Kytice

DĚJ
Kytice
 Děti = děti tesknící po své matce; poté mají radost, že se matka převtělila do mateřídoušky
 Matka = po smrti se přeměnila v mateřídoušku
Zemřela matka a její pozůstalé děti, sirotci, za ní chodily na hrob. Matce jich bylo líto, a tak se vtělila do květiny, v které ji děti poznaly. Děti měly radost a květině začaly říkat mateřídouška. Poté ji někdo utrhne a promlouvá k ní, že jí ukáže širý svět a natrhá ji někomu, komu udělá radost.
Poklad
 5 částí
 Matka = během cesty na mši objeví poklad; namlouvá si, že je to boží úmysl, že ji Bůh chce obohatit; nabere co může, ale v jeskyni zapomene dítě – lituje toho a musí čekat rok; po roce dítě opět nachází živé a zdravé
 Dítě = matka ho zapomene v jeskyni a po roce ho opět nalezne
Každý rok na Velký pátek se otvírá země – jeskyně, a vydává své poklady. Matka jde s dítětem na mši, všimne si otevřené skály při cestě a dítětem do ní vstoupí. Odloží dítě, začne sbírat zlato a stříbro, vynášet ho ven, ale když se potřetí vrací zpět, vchod už je uzavřený a matka si uvědomí, že dítě zůstalo uvnitř. Zoufalá se vrací domů, kde se jí všechny poklady promění na kameny a hlínu. Po ročním čekání se ke stále opět vrací, dítě naštěstí nachází živé, pokladu si ani nevšímá a utíká domů.
Svatební košile
 Mladá žena = modlí se k Panně Marii, aby jí poslala milého zpět; svého milého = umělce, si vymodlí, následuje ho, nakonec se před ním a zlými duchy musí schovávat na hřbitově v márnici než zakokrhá kohout
 Umrlec = milý modlící se ženy; zaklepe na ni a vyláká ji ven, slibuje sňatek = chce ji sebou do hrobu
Mladá žena že modlí za svého milého, který odešel na vojnu. Má připravenou svatební košili, vyhrožuje Panně Marii sebevraždou, pokud se její milý nevrátí. Během motlitby se jí milý zjeví za oknem a přesvědčí ji, ať ho následuje, že si ji vezme za ženu. Dívka si sebou bere růženec, křížek (má ho na krku) a modlitební knihy = milý ji přesvědčí, ať vše zahodí, že je věci brzdí. Najednou se ocitnou mnohem dál a dívka zjistí, že jsou na hřbitově a že její milý je živoucí mrtvola. Utíká mu, zavře se do márnice s ležící mrtvolou, kterou umrlec přemlouvá, ať otevře závoru. Mrtvola se třikrát probouzí, ale milá ho vždy motlitbou uspí. Na to zakokrhá kohout, dívka je v bezpečí. Lidé přichází na mši, po hrobech jsou cáry košilí.
Polednice

 Matka = neví si rady se zlobivým dítětem, volá na něj polednici; polednice přijde, matka dítě omylem zadusí strachy, svého činu lituje
 Dítě = neposedné, zlobivé, udušené vlastní matkou
 Polednice = fiktivní ženská postava (démonické strašidlo), pocházející z české lidové slovesnosti, údajně strašící děti v pravé poledne
 Otec = pokouší se vzkřísit dítě, povede se mu to u jen u matky
Matka připravuje ve světnici oběd pro otce, její dítko zlobí, vzteká se a hází hračkami do kouta. Neposlouchá kárání matky a matka z ukvapenosti a bezradnosti volá polednici. Polednice skutečně pro nezbedné dítko přichází a chce ho odvést pryč. Matka se o něj bojí, pevně ho přivine a nakonec strachy upadá do mdlob. Odbije poledne, otec vchází do světnice. Matku ještě vzkřísí, ale dítě nikomu – matka ho strachy zadusila.
Zlatý kolovrat
 6 částí
 Dora = nevlastní dcera macechy; král ji požádá o ruku, macecha s nevlastní sestrou ji zabijí, vzkříšena neznámým starcem, bere si krále
 Macecha = nabízí králi vlastní dceru, s vlastní dcerou Doru zabijí, nakonec potrestána
 Nevlastní sestra = zabije s matkou Doru, vydává se za ni, i s matkou potrestána
 Král = nejdřív podvod nepozná, vše mu objasní zlatý kolovrat, potrestá obě ženy
Král při lovu zabloudí v lese, zaklepe na nejbližší chaloupku a prosí o vodu. Spatří krásnou Doru, zamiluje se do ní a požádá ji o ruku. Dívka mu odvětí, že o svolení musí požádat macechu, která je ve městě. Král se tedy vrací později, znovu klepe a otvírá mu ohyzdná babizna. Té se představí a žádá o ruku Dory. Babizna mu nabízí svou vlastní dceru, kterou král odmítá a přikáže já druhý den doprovodit Doru na hrad. Následující den se tedy matka s oběmi dívkami, které jsou si velmi podobné. Cestou Doru zabijí, vyloupou jí oči a uřežou končetiny. Vše si berou sebou, král si bere nepravou nevěstu a následně odjíždí do boje poté, co ženě nakáže příst. Neznámý stařec v lese najde tělo zabité Dory a posílá své pachole na hrad aby vyměnilo zlatý kolovrat za nohy, zlatou předlici za ruce a zlatý kužel jen a jen za oči. Stařeček Doru znovu vzkřísí (živá voda). Král se vrátí domů z války, ptá se jak žena pilně předla. Ta mu předvádí zlatý kolovrat na kterém má upříst zlatou nit. Kolovrat však zpívá o vraždě nevlastní dcery/sestry a o zradě krále. Král tedy odjíždí hledat Doru a když ji nalezne, vezme si ji. Obě vražedkyně a zrádkyně nechá krutě potrestat – vypíchnou jim oči a usekají končetiny – a zlatý kolovrat mizí.
Štědrý den
 5 částí
 Hana = sestra M., je jí předpovězena láska a štěstí
 Marie = sestra H., je jí předpovězena smrt
V první části popis předení lnu mladými dívkami, nabádá k píli; dívky předou len a sní o ženichovi. V druhé části je popis vánočních zvyků tehdejšího venkova a také zvyk dívek – chození k jezeru. V třetí části jsou 2 sestry, rozhodou se jí k jezeru, prosekat led a podívat se do vody – věštba o budoucnosti, budoucím ženichovi. Hana vidí chlapce, kterého má ráda a „vyhlédla si ho“, Marie hřbitov, kostel a rakev = smrt. Hana se skutečně vdává a Marie umírá. V poslední části je děj posunut o rok, dívky znovu sedí nad předením, debatují nad tím, že jedna z nich se vdala, druhá zemřela a kde asi budou oni. V posledním verši je varování že je lépe snít a nevědět o budoucnosti, věřit, že bude hezká, než abychom věděli, že nás čeká smrt.
Holoubek
 Žena = zabije svého muže, vezme si jiného; holoubek nakonec prozradí, že ho zabila ona, žena se utopí v potoce
 Holoubek = prozradí pravdu o nebožtíkově smrti
Žena oplakává na hřbitově svého muže. Kolem jede na koni mladík a nabídne ji sňatek. První den žena truchlí, druhý je ticho, třetí den žal pomíjí. Jinocha si vezme a věří, že mrtví nic neprozradí – dozvídáme se, že svého prvního muže otrávila. Jak čas plynul, nad místem odpočinku nebožtíka vyrostl dub a na něm začal sedávat holoubek. Ten pokaždé, když žena na hrob přišla, vrkal pravdu o jejím zavražděném muži. Žena se pak ze zoufalství nad vinou utopí v potoce.
Záhořovo lože
 5 částí
 Poutník = vlastním otcem upsán ďáblu, podniká cestu do pekla aby se vysvobodil; slibuje Záhořovi, že se s ním podělí o zážitky z pekla; nakonec umírá
 Loupežník Záhoř = chce zabít poutníka, přiznává se ke svým činům a lituje jich; po 90 letech pokání je mu odpuštěno
Otec upíše syna ďáblu, ten se pak vydává do pekla, aby získal zpět svou listinu, na které je upsán. Cestou potkává loupežníka Záhoře, který ho chce zabít, poutník mu vysvětlí kam a proč putuje. Záhoř ho ušetří pod podmínkou, že mu pak o pekle povypráví. Po roce se poutník už jako svobodný vrací z pekla, Záhořovi vše vypráví, ten se zděsí svěří s poutníkovi se svými hříchy a začne litovat. Po 90 letech se poutník vrací na místo setkání, nachází Záhoře v podobě pařezu, Záhořovi je odpuštěno, oba v ten okamžik umírají a jejích duše odchází do nebe.
Vodník
 4 části
 Matka = dělá si starosti o dceru, nechce ji pustit k jezeru, protož měla zlý sen, způsobí následné úmrtí dítěte = konflikt dvou matek
 Dcera = má nutkání jít prát k jezeru, spadne do vody, vodník si vezme za manželku a mají spolu dítě
 Vodník = pustí svoji ženu po slibech za matkou, chce aby dostála slibu a vrátila se, ztrestá ji zabitím dítěte
Vodník sedí nad jezerem a šije si šatičky. Dívka z nedaleké vísky si chce vyprat prádlo v jezeře, matka jí to rozmlouvá, protože měla špatný sen. Dívka na matčina slova nedá a jde k jezeru. Jakmile se skloní k hladině, voda ji pohltí. Je nucena žít s vodníkem pod vodou a porodí mu syna. Začne se jí stýskat po matce, uprosí vodníka aby ji za matkou pustil, ale za podmínek že si nechá jejího syna a že se hned po klekání vrátí do jezera atd. Doma na pravidla zapomene. Vodník si pro ni jde, ale matka dívku odejít nenechá. Vodník tedy přinese jejich dítě a když ani to nepomůže, dítě podřízne a mrtvolu hodí na práh.
Vrba
 Žena = ve dne zdravá, v noci mrtvá s duší propůjčenou vrbě; je zabita
 Manžel = chce ženě pomoci, pokácí vrbu, čímž ženu zabije, pak z vrbového proutí aspoň vyrobí kolébku pro jejich dítě
Žena přes noc zdravá a živá, v noci mrtvá. Její muž od sudičky zjistí, že jde o prokletí, že se duše jeho ženy na noc přemísťuje do vrby. Muž vrbu porazí a žena umírá. Muž lituje, duše jeho ženy mu poradí, ať zasadí proutek z vrby, že bude moci zhotovit kolébku a později bude dítě moci dělat píšťaličky,takže bude dítě stále s matkou.
Lilie
 Dívka = zemřela a převtělila se do lilie, pán ji utrhl a zasadil, stal se z ní člověk jež nesmí na slunce, její tchýně ji zabije slunečními paprsky
 Pán = dívčin manžel, zplodí s ní dítě
 Tchýně = snaží se zabít dívku, což se jí také podaří
Dívka zemře, přála si být pochována mimo hřbitov, tak je pohřbena v lese. Převtělí se do květu bílé lilie, která jí vykvete na hrobě. Kolemjdoucí pán přikáže sluhovi aby květinu zasadil u nich na zahradě, následně 3.dne zjistí, že se květin převtělila v krásnou ženu, kterou požádá o ruku. Dívka nesmí na slunce, tak jí postaví úkryt, mají spolu syna. Pán musí do války, přikazuje matce se o dívku starat, ta ji nemá ráda a vystaví ji slunci. Pán se vrátí, dítě i dívka jsou mrtvé, velmi se na matku hněvá a přeje jí stejný osud.
Dceřina kletba
 Dcera = zabije vlastní dítě, viní z toho matku i milence které proklíná, chce se oběsit
 Matka = vede dialog s vlastní dcerou, je jí uhranuta
Dialog matky a dcery, dcera zavraždila svoje dítě a chce se oběsit. Proklíná svého milence, protože může za zrození i smrt děťátka. Na konci dialogu proklíná i svou matku, jelikož to celé dopustila, protože dceři dala moc velkou volnost.
Věštkyně
 Báseň o kněžně Libuši, která přináší národu lepší časy a lepší budoucnost. Vlastenecká báseň.
STRUKTURA
 Funkční styl – umělecký
 Literární druh – lyricko-epický
 Literární žánr – poezie
o Báseň, balada, pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně), křesťanská legenda (Záhořovo lože)
o 13 básní
o vychází z lidové slovesnosti (vyjma Kytice)
o Zachycují krátký životní úsek (vyjma Záhořova lože a Zlatého kolovratu)
o Konflikt vyplývá ze snahy člověka zasáhnout do řádu přírody, do svého osudu
o Jazykové prostředky typické pro lidovou poezii: výrazný rým, častá přirovnání, zdrobněliny, zvukomalba
o Popis přírody ve smyslu krajinomalby, neslovesné věty
o Mezilidské vztahy (matka-dítě, milenci…)
o Střet reálného a nadpřirozeného světa
o Sdružený, obkročný i střídavý rým
o Citoslovce (Hola hej, otevřete dveře…Hoho, panáčku..)
KAREL JAROMÍR ERBEN 1811 – 1870
 Básník, historik, archivář, sběratel poezie, sekretář Českého muzea
 Ovlivněn romantismem
 Díla:
o Kytice („Z pověstí národních“)
o Prostonárodní písně a říkadla
o Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských
o Sbírky pohádek