Dva roky prázdnin

Vše se odehrává mezi malými dětmi ze stejné školy. Z jedné školy na Novém Zélandu se měli odvézt děti do jejich rodin, které nebydleli přímo na Novém Zélandu. Všechny děti byli už v lodi. Ale jedno z nich si chtělo udělat srandu, a tak odvázalo lano, které loď drželo v přístavu. Nešťastnou náhodou proudy v noci odnesly loď na širé moře, kde se dostala do velké bouřky. Na lodi nebyl jediný dospělý člověk, s tím, že děti byly v rozmezí věku osm až čtrnáct let. Dětí byl dohromady patnáct a k tomu ještě lovecký pes jednoho z nich. Jedné noci na moři jim narazil do zádě parník, který je neviděl, ale urazil jen štítek s jménem. Po strašných chvílích loď s dětmi ztroskotala na neznámém ostrově. Tam se děti postupně učili žít. Pojmenovávali si i části ostrova, které postupně objevovali. Zjistili také, že už někdy před nimi na tomto ostrově žil jeden trosečník, který tam také zemřel. Společnými silami si vytvořili životní podmínky pevný řád. Ale postupem času se skupina dětí začala dělit na dvě skupiny a vedla až k chvilkovému rozdělení, ale vše se vyřešilo, a ustoupila správná strana. Vše bylo dobré do té doby, dokud byly děti na ostrově sami. Ale k jejich neštěstí ztroskotala u břehů ostrova jiná loď, na které se původně plavilo mnoho jiných, ale zlý námořníci všechny povraždili a zachovali jen jednu ženu a jednoho muže. Ty dva dobří lidé se naštěstí shledali s dětmi a stačili je varovat. Od té doby už měly děti vedle sebe aspoň dva dospělé lidi, kteří je měli rádi. Nakonec se ubránili i zbavili nebezpečných mužů a navíc mohli využít jejich lodního vraku ke svému prospěchu. Opravili si ho a úspěšně opustili ostrov, na kterém strávili skoro dva roky. Na moři potkali parník, plující do Austrálie, který je vzal na svou palubu a odvezl do města, kde byla jejich společná škola. A zase vše jednou dobře dopadlo.