Kytice

Zápis o knize

1. Autor: Karel Jaromír Erben
2. Dílo: Kytice
3. Nakladatelství: Česká knižnice, Lidové noviny, Praha 2, r.2003
4. Ilustrátor: přebal, vazba Vladimír Vimr – obraz Maxe Piknera Náměsíčná z Národní galerie v Praze
5. Druh: balady a povídky
6. Skládá se: 13 balad, komentář, ediční příprava
7. Děj:

Kytice je velice známá kniha balad od K.J.Erbena. Obsahuje balady, epické básně, které se vyznačují velice pochmurným dějem, a zpravidla tragickým koncem. Balady mají vyhrocený děj, vyplývající z nějakého hrůzného činu, jehož se někdo dopustil. Balada vždy tyto činy odsuzuje a nechává z nich vyplynout tragický konec. Sbírku prolíná lidový názor na mravnost - za jakékoli provinění proti tomuto lidovému mravnímu zákonu přichází většinou hodně přísný trest, který jen málokdy zmírňuje jakési pokání provinilce (Záhořovo lože, Svatební košile, Poklad).
Všechny balady kromě Záhořova lože mají ženské hlavní hrdinky, ve velkém procentu příběhů jsou to matky, jež se nějak proviní proti svému potomkovi, i přes nepochybnou mateřskou lásku k němu.
Celá kniha je protknuta jakousi magií - objevují se zde zvláštní bytosti, působení tajemných sil, je zde silně vyjádřena a připomenuta síla přírody. To poukazuje na dávný, pohanský původ těchto příběhů, které Erben jen upravil. Všechny příběhy znázorňují lidové obyčeje a ukazují na lidovou mravní normu.
8. Hlavní postavy:

Kytice
Svou sbírku z "pověstí národních" zahájil Erben básní nazvanou Kytice. Také tato báseň vychází z lidové pověsti, která se prý vypravuje v Klatovském kraji. Sbírka je prý uvita ve skrovnou kytici z květů mateřídoušky, vyrostlé na matčině hrobě. Osiřelé děti pak z jejích kvítků čerpaly útěchu. Např. úvodní verše: "Zemřela matka a do hrobu dána, // siroty po ní zůstaly." - zde nemá Erben na mysli nic jiného než Matku vlast.

Poklad
Tato balada vypravuje o tom, jak žena odložila z dychtivosti po zlatě v podzemních síních dítě, a jak prožívala krutý žal, když dítě ztratila, a za jakých okolností je po roce šťastně zachránila.
Erben v mnoha verších vylíčil nesmírné bohatství, které spatřila žena v podzemních síních.

Svatební košile
Opuštěná dívka prosí Pannu Marii, aby jí vrátila milého, nebo zkrátila její život. Za svá slova je potrestána. Zemřelý milý přichází pro dívku. Dívka si na cestu bere modlicí knížky, růženec a košile, které zatím ušila. Cestou zakouší mnoho hrůz, prosí za odpuštění a schovává se do umrlčí komory. Když zakokrhá kohout, zjevení zmizí. Ráno dívku najdou lidé na hřbitově, kde je čerstvě vykopaný hrob a kousky košil po celém hřbitově.

Polednice
Jedná se o výjev mezi matkou a dítětem, které je krutě potrestáno za neposlušnost. Jeho smrt však nezavinilo náhodné neštěstí, ale pohádková bytost, tajemná Polednice. V poznamenáních ke Kytici k tomu autor vysvětluje: "Jako půlnoc, tak i pravé poledne má, dle podání lidu, své zlé bytosti, ježto zvláště od jedenácté hodiny do dvanácté svou záhubnou moc provozují.

Zlatý kolovrat
Základní podnět k "Zlatému kolovratu" dala Erbenovi pohádka Boženy Němcové "O zlatém kolovrátku". Vypráví o krásné Dorničce, která se měla stát ženou krále, ale nevlastní matka s dcerou ji v lese zabily. Za zlatý kolovrat, přeslici a kužel pak se stařečkem vyměnily dívčiny ruce, nohy a oči. Stařeček pak dívku pokropil živou vodou a zločin vyšel najevo. Podvedený král obě zlé ženy potrestal stejně, jako ony Doru.

Štědrý den
Její základní námět štědrovečerních zvyků a pověr souvisí s obdobnými obyčeji u Slovanů vůbec, zvláště u Rusů, Poláků a Srbů. Autor v ní zachytil protikladný příběh dvou dívek, který jim přinesl osud za jediný rok, od Vánoc do Vánoc.

Záhořovo lože
Syn se vydává do pekla, aby ďáblovi osudný úpis vzal. Cestou ho ale přepadne loupežný vrah (Záhoř), který ho propustí jen pod podmínkou, že mu přinese z pekla zprávu, co ho tam čeká. Při zpáteční cestě mu mladík oznámí, že ho tam čeká lože, kterého se i ďábli děsí. Loupežník se tak dá na pokání a prosí mnoho desítek let o boží smilování. Dočkal se ho teprve, až když nad ním vyrostla zázračná košatá jabloň. Tehdy se k němu vrátil bývalý mladík, teď už stařec a vysoký církevní hodnostář, a udělil kajícímu zbojníkovi rozhřešení. Oba dřívější zaprodanci pekla pak krátce za sebou zemřeli.

Vodník
Vodník zláká dívku k jezeru, nechá ji utonout, učiní z ní svou ženu a krutě se jí pak pomstí, když neuposlechla jeho příkazu a nevrátila se včas k dítěti do jezera.

Holoubek - Vrba - Lilie
"Holoubek" Skladba promítá příběh ženy vražednice, která zabila svého muže, znovu se provdala za jiného a stihl ji za to krutý trest – výčitky svědomí ji dohnaly k sebevraždě utopením.

"Vrba" Muž už dva roky žije ve šťastném manželství se svou ženou. Jenže jeho paní, ve dne zdravá a svěží, líhá v noci jako mrtvé tělo bez ducha. Přes ženiny námitky se muž poradí s bábou kořenářkou. Ta mu prozradí, že duše jeho ženy se vtěluje vždycky za noci do vrby nad potokem. Rozezlený muž vrbu podetne a v tomtéž okamžiku padne jako podkosena i jeho žena. Hlas vrby mu pak vzkazuje, aby z jejího dřeva udělal kolébku a až synek doroste bude vrbovými píšťalkami rozprávět se svou matkou.

"Lilie" Balada vypráví o zesnulé dívce, která se vtělila do květu lilie, stala se ženou šlechtice a znovu zahynula i se svým synáčkem, když ji zlá tchýně zákeřně vystavila žhavým paprskům slunce.

Dceřina kletba
Tato balada v "Kytici" zaujímá zvláštní postavení. Je to totiž jediná báseň, která nemá žádné nadpřirozené prvky a nevztahuje se k žádné lidové pověře. Tato balada podává dramatický rozhovor mezi matkou a dcerou, která se jen nerada přiznává, jakého se dopustila zločinu – zabila své nemanželské novorozeně. Svou vinu míní odčinit na konopné oprátce, ale napřed proklíná svou matku i svého svůdce.

Věštkyně
Tato skladba stojí na samém konci "Kytice" a svým celkovým pojetím se podstatně odlišuje od ostatních erbenovských balad. Je zkomponovaná ze 7 úlomků, ústy mýtické věštkyně promítá prorocké obrazy z české minulosti a přítomnosti.

9. Úryvek: "Umřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly, i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly."

10. Mně se kniha docela líbila, děj měl velmi rychlý spád, a na to, že byla kniha rýmovaná, se mi četla velice dobře.

11. Karel Jaromír Erben se narodil v roce 1811 v podkrkonošském Miletíně. Maminka pocházela z učitelské rodiny, tatínek byl švec. Po absolvování gymnázia studoval v Praze filozofii a práva. Snažil se přispět ke snahám českých vlastenců o zrovnoprávnění s Němci (české země byly tehdy součástí rakouského císařství), a to především poctivou a soustavnou prací, která by posílila národní sebevědomí a autoritu. Zasloužil se o lepší poznání české literatury, zejména lidové. Cestoval po českém venkově a zachycoval původní vyprávění i písně a říkadla. Zároveň sám psal poezii ovlivněnou lidovými bájemi. Postupně tak - po řadu let - vznikala sbírka balad (dramatických básní s vážnými až tragickými náměty) Kytice z pověstí národních; podle autorova záměru měla oživit památky dávných dob (nikoli ovšem jen napodobovat lidovou tvorbu), podařilo se mu však mnohem víc. Sbírka se stala slavnou už za jeho života a dodnes patří k nejčtenějším knihám české literatury vůbec; některé básně zlidověly. Její věhlas pomáhal nesmělému, nemocí, hmotnou nouzí a neštěstími (smrt syna) stíhanému Erbenovi snášet životní strasti.
• český básník a historik, první archivář města Prahy
• hlavní představitel české romanticky orientované literatury
• sbíral lidové písně a pohádky