Povídky Malostranské

POVÍDKY MALOSTRANSKÉ



Autor: Jan Neruda



Nakladatelství: Grégr a Fred



Kniha se skládá ze 13 povídek a novel.



Povídky:



Týden v tichém domě Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku



U tří lilií Figurky



Svatováclavská mše Pan Ryšánek a pan Schlegl



Psáno o letošních dušičkách Přivedla žebráka na mizinu



O měkkém srdci paní Rusky Večerní šplechty



Doktor kazisvět Hastrman



Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne,



Rakousko nebylo rozbořeno







Doktor Kazisvět: Povídka vypráví o doktoru Heribertovi, který nechtěl nikoho léčit. Lidé se mu vyhýbali a on jim také. Jednou, když byl pohřeb pana Shepelera tak jeho rakev spadla na zem, otevřela se a doktor Heribert si všimnul, že pan Shepler není mrtvý. Vzal si ho k sobě domů a začal ho léčit. Když ho uzdravil ta to všem oznámil, že je zdravý a překazil tím radost jeho dědicům. Na oplátku mu dali jméno Doktor Kazisvět.







O měkkém srdci paní Rusky:Na pohřeb pana Josefa Velše, přišla paní Ruska. Paní Ruska nic nedělala, jen chodila na pohřby, kde jen pomlouvala mrtvé lidi a začínala hádky. Jednoho dne se stalo, že na pohřbu ji strážník Uhmühl vyhnal domů, když někoho začala pomlouvat. Druhý den musela ke komisaři, kde ji zakázali chodit na pohřby. Paní Ruska si najala si byt vedle Oujezdské brány, kde musel projít každý pohřeb. Ať byl pohřeb jakýkoliv, vyšla paní Ruska před dům a brečela.







Přivedla žebráka na mizinu: Je o jednom muži, který byl žebrák a vždycky když šel někdo kolem tak mu dali nějaké jídlo nebo peníze. Byl hodný a veselý, vždy za vše poděkoval. Nic netrvá věčně a tak si o něm lidé říkali, že žebrat chodí pro radost. Nikdo už mu nic nedával a vždy se na něco vymluvili. Žebrák už nechodil šťastný a spokojený, jelikož nic nedostával. Po tom ho dlouho nikdo neviděl a za delší dobu ho našli zmrzlého.







Hastrman: Povídka je o panu Rybáři, kterému všichni říkali Hastrman. Říkali mu tak jen pro to, že byl malý a nosil zelený kabát s dlouhými šosy a široký klobouk. Bydlel u svých příbuzných. Moc chtěl být u moře. Všichni si o něm mysleli, že je hodně bohatý, že má doma hodně drahých kamenů. Jednou chtěl zjistit jakou hodnotu ty kameny vůbec mají. Zašel tedy s bednou kamenů za pánem, která mu to zjistí a zjistil, že kameny nemají skoro žádnou hodnotu a rozhodně to nejsou drahokamy. Smutný pan Rybář se rozhodl, že vyhodí jeho sbírku kamenů z okna. Přišel za ním jeho příbuzný, u kterého bydlel a ten mu řekl, že to nemá dělat, protože ty kameny jsou bohatstvím pro něj samotného. A pan Rybář je bohatstvím pro celou jeho rodinu.







Názor: Kniha byla v pohodě , ale některé povídky byli moc dlouhé. Jinak se mi líbila.