Máj

I.zpěv: "Byl pozdní večer – první máj". Večerní májová krajina je plná lásky. Jarmila čeká u jezera na svého milence, ale ten nepřichází. Dívka je smutná a začíná plakat. Najednou zahlédne na jezeře rychlý člun. Vyběhne mu naproti, ale není to její milý. Když se Jarmila ptá, je jí odpovězeno, že Vilém je ve vězení pro vraždu svého otce a druhého dne má být popraven. Nešťastná Jarmila se vrhne do jezera.

II.zpěv: Vilém ve vězení myslí na Jarmilu. Vzpomíná rovněž na své mládí, kdy ho otec vyhnal z domu a Vilém se dal na loupežnictví. Nyní má být popraven za to, že zavraždil svůdce své milenky, aniž by tušil, že je to jeho otec. Ve svém rozjímání dojde k závěru, že po smrti není „NIC“.

I.intermezzo: O půlnoci se duchové domlouvají, že mezi ně přijde strašný lesů pán. Proto ho musí uvítat, uvolnit mu místo a udělat slavný pohřeb. Slibují mu rakev, hudbu, zpěv, hlas zvonů, věnce, svíčky i hrob a náhrobek.

III.zpěv: Nastal druhý Máj a Vilém je veden na popravu. Vojenský pluk doprovází zločince ke břehu jezera, kde má být popraven. Vilém se sám zastavuje u kapličky. Rozhlíží se po jezeře, po horách, po krajích a po lesích. Promlouvá k oblakům a posílá vzkaz matce vlasti. Zaplakal, ještě jednou se rozhlédl, poklekl a byl sťat. Ještě po smrti byl vpleten do kola.

II.intermezzo: Noční sbor duchů sedí mlčky, jako sochy. Všude zní šepot, vítr zvučí, šumí listí a lesy – „ Vůdce zahynul“.

IV.zpěv: Po létech přichází básník na místo popravy a vzpomíná na své mládí. Ztotožňuje se s Vilémem a zpěv končí zvoláním: „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!