Evžen Oněgin

Mladý básník Evžen je zhýčkaným příslušníkem vyšší společnosti v Rusku. O peníze nemá nouzi, a svůj život tráví po barech, a na večírcích, hraním a pitím, a v neposlední řadě zábavou s děvčaty. Stereotyp jeho povrchního života ho začíná značně nudit. Donese se k němu zpráva, že jeho strýc umírá. Jede za ním na venkov, ale strýc umírá. Evžen je jeho dědicem. Na venkově se seznamuje s básníkem Vladimírem Lenským, který se mu stává dobrým přítelem. Evžen obdivuje Vladimírovu upřímnou povahu, se kterou se neměl možnost v Petrohradu setkat. Ten ho seznamuje s rodinou Larinů, a ukazuje mu svoji lásku Olgu. Její starší sestra plachá Taťána se do Evžena bláznivě zamiluje. Líbí se jí jeho lehce chladný přístup. Táňa mu po několika týdnech píše dopis, ve kterém se vyznává ze svých citů, ale on neodpovídá. Po čase, kdy se setkají v sadu se ho ptá, proč neodpověděl, a zda ji miluje. Evžen se říká, že by jejich manželství bylo prý neštěstím. Tvrdí, že k ní pociťuje náklonnost, ale že není připraven na rodinný život, a odchází. U Larinových se později slaví Tánin svátek. Evžen se od všech dozvídá, že je považován za Tánina nápadníka. Nelíbí se mu to, a celý večer se snaží dávat najevo, že o Táňu zájem nemá tím, že vyzývá k tanci jen Olgu, a dvoří se jí. To se samozřejmě dotkne Lenského, který Oněgina vyzve další den na souboj. Evžen se to příteli snaží vysvětlit, ale marně. Lenský je zabit. Olga si později najde nápadníka z vyšší vrstvy, a provdá se za něj. Evžen po smrti přítele prchá pryč, a cestuje po světě. Táňa zůstává na venkově, a uzavírá se do sebe. Evžena stále miluje a odmítá myslet na to, že ji matka tlačí do vdavek. Odmítá se vdát bez lásky, ale nakonec podlehne přání matky, a odjíždí s ní a s babičkou do Petrohradu. Tam se zalíbí válečnému generálovi, kterého si nakonec vezme. Po čase se Evžen vrací zpět do Petrohradu, a potkává zde Táňu. Dozvídá se, že si vzala významného muže. Změnil se. Oněgin se jí dvoří, píše dopisy, a poté jí i vyznává lásku. Na koleni ji prosí, aby s ním odjela. I přesto, že ho Táňa miluje, je odmítnut stejně hladně, jako v sadech na venkově před lety byla odmítnuta ona. Oněgin zůstává sám. Stává se z něj pro Puškina typický „zbytečný člověk“ (lišnij čelověk).