Němcová Božena

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820 Vídeň – 21. ledna 1862 Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala. Od roku 1826 navštěvovala školu ve Chvalkovicích a od r. 1830 v České Skalici. Roku 1837 jí rodiče našli ženicha – Josefa Němce (1805–1879) a ještě téhož roku se vzali. Josef Němec pracoval jako komisař finanční stráže (celník). Jeho nadřízeným se nelíbila jeho vlastenecká činnost, byl proto často překládán a rodina se s ním stěhovala. Manželství nebylo šťastné, Josef Němec měl hrubou a panovačnou povahu. Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími spisovateli. O rok později (1841) se přestěhovala do Prahy.

Zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1847 se opět stěhují z Domažlic. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher; Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. Roku 1852 jela za manželem do Uher a při tom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest. Roku 1853 byl Josef Němec odvolán z funkce, nejprve mu byl snížen plat na polovinu, později mu byl plat zastaven úplně. Josef Němec se proto ocitl bez práce a Božena Němcová hledala pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Právě v této době napsala Babičku. Seznámila se s vydavatelem Moravských novin Františkem Kácelem, který její díla vydává, a se sestrami Rottovými (Karolína Světlá a Sofie Podlipská). Roku 1853 zemřel její syn Hynek, po jeho smrti pokračovaly neshody s manželem. Josef Němec podal dokonce návrh na rozvod, který později stáhl. V této době se Němcová sblížila s májovci. Jinak se Božena Němcová stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1855), kterému na rakev položila trnovou korunu. Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu.
V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce nato umírá. Hrob Boženy Němcové je na Vyšehradě.

Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Korespondence ukazuje, že byla nucena vytrvale žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě.

První díla Boženy Němcové byly básně, z nichž některé byly psány německy:
• Slavné ráno
• Ženám českým
• Moje vlast

Povídky:
• Dlouhá noc
• Obrázek vesnický
• Chudí lidé – vytváří nový typ hrdiny, z prostředí kde se setkávají různé společenské vrstvy.
• Pan učitel – poslední dokončená povídka
• Divá Bára
• Karla – odehrává se v chodské vesnici Stráži
• Baruška
• Rozárka
• Sestry
• Čtyry doby
• Pomněnka šlechetné duše
• Dobrý člověk

Romány:
• Podhorská vesnice – Jedná se o reálné vyobrazení vesnice. Slučuje tu svět české šlechty, chodského lidu na Šumavě a slovenských drotarů.
• V zámku a podzámčí – stojí zde proti sobě svět zbohatlíků, kteří získali šlechtický titul a svět podruhů a dělníků. Boháči si cení více života svého psa než člověka, který pro ně pracuje. S dobrými vlastnostmi, jako je ušlechtilost, účinná láska, ochota pomoci se setkáváme pouze u chudých. Na konci je idealistickou formou vyjádřena touha po zlepšení sociální otázky venkova.
• Babička - (1855), psáno po smrti syna Hynka. Spisovatelka zde hledala útěchu. Popisuje zde vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postava díla – babička, je silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo. Další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí. Babička svoji morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi (ze všech vrstev). Většina postav (včetně kněžny, která je také výrazně zidealizovaná), je historicky doložená. Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt. Objevuje se tu i postava, která do kompozice díla víceméně nezapadá – šílená Viktorka, mladá Hortenzie, která jakoby zajišťovala určitou realitu světa v tomto díle. Němcová dílo nazvala Obrazy venkovského života.

Sebrala velké množství pohádek a pověstí:
• Chýše pod horami
• O dvanácti měsíčkách
• Národní báchorky a pověsti – zpracování českých pohádek, 7 sešitů
• Slovenské pohádky a pověsti
• Selská politika
• Hospodyně na slovíčko
• Dopisy z lázní Františkových
• Listy přítele přítelkyni
• Silný Ctibor
• Devět křížů

Cestopisy:
• Z Uher
• Vzpomínky z cesty po Uhrách
• Obrazy ze života slovenského
• Kraje a lesy na Slovensku

Z Domažlicka:
• Obrazy z okolí Domažlického – publicistická próza
• Selská svatba v okolí Domažlic
• O prostonárodním léčení na Domažlicku