Smrt krásných srnců

Ota Pavel popisuje své vzpomínky z dětství, které se týkají převážně jeho otce. Popprovi se totiž Pavlovi jmenovali před válkou. Po válce se přejmenovali, protože pan Poppr chtěl konečně "zdomácnět" v Čechách. Také však proto, jak sám Ota Pavel píše - že se prostě posral. Místo kapitol nás čekají jakési povídky. Vypráví se v nich o úspěších pana Poppra jako cestovního obchodníka ("cesťáka") u firmy Electrolux, ještě za první republiky, pytláctví během druhé světové války, a podnikatelské krachy z dob poválečných. Jako cesťák Elektroluxu se stane nejlepším prodejcem na celém světě. Platonicky se zamiluje do šéfovy manželky - slečny Irmy. Seznámí se kvůli ní s mistrem umění - panem profesorem Nechlebou. Když mu ale řekne, že chce, aby ji portrétoval, svolí velmi neochotně a když ji pak vidí, vyžene je oba. Paničky totiž nemaluje. I přesto pana Poppra nevyhodí, protože je přece nejlepší prodejce na světě.

Přijde druhá světová válka. Rodina Popprových jsou z otcovy strany poloviční Židé. Když přijde povolávácí rozkaz do Terezína pro jeho dva syny, rozhodne se sehnat jim na poslední společný čas maso. Zajde za svým známým - pytlákem, který však pytlačí výhradně pomocí svého psa - vlčáka Holana. I když je za pytlačení za války trest smrti, přece jen skolí srnce (právě louka je zvěřinou tak znájmá, že by se mohla jmenovat Smrt krásných srnců). I díky tomu jeho synové tábor přežijí. Projde jím i on sám.

Po válce se ale nic nedaří jako dřív. Obchod s mucholapkami, který se slibně rozjel zcela zkrachuje. Pěstování prasat ho téměř zabije. Hrozná špína a bídné podmínky zabíjí i prasata. Když se zdá, že to nemůže být horší, přijde pohroma. Panu Popprovi přestanou brát ryby! Svou lásku k rybám tak věnuje svým šampaňským králíkům. Ty pak vezme na výstavu, kde však naprosto neuspějí. Zdrcený je pustí na svobodu a odejde domů. Odtud už ho vezou rovnou do nemocnice, kde umírá.