Bílá nemoc

Na světě se objevila nemoc, která postihovala jen lidi starší 45let a nedalo se proti ní uchránit. Na tuto nemoc neexistoval žádný lék a byla smrtelná. Bez výjimky postihovala chudé i bohaté, zaměstnané i nezaměstnané. Vždy se začala projevovat zcela stejně. Na těle nakaženého se objevila bílá necitlivá skvrna. Proto byla také veřejností nazvána „Bílou nemocí". Nemoc byla velmi bolestivá a mohla trvat mnoho let, ale vždy se stejným výsledkem – člověk nakonec zemřel. Na celém světě se intenzivně pracovalo na léku, ale jediné, co se vymyslelo, byly přípravky, které jen utlumovaly bolest nebo zmírňovaly příznaky. Tato nemoc byla věcí celého světa, hrozbou všech lidí.

Děj začíná v kanceláři prof. dr. Sigeliuse, který zrovna hovoří s novinářem o nové Čengově nemoci (,,Bílá nemoc“). V tom zazvoní telefon a asistent dr. Sigeliusovi oznamuje, že přišel dr. Galén s prosbou, aby mohl léčit nemocné. Všichni na něho zpočátku hleděli jako na blázna, ale Galénovi se nakonec podařilo dvorního radu Sigeliuse přesvědčit – nejen proto, že mu řekl, že umí vyléčit bílou nemoc, ale také proto, že kdysi dávno pracoval jako asistent u Sigeliusova tchána, zakladatele nemocnice. Dr. Sigelius si totiž zpočátku myslel, že dr. Galén je pouze další mastičkář. Dvorní rada chtěl ovšem vědět, v čem spočívá metoda, kterou Galén léčí. Ten mu to ale odmítl prozradit. Dr. Sigelius si po chvíli nechal zavolat svého asistenta a řekl mu, že pokoj č. 13 nechává Galénovi, aby zde léčil. Galén má tedy povoleno léčit pouze ty pacienty, kteří nemají dostatek financí na zaplacení drahého léčení.

Během nedlouhého léčení se všichni Galénovi pacienti postupně uzdravují a o Dr. Galéna začínají mít zájem i ostatní. Na tento velký úspěch se přijíždí podívat i profesoři z ciziny. Úspěch léčení ovšem nepadá na dr. Galéna, ale na nemocnici jako celek.

Protože Dr. Galén si vytvářel sám látku, kterou pacienty léčil, všiml si jeden z asistentů Dr. Sigeliuse jakou má látku barvu a sám pak vytvořil látku, která jí byla barvou podobná. Ovšem bílou nemoc neléčila, byla ale neškodná. Se souhlasem dvorního rady pak asistent „léčil“ ty pacienty, které Dr. Galén odmítl léčit.

Na kliniku se přijíždí podívat i ministr zdravotnictví a maršál. Oba jsou překvapeni výsledky dvorního rady (nejdříve navštívili pokoj č. 12, kde jsou lidé léčeni ,,starou metodou“ - pouze léky, které tlumí bolest a poté pokoj č. 13, kde léčí Dr. Galén). Ten ovšem úspěch připisuje celé klinice. Po odchodu ministra s maršálem přišli na kliniku i novináři, kteří chtěli lid informovat o „Bílé nemoci“. Asistent jim ukázal pacienty, kteří nejsou léčeni podle Dr. Galéna a pak ty, kteří jsou podle něho léčeni. Po chvíli přišel i sám Dr. Galén a rozhodl se s novináři hovořit. Řekl jim, aby všem vladařům na světě vyřídili, aby nebyly války. Že lék proti „Bílé nemoci“ nedá, dokud se bude zabíjet. Dodal také, že když se nebude bojovat - nebude „Bílá nemoc“. Zanedlouho ale přiběhl dvorní rada, který šel ministra s maršálem vyprovodit a sám začal s novináři hovořit. Dvorní rada je na Galéna rozzlobený. Chce, aby mu Galén řekl složení látky, kterou nemoc léčí. Galén to ovšem odmítá.

K dvornímu radovi přišel druhý den baron Krüg – majitel továrny na výrobu válečných zbraní. Dr. Sigeliusovi řekl, že by chtěl u něho složit nějaké peníze na zkoumání „Bílé nemoci“ a proto jejich rozhovor stočil i na téma války. Po chvíli se začali bavit i o Dr. Galenovi a jeho „zázračné“ látce, kterou „Bílou nemoc“ léčí. Dvorní rada se baronovi svěřil, že i policie nenápadně zjišťuje, kdo k Dr. Galénovi chodí a že v nejbližších dnech vyjde nařízení, které zavede povinnou izolaci všech nemocných v táborech, kde se nechají „za lékařského dohledu“ zemřít. Také mu prozradil, že každý občan starší 40-ti let bude každý měsíc chodit na lékařské prohlídky. Když se baron Krüg s Dr. Sigeliem loučil, ukázal mu bílou skvrnu, kterou měl na prsou – byla to „Bílá nemoc“.

Druhý den ráno přišel baron Krüg se Galénovi v přestrojení za chudáka, aby ho ošetřil. Galén ho ovšem poznal. Krüg se chtěl tedy s doktorem dohodnout a nabízel mu za vyléčení peníze, za které by mohl například bojovat za mír. Galén na to přistoupil, ale baronovi navrhl, zda by on sám nechtěl zorganizovat propagandu proti válce. Baron byl překvapen. Ale i přesto Galén baronovi injekci nedal a baron odešel na schůzku s maršálem, kde ho informoval o výrobě pro válku a o tom, jak výroba zdárně pokračuje. Když se loučili a maršál chtěl baronovi podat ruku a poděkovat, baron ruku uhnul a řekl mu, že má „Bílou nemoc“, ale že Dr. Galén ho slíbil vyléčit, pokud ovšem přestane vyrábět válečný materiál. Ač byl Krüg jeho dobrý přítel, maršál byl proti. Baron byl sice už téměř rozhodnut výrobu zastavit. Maršál mu přikázal výrobu zvýšit a nakonec mu podal ruku. Baron se nejprve zdráhal mu ji podat, ale nakonec mu ji podal a vypotácel se ze dveří. Poté si nechal maršál zavolat Dr. Galéna.

Nejdříve Galénovi poblahopřál k jeho úspěchu, ale potom mu řekl, že chce, aby nastoupil jako primář ve státním ústavu pro potírání Čengovy nemoci. To Dr. Galén odmítl. Zanedlouho převedli řeč na barona a maršál Galénovi nařídil, že bude Krüga léčit bez podmínek. Galén začal na maršála naléhat, aby vyhlásil mír a zajistil ho trvale uzavřením smluv se všemi národy. S tím však maršál nesouhlasil. Při odchodu ale maršálovi Galén slíbil, že druhý den barona přijme. V tom zazvonil telefon a maršál i Dr. Galén se dozvěděli, že se baron Krüg zastřelil.

Maršál se dozvídá od ministra propagandy zprávu, že státy se začínají „bílé nemoci“ bát a rozmáhá se agitace proti válce. Ministr i maršál jsou proti míru, a proto se rozhodli nějaký malý konflikt vyprovokovat sami – a to tím, že „v pravý okamžik se přihodí menší politický atentát a dojde ke spontání demonstraci pro válku“. Maršál byl nadšen touto ministrovou myšlenkou. Když si pak začal bušit do hrudi se slovy: „My jsme v právu…“ odchází k balkonu a když si rozhalil kabát i košili, uviděl bílou skvrnu.

Jeho dcera i mladý Krüg tomu nemohli uvěřit a snažili se ho uklidnit. Ten ale neustále z venku slyšel, jak lidé volají: „chceme Maršála!“. Proto po chvíli opět vyšel na balkon. Nakonec se mladý Krüg rozhodl zavolat dvornímu radovi Sigeliusovi, aby přijel. Maršál byl v té chvíli na jednu stranu šťastný – byla válka a to on chtěl, na druhé straně měl strach z „Bílé nemoci“.

Dvorní rada zanedlouho přijel a šel maršála vyšetřit. Mladý Krüg mezitím Anetě (dceři maršála) řekl, že večer nastupuje u pluku. Po chvíli vešel do pokoje poručík a přinesl telegramy pro maršála. Krügovi ani Anetě to nedalo a přečetli si je. Dozvěděli se, že pět států jim dalo ultimatum kvůli válce. Když přišel maršál celý ustrašený, Krüg se ho snažil o všem, co se děje, informovat. Maršál si všechny zprávy přečetl a usedl ke svému stolu. Nakonec se rozhodl, že se sám postaví do čela útočné armády.

Maršál začal mít strach, Aneta se ho snažila utišit a mladý Krüg zavolal Galénovi, aby přišel. Galén slíbil, že přijde, pokud maršál splní podmínku a vyhlásí mír. Maršál zpočátku s podmínkou nesouhlasil, ale nakonec po naléhání dcery, sluchátko zvedl a řekl Galénovi, ať přijde, že na vše přistupuje.
Dr. Galén se se svým kufříkem začal prodírat mezi lidmi na ulici. Všichni volali: „Ať žije maršál! Ať žije válka!“ Galén se však do toho vložil a volal: „Ne! Válka ne! Nesmí být žádná válka!“ Nakonec se dav kolem Galéna shromáždil a začal ho bít. Galén upadl k zemi. Po chvíli se někdo k němu sklonil a zjistil, že je mrtvý. Jeden mladík otevřel Galénův kufřík a všechny lahvičky s léky proti „Bílé nemoci“ rozbil.