Máj

Zápis o knize
1. Autor: Karel Hynek Mácha
2. Dílo: Máj
3. Nakladatelství: ČS Praha, 1987
4. Ilustrátor: Vladimír Komárek
5. Druh: Lyricko-epická skladba, postihuje rozpor mezi životem a smrtí
6. Skládá se: o čtyřech zpěvech se dvěma intermezzy
7. Děj: Lyricko-epická báseň, nejčastěji u nás vydávaná, ilustrovaná, recitovaná i zhudebňovaná. Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv, kterým autor vyšel vstříc požadavku národního poslání poezie. Velikost díla tkví však jinde. Motto Máje - Daleká cesta má! marné volání! - je výkřikem touhy lidského srdce po volnosti uprostřed nesvobody, výrazem pochyb o možnosti naplnit ideální představu života a lásky. Spletitý děj je nastíněn jen ve zkratce a v náznacích, jak tomu bývá u romantických byronských básnických povídek.
I. zpěv působí na cit kontrastem. Okouzluje nás podmanivě melodické a barvité líčení májové přírody, která jako by celá ožívala láskou. I Jarmila čeká na svého Viléma. Marně. Zdrtí ji zpráva, že její milý, "strašný lesů pán", bude nazítří zbaven života. Zabil Jarmilina svůdce, netuše, že smrtí trestá vlastního otce. Z hořkou ironií vrací básník v závěru vstupní milostný motiv: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"
II. zpěv přináší Vilémovi úvahy v noci před popravou. Působivý je vstupní symbol hvězdy, řítící se vesmírem odnikud nikam. Vězeň vzrušeně vzpomíná na dětství, kdy ho otec vyhnal z domova na cestu zločinu. Svedl i Vilémovu milenku. Jeho syn - vykonavatel spravedlivé msty - má být sťat! Ty myšlenky provází pocit křivdy a vzdoru. A co je za prahem smrti? Vilém nevěří ve věčné bytí. Čeká jen "prázdno pouhé", "to smrtelný je mysli sen,co se nic nazývá".
I. intermezzo: Příroda a sbor duchů čekají nešťastníkův návrat do lůna matky země.
III. zpěv otvírá barvité líčení jezerní májové krajiny, - připomene i velký básníkův talent výtvarný. A opět kontrast: rozkvetlá krása a rušné živo kolem - a smutný vězeň, který "to vše nyní opustit měl". Vrcholný okamžik jeho loučení "se zemí krásnou, zemí milovanou" je tak jímavý, že verše zlidověly. II. intermezzo: Nářek Vilémových "druhů noční chvíle", kteří ztratily svého vůdce.
IV. zpěv: Do děje vstupuje sám básník. Navštíví místo dávné lidské tragédie a nad mstitelovou lebkou se svěřuje, že příběh Vilémův a Jarmilin je jen jinotajným vyjádřením životního pocitu Máchova: "... hrdliččin zve ku lásce hlas: ,Hynku!´ - ,Viléme!!´ - ,Jarmilo!!!´" Mácha je v Máji objevitelem moderní básnické řeči jedinečnou fonetikou i mistrovstvím básnických obrazů, na které navázala až básnická moderna konce století.
8. Hlavní postavy:
Jarmila, Vilém
9. Úryvek: Máj:
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
10. Vlastní hodnocení: Tato jemná báseň, která spíše připomíná nějakou romantickou baladu, je zcela určitě významným dílem české literatury. Autor nám v ní živě líčí májovou přírodu, s čímž se v dnešní tvorbě už tak často nesetkáváme...
11. O autorovi: Karel Hynek Mácha se narodil v Praze na Malé Straně. Dětství strávil v Praze na Karlově náměstí. Pocházel z chudé rodiny; otec byl původně mlynář, který později vlastnil krámek. Velký vliv na něj měla matka, která měla cit k umění (k hudbě). Studoval gymnázium, filozofii a práva. Už na gymnáziu psal verše a četl díla světových romantiků. Nosil výstřední oblečení. Přesně se neví, jak Mácha vypadal (nedochovala se žádná věrohodná podoba). Nedokázal žít v reálu. Má příznaky romantika. Jeho vztah k ženám byl velice komplikovaný; na jedné straně se projevoval jako něžný, ale byl žárlivý, despotický, násilný a psychicky labilní. Jeho životní láskou byla Eleonora Šomková, dcera pražského knihaře, seznámil se s ní v divadle, které hrál ochotnicky (říkal jí Loli). Loli byla průměrná naivní dívka a v jejich vztahu bylo neporozumění. Plánovali svatbu, která se neuskutečnila, protože Mácha v den plánované svatby zemřel na choleru a syfilis. O vztahu k ženatým píše ve svém intimním deníku. Jeho záliby: cestoval (především pěšky) - až do severní Itálie, nejoblíbenější město u nás bylo Bezděz; navštěvoval hospůdky, kde s přáteli diskutoval o politice, literatuře; mezi svými přáteli nebyl oblíben, protože se choval pánovitě. Pracuje jako advokátní poradce (koncipient) v Litoměřicích, kde byl pochován. Mezi jeho vrcholná díla řadíme Máj, Večer na Bezdězu, Márinka, Křivoklát a Cikáni.