve prospěch mladšího, tomu se děla křivda. Starší muž se rozzlobil, odsoudil vládu ženy a chtěl, aby je soudil muž. Libuše se podvolila a řekla vladykům, kde najdou svého nového knížete a že se jmenuje Přemysl.


O Přemyslovi
Poselstvo se vydalo podle pokynů Libuše hledat nového vládce. Našli ho, jak kráčí za pluhem se dvěma voly. Přistoupili k němu a žádali ho, aby se stal jejich knížetem. Přemysl svolil, jen litoval toho, že přišli tak brzy a nenechali ho dokončit práci. Bude prý proto v zemi české často hlad. Pak pojedli a vydali se na Vyšehrad. Tam je čekala Libuše, která si Přemysla vzala za manžela. Tak začal vládnout muž.


Libušina proroctví
Když na Libuši sestoupil věštecký duch, předpovídala lidu budoucnost. Jednou tak předpověděla slávu velikému městu. Popsala jim, kde a za jakých okolností mají hledat to místo a tam postavit hrad. Ten pak na její radu nazvali Praha. Jindy na požádání lidem radila, kde mají hledat ložiska kovů, kterých se v zemi nedostávalo. Viděla v budoucnu mnoho válek a strádání lidu, proto potopila ve Vltavě zlatou kolébku svého syna. Až se kolébka vynoří, nastanou lepší časy.
Léty sestry zestárly a první zemřela Kazi. Po ní Teta. Libuše přečkala své sestry, ale i jí se pak čas naplnil. Naposledy dala svolat starosty a vojvody, aby k nim naposledy promluvila. Chtěla, aby poslouchali Přemysla a vždy drželi při sobě. Pak zemřela.


Dívčí válka
Když Libuše zemřela, dívky z její družiny poznaly, že už nemají takovou vážnost, jako měly kdysi. Tak začaly bojovat proti mužům. Vše vedla Vlasta. Dívek a žen přibývalo. Postavily si hrad Děvín. Tam se zabydlely a odtud podnikaly výpady proti mužům. Muži se jim zpočátku vysmívali, až umučení Ctirada je vyburcovalo. Strhla se rozhodující bitva. Vlasta se dostala rychle dopředu mezi muže, ale ostatní dívky jí nestačily. Vlasta padla a pak i všechny ostatní ženy. Hrad Děvín byl spálen a rozmetán a Přemysl zase vládl bez ženy.


O Křesomyslu a Horymírovi
Po smrti Přemysla vládl Nezamysl, pak Mnata, Vojen, Vnislav až nakonec dosedl na stolec Křesomysl.
Za jeho vlády si lidé hleděli víc hor a kovů a nedbali o pole a stáda. Někteří vladykové s tím nesouhlasili, začal se projevovat nedostatek potravin. Proto se v čele s Horymírem vydali za Křesomyslem na Vyšehrad. Toho však lákalo nerostné bohatství, proto je nevyslyšel. Horníci se dozvěděli, co chtěl Horymír na hradě a byli tím popuzeni. Vypálili proto vesnici Neumětely, která patřila Horymírovi. Ten se pomstil a vypálil a zničil blízké stříbrné doly. Křesomysl odsoudil za tento čin Horymíra k smrti. Dovolil mu jako poslední přání projet se na koni Šemíkovi. Horymír na Šemíkovi ale hradby přeskočil a unikl tak rozsudku. Za tento odvážný čin mu dal Křesomysl milost. Kůň si skokem ublížil a pošel. Byl pochován pod práh Horymírova statku.




Lucká válka
Po Křesomyslovi vládl Neklan. Byl plachý a rád vše řešil smírně. Vojvoda Lučanů Vlastislav byl bojechtivý soused, který podnikal výpady na cizí území, kradl a plenil. Sám chtěl v Čechách vládnout a utiskovat lid. Tak povstala lucká válka. Neklan se boje bál, proto šel místo něj do bitvy jeho příbuzný Čestmír. Ten vyburcoval lid a Pražané pod jeho vedením svedli vítězný boj. Všechny Lučany v čele s Vlastislavem pobili. Čestmír v boji padl, proto mu byl vystrojen slavný pohřeb.


Durynk a Neklan
Po Vlastislavově smrti zůstal sirotek, pětiletý chlapec. Neklan ho nezabil. Dal mu postavit hrad Dragúš a nechal ho na výchovu Durynkovi. To byl muž, kterému dříve velmi důvěřoval sám Vlastislav. Durynkovi poblouzněná mysl vnukla, aby dítě zabil a zbavil tak Neklana možného budoucího soka. Jednoho zimního dne chlapci usekl hlavu a vydal se s ní za Neklanem pro odměnu. Ten byl činem Durynka zhrozen a zhnusen, proto mu dal na vybranou, jakou smrt si za to vybere. Durynk šel a oběsil se na jedné olši.

Tímto končí Staré pověsti české.