Neruda Jan

JAN NERUDA (1834 – 1891)

Český básník, prozaik, novinář, fejetonista, divadelník, literární a výtvarný kritik, hlavní představitel generace Májovců - skupiny spisovatelů hlásících se k odkazu K.H.Máchy a jeho revolučnímu romantismu. Reagovali na současné společenské problémy a sociální otázky a chtěli pozvednout českou literaturu na evropskou úroveň. Nerudův význam pro českou žurnalistiku a celou literaturu je velký.

Narodil se 9. července 1834 v Praze, v domě“ U Dvou slunců“ v ulici Ostruhová - dnes Nerudova, v rodině vysloužilého vojáka a matky Barbory, která pomáhala zlepšit finanční situaci rodiny posluhováním. Dětství prožil v uličkách Malé Strany, jejichž atmosféru skvěle vystihl v Malostranských povídkách.

V roce 1845 začal studovat na německém gymnáziu na Malé Straně, odkud na radu třídního profesora přestoupil v roce 1850 na české gymnázium, v té době řízeném Václavem Klimentem Klicperou, a tím se ocitl v literárních spolcích organizovaných jeho spolužákem Hálkem. Po maturitě v roce 1853 vstoupil na právnickou fakultu. Studia na přání otce přerušil a nastoupil jako účetní ve vojenském úřadě; tam se mu však nelíbilo, i práva ho nebavila, a tak se věnoval po tři roky studiu na filozofické fakultě. V té době přispíval do redakce časopisu Tagesbote aus Böhmen, kde setrval až do října 1858.

Ale již v prosinci 1857 vyšla jeho první básnická sbírka - Hřbitovní kvítí, která obsahuje 52 básní. Sbírka však byla přijata chladně, přestože byla plná citu a nevšedních myšlenek. Po neúspěchu se Neruda na dlouhou dobu odmlčel. Soustředil se na svoje novinářské aktivity.

V roce 1861 vstoupil do redakce novin Čas, o rok později začal publikovat i v časopise Hlas, a poté se stal redaktorem Národních listů. V Národních listech setrval více než dvacet pět let (až do své smrti). Za svůj život napsal více než 2000 fejetonů (nejznámější je „Kam s ním ?“). Pod své články umísťoval jako značku rovnostranný trojúhelník. Fejetony psal pravidelně, a tak značně přispěl k popularizaci Národních listů. V 60. letech založil s přítelem Hálkem týdeník Květy, v 70. letech pak časopis Lumír, ale ani v jednom z časopisů nedosáhl takového věhlasu, jako v Národních listech. Spolu s Hálkem také vydal almanach Máj.

V roce 1867 vydal dlouho připravovanou Knihu veršů s vlastní předmluvou, ve které hodnotil své dosavadní dílo. Tato sbírka byla přijata velmi příznivě, a tak roku 1873 vyšlo její nové vydání. Vysoký honorář použil Neruda na cesty - navštívil například Uhry, Srbsko, Rumunsko, Turecko, Jeruzalém a Káhiru, a své zážitky sepsal v Obrazech z ciziny a do svých fejetonů v Národních listech.

Roku 1878 vydal skvělé Malostranské povídky a také Písně kosmické, kterými zaujal celou literární veřejnost tak, že kniha byla za čtrnáct dní vyprodána a musela být znovu vydána.
Od roku 1879, kdy byl Neruda postižen těžkou tělesnou chorobou (zánětem žil), přestal psát divadelní a literární kritiky a soustředil se pouze na přípravu otevření Národního divadla a na své velké dílo Balady a romance .

V roce 1888 Neruda nešťastně upadl a byl upoután dlouhou dobu na lůžku. Ven vycházel málokdy. Zemřel 22. srpna 1891 v Praze.