Němcová Božena

Její život byl poznamenán nevydařeným manželstvím, stálým finančním nedostatkem, policejním dohledem Bachova režimu, rodinnými tragédiemi a ke konci i těžkou nemocí. Poslední měsíce života strávila v Litomyšli, kde se pokoušela pracovat na souhrnném vydání svých spisů. Těžká nemoc a nedostatek financí jí to překazili. Na Vánoce v roce 1861 ji manžel převezl do Prahy, kde v lednu roku 1862 umírá.
Je paradoxní, že skutečný původ a datum narození Boženy Němcové (dívčím jménem Barbory Panklové), ženy, o jejímž životě a díle byly popsány stohy papíru, jsou na základě poznatku z nedávných let znejistěny. Existuje např. domněnka, že Němcová mohla být nemanželským dítětem aristokratky (sestry vévodkyně Zaháňské Dorothey) a že manželé Panklovi (panský kočí, původem rakouský Němec, a česká služebná) byli jen adoptivními rodiči.
Dětská léta prožila Božena Němcová v Ratibořicích; čtyři roky u Panklových pobývala Magdalena Novotná, babička z matčiny strany. předobraz ústřední postavy
z prózy Babička. Později byla Barbora na vychování v rodině panského úředníka ve Chvalkovicích, kde měla možnost rozvíjet čtenářské zájmy. Klonila se tehdy k němčině Česky cítící vlastenku z ní udělal až Josef Němec, za něhož se r. 1837 na nátlak matky provdala. Rodina často měnila místa pobytu (Němec úředník finanční stráže, svými s vlasteneckými aktivitami nepohodlný byl nadřízenými neustále překládán).
V letech 1842—45 e Němcová poprvé seznamuje s pražským vlasteneckým prostředím, které ji jako pozoruhodnou a inteligentní ženu přijalo s nadšením. Stýkala se s předními osobnostmi kulturního života a s jejich rodinami. Němce nejprve fascinovala ženina emancipovanost a měl pro její způsob života pochopení. V dopise píše: ‚‚Já jsem pyšný proto, že jsi taková, Jak bez s/ávy jsi, poněvadž takových žen je velmi málo na světě, já alespoň tobě podobnou neznám. Společný život manželu, věkově vzdálených, však záhy poznamenaly neshody, prohlubované především nedostatkem peněz.Slovenské prostředí Němcová po7nala při svých cestách za manželem na počátku desátých let (Josef Němec se dal přeložit do Uher, Němcová se čtyřmi dětmi žila Praze). V této době se spisovatelka podílela na vydání almanachu Lada Nikla (1855). S několika mladými vlastenci ji pojil i milostný vztah.
Poté, co byl Němec ze zaměstnání propuštěn, se ekonomická situace rodiny ještě víc zhoršila. Autorské honoráře Němcové na živobytí zdaleka nestačily, řada známých nechtěla s „politicky nespolehlivou“ a rozpornou dvojicí nic mít; rodina byla závislá na výpůčkách a darech. Nakonec se manželství rozpadá. Němcová, sužovaná,narůstajícími zdravotními potížemi a prožívající tvůrčí krizi, odjíždí do Litomyšle kde má redigovat své spisy. Po nedlouhé době ji však opouštějí i zbylé fyzické psychické síly; smrt ji zastihne v Pra,e, kam ji nedlouho předtím odvezl manžel.
DÍLO : je na rozhraní mezi realismem a romantismem
realistické – např.: popis venkovského prostředí
romantické – např.: v idealizaci mezilidských vztahů a literárních hrdinů
vytvořila nový literární typ tzv. dobrého člověka

Obrazy z okolí domažlického – články, původně novinové, ve formě dopisů = postřehy ze života obyčejných lidí na Domažlicku
-příklad realistického díla

vesnická povídka
Divá Bára
Dobrý člověk
Pan učitel
Chyže pod horami – zde propaguje vztahy mezi Čechy a Slováky
Pohorská vesnice - jediný román,tzv. tezový román
teze = názor
V zámku a podzámčí
- hlavní a nejvýznamnější dílo je Babička podtitul Obrazy z venkovského života

Obsah : Babička by se dala rozdělit na dvě části. První část knihy popisuje spíše historky a části života, které jsou hlavně zaměřené na dějovou stránku. Začíná to příjezdem babičky na Staré bělidlo, kam se vydává za svou dcerou, Terezou Proškovou, a za vnoučaty – Barunkou, Adélkou, Janem a Vilímem. Všichni si babičku okamžitě zamilují ( její dobré srdce vycítí i psi Sultán s Tyrlem ) . Babička se dětem stává vychovatelkou, chůvou i učitelkou. Vypráví jim pohádky, učí je lidovým zvykům a lásce k vlasti, práci a ke všemu živému . Postupně si svou vlídností získává i všechny sousedy, kteří za ní často chodí „pro radu“. Nejčastěji ji navštěvují mlynář a myslivec s rodinami. Radostně ji přivítali i na zámku, kde sloužil otec dětí ( většinu roku byl však ve Vídni ) – pan Prošek, a kam na jaro přijížděla komtesa se slečnou Hortenzií. Té babička pomohla ke sňatku s učitelem malířství, a ke štěstí přispěla také Mílovi a Kristle ke konci knihy. Druhá část je zaměřena spíše na popis lidových zvyků, příběhů a pověstí . Babičce si totiž pamatuje mnoho osudů venkovských lidí, z nichž snad nejvíce dojímá baladický příběh bláznivé Viktorky . Když babička zemřela, lidé na Starém bělidle si nedovedli představit život bez té laskavé, dobrotivé a moudré babičky a proto nebylo snad jediného člověka, který by její smrt neoplakal a který by ji neměl aspoň trochu rád. Pohřebním průvodem a slovy hraběnky Zaháňské „ Šťastná to žena ! “ končí tato jedinečná kniha.

- žánrové je hodnocená jako rozsáhlejší povídka
- je zarámovaná úvodním a závěrečným slovem viz. Čítanka
- jde v zásadě o dějovou prózu – osnova je tvořena dvěma pásmy
1, příjezd babičky a život na Starém Bělidle
2, Popis venkovského života a běhu přírody během jednoho roku ( od 7 kapitoly)
- hlavním tématem není babiččin život ( i když se sním v jeho vzpomínkách seznamujeme), ale její postoje k lidem, její jednání a názory
- důležitou epizodou je příběh Viktorky, význam této postavy je někdy srovnáván se samotnou babičkou

Jména postav z knížky :
děti – Vilém,Barunka,Jan a Adélka
kočí – Václav,Viktorka, Babička
babiččin zeť – pan Prošek
paní kněžna, komtesa Hortensie

důležitou součástí jejího díla tvoří lidová slovesnost - sběr,pohádky
Národní báchorky a pověsti ( 1845-1847)
-Perníková chaloupka, Popelka , Chytrá Horákyně, Sedmero krkavců, Princ Bajaja, Sůl nad zlato

Slovenské národní báchorky a pověsti (1857-1858)

- literární kvalitu mají také její dopisy