Němcová Božena

Božena Němcová
( 1820 – 1862 )
Narodila se ve Vídni jako dcera české služky Terezy Novotné a panského kočího Johanna Pinkla (Němce). Rodiče byli ve službách vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Dětství prožila Převážně v Ratibořicích u České Skalice na panství Zaháňské. Velký vliv na malou Barunku (dívčí jméno Boženy Němcové znělo Barbora Panklová) měla její babička, tkadlena z Náchodska, Magdaléna Novotná, která u Panklových pobývala pět let. V 17 letech se na nátlak své matky provdala za věkově staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce, který byl pro své vlastenecké smyšlení často překládán z místa na místo. Manželství však nebylo šťastné. Josef Němec byl o řadu let starší, byl výbušný, drsný muž a neměl pochopení pro sny a přání své krásné ženy. Z manželství se narodily 4 děti. Němcovou zásluhou byla Němcová přivedena k národnímu uvědomění. Roku 1842 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se Němcová sbližuje s pražskou vlasteneckou inteligencí- J.K.Tylem, K.J.Erbenem, F.L.Čekalovským, K.H.Borovským, K.Světlou, básníkem B.Nebeským, atd. Přes všechny potíže se Němcová s pomocí přátel vzdělávala, zejména četbou, a své naděje upínala čím dál více především k vlastním literárním pokusům. V Chodsku napsala své první národopisné studie a články. Po roce 1848 byl Josef Němec pronásledován rakouskými úřady, neboť kandidoval na poslance a rovněž literární činnost jeho ženy vzbudila nelibost jeho nadřízených. Rodina byla pod policejním dohledem, Josef Němec byl překládán, sloužil dokonce na Slovensku a v Uhrách. Nakonec byl zbaven služby. Hmotná situace rodiny a vztahy mezi manželi se v 50. letech dále zhoršovaly. K problémům přibyla spisovatelčina nemoc, rozchod s manželem a dovršením neštěstí byla smrt milovaného syna Hynka nadaného malíře. V letech 1851-1853 navštívila Němcová třikrát Slovensko, kde se léčila a svou propagací myšlenky slovanské vzájemnosti se zasloužila o sblížení obou národů. Němcová, tehdy pod stálým dohledem tajné policie, byla často nucena doprošovat se pomocí u přátel, mnozí se ale od ní odvrátili. V této době vzniká její nejvýznamnější a nejrozsáhlejší dílo BABIČKA. Ani její vydání neznamenalo obrat v autorčiných osudech. Roku 1861 odjíždí do Litomyšle, aby dohlédla u nakladatele Augusty na vydávání svých děl. Umírající a bez prostředků, zklamanou úrovní vydáváním spisů, ji odváží manžel do Prahy. V Praze také 21. ledna 1862 zcela vyčerpána umírá. Je pochována na vyšehradském hřbitově. Mezi její díla patří Obrazy ze života- Obrazy z okolí domažlického, Obrázek vesnický, Selská politika, Hospodyně, na slovíčko, Básně- Slavné ráno, Ženám českým, Pověsti legendy- Národní báchorky a pověsti, Pohádky- Slovenské pohádky a pověsti, Próza- Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí, Povídkové obrazy venkovského a maloměstského života- Babička, Pomněnka šlechetné duše, Baruška, Rozárka, Karla, Divá Bára, Chudí lidé, Chýše pod horami, Dobrý člověk, Pan učitel.
František Halas napsal básnickou sbírku Naše Paní Božena Němcová - úryvek o její svatbě:
"Barunka panence ještě šeptá,
na vřetena stromů se slunce navíjí,
děvčátka se nikdo neptá,
a tak vdali ji."