Máj

Je to lyricko-epická báseň, jež má čtyři zpěvy, dvě intermezza a předzpěv, kterým autor vyšel vstříc požadavku národního poslání poezie.
Mácha je v Máji objevitelem moderní básnické řeči jedinečno fonetikou a mistrovstvím básnických obratů, na které navázala až moderna konce století.

"Dalekáť cesta má! marné volání!" je výkřik touhy lidského srdce po volnosti uprostřed nesvobody, výrazem pochyb o možnosti naplnit ideální představu života a lásky.

I. Zpěv: Večerní májová krajina je plná lásky. Jarmila čeká u jezera na svého milého. Marně. Dívka je smutná, pláče. Najednou zahlédne rychlý člun, ale Vilém to není. Zdrtí ji zpráva, že je Vilém ve vězení pro vraždu svého otce, jež Jarmilu svedl, a druhého dne má být popraven. Nešťastná se vrhne do jezera.
II. Zpěv: Vilém v noci před popravou vzpomíná na Jarmilu, na dětství, kdy jej otec vyhnal z domu a on se musel dát na cestu zločinu - loupežnictví. Provází ho pocit křivdy.
I. Intermezzo: Sbor duchů se domlouvá, jak uvítat "strašného lesů pána". Uvolní mu místo, přichystají slavný pohřeb.
III. Zpěv: Vilém je veden na popravu. Doprovází ho vojenský pluk ke břehu jezera. Vilém se zastavuje u kapličky a rozhlíží se po okolí. Promlouvá k oblakům a posílá vzkaz matce vlasti. Zaplakal, naposledy se rozhlédl a byl sťat. Ještě po smrti byl vpleten do kola.
II. Intermezzo: Noční sbor sedí mlčky, jaho sochy. Truchlí nad smrtí vůdce.
IV. Zpěv: Do děje vstupuje sám básník, když po letech přichází na místo popravy. Vzpomíná na své mládí a ztotožňuje se s Vilémem.