Matka

KAREL ČAPEK
MATKA

Čapek, Karel. Matka. 3.vydání. Praha, 1966. SPN.


"Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš."
Viktor Dyk, Země mluví. (Okno)

Hra o třech dějstvích.
V prvním obrazu je šťastný domov - synové se scházejí v pokoji zesnulého otce, matka se o ně stará. Dvojčata Kornel a Petr se zde hádají, jako mají vždy ve zvyku. Jedná se jim i o šachovou partii, kterou nedohrál jejich otec a kde je možné dvojí řešení - již zde je naznačeno rozdělení dvou táborů: černých a bílých, což se rozvine později. Všichni synové mají otce hrdinu, který padl v boji, za vzor - trochu stranou zůstává stát nejmladší syn Toni, který je "pohrobkem" a je vychováván matkou k odmítání války a násilí. Oproti ostatním bratrům je jemný a citlivý.
Jejich bratr Jiří právě zkouší rekord, když se snaží s letadlem vylétnout co nejvýše. Při tom však zahyne. Když zůstane matka v pokoji sama, mluví se zesnulým otcem, který se jí zjevuje. Objeví se též Jiří a matka pochopí,že je mrtev. Kromě nich je přítomen také bratr Ondřej, který zemřel kvůli zkoumaní žluté zimnice v Africe, za tento průkopnický čin ho otec chválí. Jiří pak vede s otcem rozhovor o hrdinství a o odhodlání položit svůj život za nový objev či rekord.
Venku začíná zuřit občanská válka, Petr na straně černých je zatčen bílými, ke kterým patří Kornel. Matce synové namlouvají, že se dostane z vězení ven, že se nejedná o nic vážného. Toni vede rozhovor s Kornelem, ze kterého je zřejmé, že by bratr pro ideu souhlasil i s popravou svého dvojčete.
Matka se opět ocitá sama v pokoji, když přijde její další mrtvý syn Petr, který byl popraven bílými. Kornel odchází bojovat proti černým, a posléze také umírá. Matce zůstává poslední syn Toni, který se rozhodne, že chce jít také do války. Matka ho stále pokládá za dítě a brání mu - nechce ztratit i posledního potomka, obzvláště ne kvůli hloupému vraždění ve válce. Nejde zde již však jen o občanskou válku, ale v momentě napadení nepřítelem se jedná o obranu národa.
Následuje dlouhý dialog všech mrtvých s matkou, objevuje se i její otec. Všichni ji přemlouvají, aby Toniho pustila - dědeček zastává názor, že ideály mají svou vysokou hodnotu právě proto, že lidé za ně pokládají život - krom toho věří, že cena života je spočívá v tom, že se za něj platí také životem. Matka stále s účastí ve válce nesouhlasí, ale v momentě, kdy se z rádia ozve, že jsou svrhnuty bomby na nemocnice a školy, obětuje svého posledního syna, když mu podá pušku se slovy "Jdi."


................................................................................................................................................................
V této krátké hře jsou načrtnuty základní problémy, které se vyskytují ve válkách, a to z dvou pohledů. Jeden můžeme nazvat mužský, kdy se jedná o hrdinství a položení života za ideál, druhý pól je ženský, kde jde hlavně o rodinu, o blízké a pocit nesmyslné ztráty člověka v nesmyslném vraždění. Vzájemný protiklad těchto názorů je častokrát naznačen tím, když všichni říkají matce, že "tomu nerozumí" - a oni zase nerozumí matce v její obraně života blízkých lidí. Oba pohledy se však zrelativizují - mužská strana uzná, že hrdinství vlastně neznamená tolik, že je možná důležitější žít a něco vykonat. Krom toho samotná smrt není až tak příjemná, často při ní člověk trpí. I hrdinství je relativní pojem, na okamžik se sami jako hrdinové necítí.
Matčin pohled se změní zase v posledním momentě, kdy jsou zabíjeny nevinné děti. Pochopí tak ženu, která vyzývá z rádia muže, aby šli bojovat a která ztratí svého syna na potápějící se lodi - přesto z rádia volá ostatní syny matek do boje. Puška, kterou matka dává synovi je otcova, což znamená, že mu předává jeho odkaz, jeho "hrdinství".
Matka je většinou nazývána jen matkou nebo maminkou, což směřuje k jejímu symbolickému vyznění - zosobňuje všechny matky světa, nebo samo mateřství, když sama několikrát prohlásí, že je "tisíce let stará". Otec ji však oproti očekávání několikrát osloví jménem Dolorosa. To lze však též pochopit symbolicky, když "doloroso" znamená v hudbě "bolestně, žalně, smutně". Podobně není specifikována ani země, může se jednat o jakékoli místo na světě (i když existují výklady, že se jedná o fašistické Španělsko, nebo Československo před hrozbou z fašistického Německa.)
Potřebu jejího syna jít do války lze vnímat jako předěl mezi jeho dětstvím a dospělostí. Přestane být "maminčin", postaví se na vlastní nohy a následuje příklady svého otce a bratrů, ačkoli je oproti nim silně přecitlivělý. Jako hlavní důvod pro odchod do války udává (krom toho, že sám chce) to, že jdou všichni ze třídy. Je vidět, že se jedná o podobný předěl u všech jeho spolužáků, který v tomto věku musí nastat.
Protikladem i paralelou je oproti matce vlast, která své "syny" posílá na smrt. Matka s tím silně nesouhlasí (vlast je zde protiklad), ale sama se k tomuto činu přidá, když jde o obranu nevinných. Lze to vnímat i tak, že vlast nechává též své "syny" umírat za dobro národa či pro obranu nevinných občanů - tedy ze stejného důvodu, proč matka nakonec pošle svého syna (paralela). Svou roli zde může hrát i to, že jak řekl otec matky, "ideály jsou vysoké pro to, že za ně pokládáme život" - za jeden z těchto ideálů lze považovat i vlast. Za hrdinství lze pak považovat i matčino odhodlání přes všechnu bolest ze ztráty blízkých poslat do války svého posledního syna. Neztrácí svůj život, ale obětuje jeho smysl, který jí dává rodina, a zůstane tak sama.
Z rodinného hnízdečka se stane vylidněné místo, stejně jako z klidné republiky válečná vřava, obě místa jsou si svým způsobem podobná.

Sama smrt je tematizovaná hned na začátku hry, když Toni píše báseň o Krásné Neznámé, kterou je právě smrt, kterou všichni, kromě matky, zanedlouho poznají. Boj je zde participován v souboji dvojčat s kordy, i množstvím pušek v otcově pokoji, které Kornel čistí.

Tato hra měla premiéru 12.února 1938, což znamená v době, kdy už bylo cítit ohrožení ze strany německého fašismu.