Staré pověsti české

O Čechovi
V Charvátské zemi, kde žil vojvoda Čech a jeho bratr Lech se rozpoutaly krvavé boje a oba bratři se rozhodli, že svou rodnou zemi opustí a půjdou hledat nová sídla. Se svým lidem
se vydali na západ přes řeku Odru, Labe a Vltavu. Jelikož už byli po cestě
velmi unavení, zastavili se u hory Říp, kde si odpočinuli. Hned z rána vystoupil Čech na horu, odkud viděl úrodnou krajinu. Nadšený pak sešel k lidu
a zvěstoval, co viděl. Čech rozhodl, že se tu usadí. Lid nazval novou vlast po Čechovi. Rozdělili si mezi sebe půdu a začali ji obdělávat. Praotec Čech po třiceti letech zemřel. Jeho tělo spálili s potravou i zbrojí. Popel uložili do popelnice, kterou posléze pohřbili.

O Krokovi a jeho dcerách
Po Čechově smrti zvolil lid svým novým vojvodou Kroka, který sídlil na Budči. Krok byl velmi moudrý, všem radil a byl spravedlivý. Na Budči byla škola, kde se učilo bohoslužbě, kouzlům a věštbám, které se považovala za největší umění. Jednoho dne Krok poručil, aby ho tři dny nikdo nerušil, protože bude rozmlouvat s duchy. Po třech dnech zavolal Lecha a starosty obcí, jelikož mu duchové napověděli, aby nechal vystavět nové sídlo. Okamžitě tedy poslal posly, kteří mu vyhledali nové místo. Krokovi se toto místo velice líbilo, a tak nebyl žádný důvod, proč by se nezačalo se stavbou
. Hrad pojmenoval Vyšehrad. Léta plynula a čas byl nemilosrdný. Krok po své smrti na světě zanechal tři dcery. Kazi znala všechny léčivé byliny a po smrti svého otce žila na jeho hradu v Budči, který přejmenovala na Kazin. Teta nechala vystavět Tětín a i když měla moudrá Libuše hrad
Libušín, po smrti otce zůstala na Vyšehradě, odkud panovala moudře a spravedlivě.

O Libuši
Kněžna Libuše často musela řešit spory mezi svým lidem. Jednoho dne k ní přišli dva sousedé, kteří se přeli o meze a pole. Libuše oba sousedy vyslechla a rozhodla ve prospěch mladšího z nich. Starší soused se posléze rozčílil nejen na to, že soud prohrál, ale i na to, že mu vládne žena
. Libuše tedy po poradě
se svými sestrami v tajemné zahradě prohlásila před celým lidem, který nechala svolat, že si vezme za muže toho, kterého jí oni sami vyberou. Kněžna poslala na pomoc poslům svého koně, který měl vejvodu najít. Tento kůň dovedl posly do vesnice, kde našli malého chlapce a optali se jej na Přemysla. Podle chlapcovy rady se vydali na pole, kde poslové Přemyslovi vysvětlili důvod jejich návštěvy. Po jídle oblékli Přemysla do královského rouna a odjeli směrem k hradu, odkud je Libuše již netrpělivě vyhlížela. Zanedlouho dorazili k hradu. Když je kněžna zahlédla, rozeběhla se jim naproti. Ruku v ruce pak odešli vládnout.

O Přemyslovi
Libušin kůň ukázal cestu poslům, kteří našli Přemysla a vyzvali ho, aby odjel s nimi na hrad za Libuší, protože si ho lid zvolil jako svého knížete a soudce. Přemysl nemohl doorat pole, a proto prý bude v zemi často hlad. Po hostině u železného stolu poslové oblékli Přemysla do knížecího roucha a odjeli za Libuší na Vyšehrad oslavit jejich sňatek.

Libušina proroctví
Když byla Libuše s Přemyslem, ustanovili společně některé řády a předpisy. Kněžna Libuše uměla věštit. Jednoho dne předpověděla, že v lese
na soutoku řeky Vltavy a potoku Brusnice, pracuje člověk, který tesá práh domu. A tak nazvou hrad, jenž nechají vystavět Prahou. Libuše také předpověděla, kde se v zemi nacházejí drahé kovy, ale také to, že zemi postihnou krvavé boje. Po té ponořila do Vltavské vody kolébku svého prvorozeného syna a řekla, že až se opět vynoří na hladinu, bude v zemi klid a mír.

Dívčí válka
Po smrti Libuše ženy pocítili, že už nejsou tak vážené jako za života jejich královny. Muži se jim posmívali, kde jen mohli, a proto se ženy chopily luků a mečů a mužům vyhlásily válku. V čele s Vlastou nechaly vystavět hrad Děvín. Pobily na tři sta mužů, ale využívaly i jíných předností. Ženy přivázaly Šárku ke stromu a když jel okolo Ctirad se svou družinou, prosila ho, aby jí pomohl. Ctirad zatroubil na roh, který měla Šárka na krku. Objevily se ozbrojené dívky
a Ctirada s družinou zabily. Ostatní muži byli odhodláni pomstít Ctiradovu smrt. V dalším boji podlehla Vlasta, ale i ostatní ženy.

O Křesomyslu a Horymírovi
Po Přemyslově smrti se na Českém trůnu vystřídalo mnoho mužů. Za vlády
Křesomysla si lidé více hleděli hledání drahých kovů v hlubinách země než polí. Rýžovníci dychtiví po zbohatnutí si nechávali posílat pro chléb do pražského kraje. To se ale mnohým vladykům nelíbilo, a tak se odebrali k vojvodovi na Vyšehrad, jenž měl v čele Horymíra. Žádali Horymíra, aby si jeho lid více vážil chleba nežli stříbra a ostatních drahých kovů. Jenže kníže měl před očima vidinu po zbohatnutí, a tak vladykové odešli s nepořízenou. Když se lid dozvěděl, co se dělo na Vyšehradě, byl odhodlán pro pomstu, zejména pro Horymíra. Ihned se ho vydali hledat, ale jeden hodný člověk Horymíra předem varoval a horníci ho v Neumětelých nenašli. Horymír tehdy přísahal pomstu. Za několik dní shromáždil své sousedy a společně zaútočili na bezbranné horníky. Po tom, co se Vyšehrad dozvěděl o boji mezi Horymírem a horníky, byl Horymír obviněn a poslán do vězení. Sice se snažil hájit, ale nikdo už na něj nebral ohled. Zanedlouho měl být sťat svým mečem. Jeho poslední přáním bylo naposledy se projet na svém koni Šemíkovi. Když Křesomysl viděl Horymíra na koni, nechal si ho zavolat, aby ho osvobodil. Šemík se ale při skoku těžce zranil a Horymír za ním z Vyšehradu pospíchal. Šemík zakrátko zemřel. Horymír ho pochoval před svá vrata.

O Králi Svatoplukovi
Při slavnosti svatého Petra a Pavla dostal arcibiskup Metoděj od krále příkaz, aby na něj se mší počkal. Protože se král už dlouho neobjevoval, Metoděj započal mši bez něj. Za chvíli se rozrazili dveře, ve kterých se objevil Svatopluk. Když se před oltářem zastavil, svatý muž mu řekl, že bude potrestán za zneuctění Hospodinova chlévu bohem. Král se lekl a pádil z kostela pryč. Po cestě se na Metoděje rozzlobil a nechal mu vzkázat, aby se mu již nikdy neobjevoval na očích. Metoděj uposlechl a odešel kázat do jiných krajů. Zanedlouho postihly Moravu velké boje, které vše ničily a Svatopluk se tedy rozhodl opustit všechno bohatství a přidal se ke třem lidem, kteří měli namířeno do kostela. Na smrtelné posteli skončil s přetvářkou a všem řekl, kdo vlastně je a jak špatně se zachoval nejen k arcibiskupovi Metodějovi.

O Daliborovi
Při opravě Pražského hradu dal Vladislav II. Jagelonský vystavět věž, která měla sloužit jako vězení. Název měla dostat po svém prvním vězni. Sedláci se proti svému krutému pánovi vzbouřili a v zajetí jim musel slíbit, že je nepotrestá. Sedláci požádali o pomoc laskavého a spravedlivého Dalibora z Kozojed, aby se jich ujal. Dalibor se střetl s vojáky a následně byl uvězněn v oné věži na Pražském hradě. Z dlouhé chvíle se naučil hrát na housle a lidem se to tak líbilo, že každý den stáli pod věží a poslouchali hru Dalibora. Vždy mu do pytlíčku, který pouštěl na šňůrce z okna dávali nějaké drobné mince a jídlo. Protože se prý nedovoleně zmocnil majetku, byl odsouzen k smrti. Věž nese jméno Daliborka.

Kutnohorští havíři
Na počátku 16. století se Kutnohorským havířům dařilo čím dál hůře. Protože dostávali nízké platy, rozhodli se vyslat poselstvo na Budínský hrad, ale král je odmítl přijmout. Horníci se vzbouřili a usídlili se na Špicberku. Kutnohorští měšťané se báli, že havíři chystají pomstu a povolali proti nim vojsko, v jehož čele stál Oněk Kamenický, který jim slíbil, že s nimi půjde do Poděbrad, kde zajistí, aby se jejich zpráva dostala ke králi. Oněk byl však podplacen a havíře nazval jako buřiče. Král nechal dvanáct mužů popravit. Třináctý utekl.

Boží soud
Velký zastánce starých chodských privilegií a práv Kozina vedl poselstvo k soudu do Prahy, kde je zajat a následně odsouzen k smrti. Ještě před veřejnou popravou vyzval Lamingera do roka a do dne k Božímu soudu. Po roce a dni se Kozinova postava zjevila při Lamingerově hostině. Ten však ve strachu umírá.

O Jánošíkovi
Juraj Jánošík pocházel ze Slovenska. Potom, co se mu do rukou dostala zpráva o jeho umírající matce, vrací se ze studií do vesnice Torchové, kde čeká hajduk s výzvou, aby odešli pracovat na panství. Otec i syn zůstávají u své matky. Jako trest za neuposlechnutí rozkazu dostal každý z nich sto ran lískovkou. Starý Gozda trest nepřežil, ale Jánošík odešel s dalšími chlapci do hor. Hajdukové ho po dlouhém hledání dopadli a uvěznili. Za nějaký čas byl popraven v Liptovském Mikuláši.