Neruda Jan

Vůdčí představitel literárního hnutí družiny májové, průkopník kritického realismu, publicista, prozaik a básník.

Narodil se v Praze na Malé Straně 9.7.1834. Na Malé Straně chodil do školy, zpočátku německé, později na Akademické gymnázium, jehož ředitelem byl tehdy Václav Klicpera. Po maturitě začal studovat na právnické fakultě, studia však z finančních důvodů nedokončil. Velmi často cestoval, navštívil Paříž, Balkán, Orient, Itálii a Německo. Stal se žurnalistou, nejprve psal pro německý časopis, později pracoval jako fejetonista v deníku Čas, poté v Hlase a od roku 1865 v Národních listech. Jan Neruda se aktivně podílel na politickém ruchu, podílel se na formování demokratického křídla mladočeské strany. Jan Neruda byl nejaktivnějším členem literární skupiny, která připravila almanach Máj. Stal se hlavním mluvčím májovců v polemikách s představiteli konzervativního pojetí české literatury. Proti nim vydal roku 1858 anonymně veršovanou satiru „U nás“ a časopise Obrazy života a Rodinná kronika uveřejnil několik studií. V roce 1865 založil a do roku 1866 redigoval s V. Hálkem Květy. Zemřel 22.8.1891 v Praze.
Celá Nerudova tvorba vychází z konkrétních životních a společenské reality, promítá se do ní Nerudovo mládí, život na Malé Straně, Nerudovy lásky.
Nejrozsáhlejší částí jeho tvorby je spjata s novinářskou činností, napsal více než 2000 fejetonů. Sám Neruda se pokusil svoje fejetony roztřídit podle žánrů do pětisvazkového výboru Fejetony (dva svazky nazvané Studie, krátké a kratší, svazek Žerty hravé a dravé a dva svazky cestopisných črt Menší cesty a Obrazy z ciziny). Pro rozvoj žurnalistických forem prózy mají velký význam především sociální stude prvního svazku Studií, krátkých a kratších. Velmi vzácné jsou i fejetony z roku 1863 Pařížské obrázky.
První dvě povídky uveřejnil v knize Arabesky (1864), ve druhé vydání Neruda počet arabesek rozmnožil a připojil druhý díl Různí lidé (1871). Pražské obrázky zachycují život chudých,nejznámější povídkou jsou
Trhani. Život v Praze na Malé Straně zachycují Povídky malostranské (1878).
Nerudova dramatická tvorba je jen malou epizodou v jeho celkové tvorbě. Kromě několika veseloher zahrnuje i pokus o tragédii Francesca di Rimini (1860).
Nejvýznamnější je jeho poezie. První Nerudovou sbírkou je Hřbitovní kvítí (1858) – sbírka je pesimistická, verše vyjadřují smutek, ironii, hořkost. Častými motivy je smrt, neradostné mládí, ztracené ideály. Následovali tři sbírky Knihy veršů (1868) – Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostních.
Druhé období své básnické tvory zahájil Jan Neruda sbírkou Písně kosmické (1878) a Balady a romance (1883), kde se autor snažil využít lidové tradice a mýtů. Sbírka Prosté motivy (1883) je sbírkou intimní lyriky. Vedle těchto sbírek připravoval Neruda ještě dvě sbírky, které ale nevyšly knižně za jeho života. Zpěvy páteční (1896 v uspořádání J.Vrchlického) obsahují vlasteneckou lyriku.