divá bára

Kniha: Divá Bára
Autor: Božena Němcová
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok vydání: 1983
Místo vydání: Praha
Edice: Slunovrat Malá řada svazek 55

Bára žila se svým otcem, obecním pastýřem, na okraji vesničky Vestec. Když byla ještě v kolébce, stala se její matce nehoda. Čehosi se velmi polekala a zůstala ležet v mdlobách na zemi. Pověrčiví sousedé usoudili, že dům navštívila polednice. Od té doby žena churavěla a za několik let zemřela. Pastýř zůstal na výchovu své dcery sám.
Bára byla od malička výjimečná. Měla obrovskou sílu, dokázala si poradit s nejdivočejším býkem, nebála se bouřky, uměla plavat. Ráda chodila bosa, nikdy si nezastírala tvář. Lidé si o ní začali povídat, že je určitě dítě divou ženou z kolébky podstrčené, a začali se jí stranit. Jedinými jejími přáteli byli Elška z fary, kostelníkův syn Jozífek a také pes Lišaj. Jozífka vždy bránila před silnějšími chlapci, s Elškou byly nejdůvěrnějšími kamarádkami. Jejich přátelství vytrvalo až do dospělosti, přestože Elška pobývala celé tři roky v Praze.
Po návratu se svěřila Báře, že se v Praze zamilovala do jednoho mladého lékaře. Elščina teta, panna Pepinka, měla však pro Elšku jiného ženicha, pana správce ze sousedního panství. Bára se rozhodla své kamarádce pomoci. Věděla, že se správce v noci bojí. Převlékla se za strašidlo a u hřbitova jej řádně vylekala. Záhy však bylo její přestrojení odhaleno a Báře byl uložen krutý trest. Musela přespat v márnici na hřbitově.
Ráno přišel ke hřbitovu myslivec a dozvěděl se, co se Báře přihodilo. Přiznal se jí, že ji již dávno miluje, a požádal ji o ruku. K údivu všech vesničanů se tak Bára nevrací pokořená, ale naopak šťastná, ruku v ruce s budoucím mužem.
Němcová představuje Báru jako estetický ideál průbojné ženy, ženy nového typu, která narušuje konvenční představy o pasivní úloze ženy v životě.

Informace čerpány: Obsahy z děl české literatury, Libuše Ulrichová, Nakladatelství Pavel Dolejší Humpolec, rok vydání 2005, 7. vydání

Kapitola 1.
Na začátku celého příběhu se píše o době, než se Jakub oženil a také o tom, co se přihodilo Bářině matce.
Myslím, že v té době byli lidé až moc pověrčiví… např. každé dítě schod do nebe nebo existence polednice, večernice, vodního muže, ohnivého muže, světýlek, čerta či strašidla…
Bára se přátelila s Jozífkem, avšak nikdy k nim na návštěvu nešla, neboť jeho rodiče v lásce Báru neměli. Naopak tomu Elščini opatrovníci ji vždy rádi uvítali.
Jinak kapitola vypravuje o dětských hrátkách.

Kapitola 2.
Elšku poslali k tetě do Prahy, ale po třech letech se jim všem postesklo a chtěli ji mít doma co nejdříve. A tak se po nějaké době Elška vrátila do Vestce. Nejvíc ji uvítala Bára.
Kapitola ukazuje na velký problém tehdejší, ale i dnešní upadající společnosti. Na nástěnce ve škole jsem četla toto: ,,Dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost, s tím prvním si nejsem tak docela jist.“ Albert Einstein. Kostelníková a Pepinka se daly do křížku, protože Jozífkova matka pronesla klep o sestře pana faráře.
Dále část kapitoly líčí to, co běžně nosila Bára.
V této části knihy se děvčata začala ohlížet po vdavkách. Elščina tetinka své neteři vyhlídla pana správce, chudák holka o tom nemá ani tušení. Svěří se Báře o tom, že se jí líbí pan doktor, co tetičku v Praze vyléčil.

Kapitola 3.
Třetí část knihy Němcová věnuje namlouvání správce Elšce. Elška má však ráda Hynka. Bára se svěří své nejlepší kamarádce, že se jí líbí myslivec. Na faru přijíždí správce na oficiální námluvy. Elška je sklíčená. Nechce takového ,,nabubřence“, jako je pan správce, ale ani nepřichází žádný dopis od Hynka z Prahy. Bára připraví na správce past. Převleče se za smrtku a vyděsí ho. Celá vesnice je na nohou. Bohužel jí v převleku pověrčiví vesničané poznají. Elšku od té doby tetička nutí do sňatku ještě víc, ne pře tím.
Jakub má také problémy. Všichni se ho bojí kvůli Báře.
Bára je u pana faráře. Čeká na trest. Uložili jí, že musí celou noc strávit na hřbitově v kostnici. Všichni jí najednou litují. Ráno ke kostnici přišel myslivec a když zvěděl, co se stalo, ihned Báru vysvobodil. Poté jí nabídl, zda-li se nechce stát jeho ženou a nechce se odstěhovat s otcem k jeho matce do lesa.
Z Prahy přišel list o tetičky s tím, že Elšce odkáže majetek, když si vezme pana doktora. Tetinka o tom celou dobu věděla. Pan farář s pannou Pepinkou ji donutí ke sňatku. Netuší, že tohle bylo již naplánované dřív.
Bára se z lístku od Jozífka dovídá, že ji dávno miluje a jen kvůli ní se nechtěl stát knězem.

Závěr: Celý příběh je napsán v jazyce typickým pro dobu Boženy Němcové. Některá slova se dají hůř přečíst. Myslím, že za to, jaká Bára byla, mohli tak trochu vesničané, co s ní žili ve Vestci. Nedali jí příležitost být jako oni jen kvůli vzhledu. Na druhou stranu to bylo dobře, alespoň se z Báry stala silná žena.