Staré pověsti české

Zaujala mě pověst „O Krokovi a jeho dcerách“.

Za vlády Čecha panoval všude řád a kázeň. Po jeho smrti hledali nového a spravedlivého vojvodu.Čechův bratr Lech jim poradil Kroka, starostu mocného rodu. Ten potom sídlil na Budči a moudře vládl i soudil. Při modlení a vzývání bohů dokázal nahlédnout do budoucnosti. Proto poslal posly, aby při řece Vltavě vyhledali příhodné místo pro nové sídlo. Nad řekou, kde se tyčila skála, vystavěli hrad - Vyšehrad. Lidé milovali svého vojvodu i jeho rodinu a pilně pracovali. Přibývalo polí i dědin. Krok zemi spravoval více než 30 let. Po jeho smrti zůstaly tři dcery - Kazi, Teta a Libuše. Všechny vynikaly krásou i moudrostí. Nejstarší Kazi se věnovala léčitelství. Sídlila na hradě poblíž řeky Mže, který po ní nazvali Kazin hrad. Druhá dcera Teta si vystavěla hrad na vrchu příkré skály nad řekou Mží. Jmenoval se Tetín. Teta vedla lid k oddanosti bohům. Nejvíce uznávanou však byla nejmladší Libuše. Byla moudrá a dokázala vidět do budoucnosti. Všichni jásali, když v posvátném háji u pramene Jezerky rozhodli, aby panování zůstalo v rodě Krokově a zemi vládla Libuše.
Od svého nastolení sídlila Libuše na Vyšehradě a vládla moudře svému lidu.


Jako druhou pověst jsem si vybral „O Bivoji“.

Jednou, při procházce zahradami Vyšehradu, přijela ke kněžně Libuši na návštěvu její sestra Kazi. Náhle se ozval radostný pokřik. Vladař hradu vyzval sestry, aby se šly podívat na nádvoří. Tam uprostřed hradních strážců kráčel vysoký mladý muž a nesl nějaké břímě. Na zádech měl živého kance břichem vzhůru. Všichni kolem jásali. Smělý lovec byl Bivoj, Sudivojův syn. Pozdravil kněžnu a oznámil, že chytil škodné zvíře z Kavčí hory. Navrhl, že se sám proti kanci postaví. Žádal jen, aby mu k nohám položili oštěp. Uprostřed rozestavěných mužů mrštil kancem o zem a svým oštěpem ho zabil. Tím kraji velice pomohl a zbavil ho strachu. Celý dav i s kněžnami s obdivem naslouchali, jak Bivoj vypravoval o chycení divočáka. Potom kněžna Bivoje pohostila a všichni pěli chválu na mladého hrdinu. Za odměnu dostal krásný mužský pás, který mu Kazi sama vybrala. Pás byl z pokladu jejich otce Kroka, krásně zdobený a bylo v něm zašito mocné býlí a hadí zub. Měl Bivoje chránit.
Když se Bivoj vracel do své dědiny, v bráně se ohlédl a viděl na břevnu useknutou hlavu divočáka. Cestou zpět doprovodil kněžnu Kazi až pod její hrad. Našli v sobě zalíbení a na podzim zůstal Bivoj na Kazině hradě jako její manžel.