Antigona

Antigona - Sofokles

hl.postavy:
Antigona - dcera bývalého Thébského krále Oidipa, nade vše si váží rodiny, chová se velmi statečně a čestně
Ismené - mladší sestra Antigony - bojí se smrti, Kreónovy zákony jsou jí přednější než rodina, ale nakonec chce sdílet Antigonin osud a smrt
Kreón - vládce Théb - tvrdohlavý, bezcitný panovník, který nakonec ztrácí vše, co je mu drahé
Euridiké - Kreontova žena
Haimón - syn Kreonta a Euridiké - hluboce zamilovaný do Antigony, ochoten za ni položit život.

vedl.postavy:
hlídač, věštec Teiresiás, první a druhý posel, sbor starců

Hl.myšlenka:
Celý příběh pojednává především o lidských hodnotách. O tom, že jsou zákony nadčasové, které platí pro celé generace a ty mají přednost před zákony vydanými kterýmkoli člověkem. Antigona je velmi silná osobnost, ve které Sofoklés ukazuje ohromnou mravní sílu, smysl pro rodinu, pro úctu k mrtvým. Za tyto ideály je schopna položit život a to je ta největší oběť jakou může dát.

Po smrti Oidipa se vlády ujali jeho dva synové Eteoklés a Polyneikés. Eteoklés však bratra brzy zbavil moci a vyhnal jej ze země. Ten se spojuje s dalšími tehdejšími vladaři a podniká výpravu proti svému bratrovi a chce nazpět dobýt Théby. Výprava je neúspěšná a oba bratři se v boji navzájem zabijí. Vlády se ujímá Kréon, jež je bratr Odipovy ženy Iokasty. Ihned vydává rozkaz, že tělo Polyneika nesmí být pohřbeno. Proti tomu se ihned vzepře sestra obou padlých bratrů Antigona a v tomto okamžiku začíná podrobné vyprávění událostí jež následují.

Antigona se rozhodne příkaz neuposlechnout a jako pomocnici si chce vzít svoji sestru Ismené. Ta se však bojí vzepřít se královu rozkazu a rozhodne se Antigoně nepomoci. Ta tedy na svůj úkol zůstává sama. Při hovoru Kreonta s náčelníkem sboru, kterého právě také pověřuje hlídáním mrtvoly najednou přijde hlídač a sděluje Kreontovi, že nad ránem někdo Polyneika pochoval a on že byl losem určen jako posel této špatné zprávy a prosí vládce, aby si na něm nevylíval zlost, on že je zcela nevinný. Poté odchází, aby se v zápětí objevil, vedouc viníka této události. Náčelník sboru nechce uvěřit, když spatří, že oním zločincem je Antigona. Hlídač ihned vysvětluje jak byla Antigona polapena. Říká, že když se vrátil na místo, kde leželo tělo Polyneika, které stráže nazpátek vykopali poté co bylo nad ránem Antigonou pohřbeno, strhla se písečná bouře a těsně po ní on a další stráže spařili, jak je u těla právě ona a jak se ho snaží znovu pohřbít. Kreón okamžitě rozhodne, že má být za tento čin popravena. Antigona se ke všemu přiznává a hájí se tím, že právo dané bohy - tj. právo na ŕádný pohřeb a úctu k mrtvým je jí nadřazené nad zákony sebevětšího panovníka a říká, že tyto zákony jsou nadčasové a platí pro všechny bez rozdílu. Spolu s ní je obviněna ješte Ismené, která chce zemřít spolu s Antigonou, ale ta ji od tohoto činu zrazuje. Objevuje se zde také Hamaión, kterého je Antigona snoubenkou. Vzepře se proti otci a žádá propuštění své milované, ale otec je neústupný, a tak Hamaión slibuje, že zemře s Antigonou. Hlavní hrdinka je poté odvedena z paláce a je zavedena do skalní kobky, kde má být ponechána svému osudu. Mezitím za Kreónem dorazí věštec Teiresisás. Vladaŕ v něho má plnou důvěru, protože mu již mnohokrát dobře poradil se správou města. Stařec však Kreńovi říká, že svým činem rozhněval bohy, kteří již nechtěli přijmout jeho oběť. Vladař starce uráží a ten se rozhodne odejít a zanechat zde Kreónovi věštbu, podle které brzo zemře někdo z jeho blízkých. Kreón po Teiresiově odchodu znejistí, protože starcova slovy byla vždy pravdivá. Rozhodne se teda sám jít Polyneika pochovat a osvobodit Antigonu. Když však přijde k její kobce, uslyší pouze křik svého syna, který se sklání nad svojí mrtvou snoubenkou, která se oběsila na svém závoji. Jak spatří otce, tasí meč a vrazí si ho do prsou s umírá spolu s Antigonou. Mezitím přišel do paláce posel, který ohlásil právě Hamaiónovu smrt. Když se to dozvěděla Euridiké, jeho matka a Kreontova manželka, sama spáchala sebevraždu a tak když se smrtí svého syna zarmoucený panovník vrací do paláce, nalézá i její mrtvé tělo. Je zoufalý a chce sám spáchat sebevraždu, od toho ho odradí náčelník sboru, který mu také vysvětluje, že jedině rozvážní lidé mohou být v životě šťastní a neústupní, arogantní lidé, kteří se nedokáží poučit, ti že neuniknou trestu.