Máj

- Lyrickoepická báseň o čtyřech zpěvech a dvou intermezzech
- Děj i city dohromady
- Romantické dílo
- Věnována Hynkovi Kommovi

Místo děje: krajina u Doks, pod Bezdězem (jezero)
Časové určení: bez bližšího časového vymezení
Popisuje: noc před Vilémovou popravou a ráno, pak po 7 letech

Úvod - 1.zpěv – 2.zpěv – 1.intermezzo – 3.zpěv – 2.intermezzo – 4.zpěv

Prostý děj
- tragédie Jarmilina (utopí se ze zoufalství nad osudem Vilémovým)
- tragédie Vilémova (popraven za vraždu otce, kterého neznal, jako soka v lásce)
- v popředí úvahy o smyslu života a odpor ke společnosti

1. zpěv: obraz májové přírody, motiv lásky a nevěry (Jarmila marně čeká Viléma),
- první tragédie - Jarmilina
- Vilém bude popraven za zabití svůdce Jarmilina- jeho otec (on to netušil) – Jarmila se utopí

2. zpěv: znázornění času: věčnost přírody x doba do Vilémovy popravy (noc),
- vězeň Vilém uvažuje o vině a nevině, o smyslu života, o životě a smrti
- marná vzpoura proti osudu - pocit křivdy a vzdoru
- ve vězení, Vilémův monolog, úvahové téma

3. zpěv: vrchol, poprava Vilémova
- krása přírody x lidský osud
- Vilémovo vyznání lásky k přírodě, rodné zemi a obžaloba společnosti
- vztah k zemi

4. zpěv: závěr
- básníkovo ztotožnění s ústřední postavou i poutníkem
- autor - poutník se po letech vrací na místo Vilémovy popravy- zamyšlení nad tragikou lidského osudu

1. intermezzo: duchové na popravišti čekají na návrat nešťastníka do země
- hlasy přírody, sbor duchů, krajina v noci

2. intermezzo: obraz klidné horské krajiny
- nářek Vilémových druhů, kteří ztratili svého vůdce
- přírodní téma

motto: „Dalekáť cesta má! Marné volání!!“ –touha po volnosti v nesvobodném světě, pesimismus

hlavní myšlenka díla: padlá dívka - zneuctěna - svůdce zavražděn
- kritizována (J. K. Tyl)
- nebyla pochopena
- ovlivnil další generaci autorů (Neruda, Nezval..)

Znaky romantismu:
· moderní básnická řeč
· umělecké mistrovství Máchovo: nedůležitý, jednoduchý příběh
· obraz přírody - barvitost, citová působivost, pohyb a napětí, barvy světlostně kontrastní, pastelové, záměrná kombinace (modrá a bílá, zelenorůžová..)
· využití kontrastu v rovině tématické (život x smrt), i jazykové („na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“)
· subjektivizace epiky (vztah básníka a lyrického hrdiny)
· tajemství- nadpřirozenost, neznámý původ

kompozice:
· dramatický vzestup, vrchol a sestup (jako drama)

básnické prostředky:
· epiteton konstans - bělavé páry
· epiteton ornans - růžový večer
· přirovnání - co slzy lásky
· metafora a personifikace - jezero zvučelo tajný bol
· oxymóron - umřelé hvězdy svit
· metonymie - hrdliččin zval ku lásce hlas
· pleonasmus - modrý blankyt
· apostrofa - poslední pozdrav vězňův (země jako jediná jistota je mu vším)
· gradace - temná noc, temnější mě nastává
· opakování slov - máj, láska, den, noc
· antiteze - opaky (otec-syn)
· paralela - poutník a Vilém

zvuková stránka:
· důraz na zvukovou krásu verše, melodičnost
· zvukosled - brunatné slunce rudě zasvitlo (opakování u)
· zvukomalba - řinčí řetězů hřmot
· rytmus - vzestupný jamb
· obkročný rým