Evžen Oněgin

Evžen Oněgin je román ve verších od ruského autora A. S. Puškina (do češtiny přeložil Josef Hora) vypráví o osudu zhýčkaného mladíka Evžena Oněgina, který tráví veškerý svůj volný čas lenošením nebo na večírcích. (Autor mu dal vlastnosti milého hocha i nenapravitelného pedanta a udělal z něj postavu dosti přitažlivou). Oněgina však po nějakém čase přestala láska krásných žen, luxus petrohradských bulvárů a život bez starostí bavit. Zanevřel nad tím, co kdysi pro něj znamenalo to, proč žil.

Příběh doopravdy začíná jednoho dne plného nudy, kdy náš hrdina dostává dopis, který oznamuje smrt jeho strýce. Oněgin je nucen odjet na zděděný statek a naposledy se rozloučit se strýcem a převzít dědictví.

Na statku potkává Vladímíra Lenského, mladého, pohledného muže, který ve svých básních opěvuje svou múzu, Olgu Larinovou.
Evžen se s Vladímírem spřátelí, obdivuje na něm jeho upřímnost a srdečnost, se kterou se něměl možnost v Petrohradu setkat.
Posléze se setkává s Olžinou starší sestrou Taťánou, velmi plachou dívkou. Taťána je hned na první pohled Oněginem okouzlena. Imponuje jí jeho šarmantní, mírně ironické a chladné vystupování. Po pár týdnech se mu v dopise vyzná z lásky. Oněgin je tím znepokojen a setkává se Taťánou v sadu. Zde s ní vede rozhovor, kterým jí naznačuje, že na rodinný život není připraven, přestože k ní pociťuje náklonost a ihned poté odhází do domu Larinových. Oněgin je rozrušen Taťánou i sám sebou a z nervozity se začne dvořit Olze. Mladé dívce to rozhodně není proti mysli, ale to se ovšem nelíbí Lenskému a následující den vyzve Oněgina na souboj, ten se mu to snaží vymluvit, ale marně. Ještě týž den dochází ke střetu mezi bývalými přáteli a Lenský padne.
Pro Olgu je to sice velký šok, ale dlouho netruchlí a najde si místo něj náhradníka z vyšších vrstev společnosti. Nedlouho poté se za něj provdá.
Oněgin po Vladimírově smrti odjíždí zpět do Petrohradu a cestuje po světě.
Táťana, je zhrzená neopětovanou láskou, ale Oněgina pořád dětsky miluje a po jeho odjezdu se uzavírá ještě více do sebe. Na truchlení a sebelítost však nená čas, protože její matka jí žene do vdavek. Taťána si odmítá vdát bez lásky, tak s ní matka odjíždí do Petrohradu za svou matkou, její babičkou.
Ta jí ještě téhož týdne seznámí s pár muži z nejvyšších kruhů.
Taťána nedlouho po příjezdu do města podlehne tlaku ze strany matky a babičky a vdá se za válečného generála.
Po šesti letech se znovu potkává s Oněginem. Změnil se, procestoval svět a opět se vrací do rodného Petrohradu. Tentokrát je to Evžen, kdo zahoří láskou ke krásné dámě, ve které jen stěží poznává plachou Taťánu a tentokrát on jí
napíše milostný dopis. Jenže ona je vdaná, a když před ní Oněgin poklekne a žádá ji, aby s ním odjela, Taťána odpoví: "Já miluji vás ( k čemu lháti?), však jiný je už mužem mým, a já ho nikdy nezradím". S těmito slovy odchází z pokoje.
A tímto vlastně končí kniha.

Tato kniha má celkem deset hlav, ale kompletních je jen devět. Desátou hlavu autor z nějakých důvodů (pravěpodobně politických) spálil, dochovaly se jen útržky.