Labyrint světa a ráj srdce

Básník dospěl věku, kdy se má rozhodnout pro nějaké povolání. Nechce volit jen tak náhodou. Vydá se tedy do světa, aby si svět a povolání prohlédl a pak teprve volil.
Svět je uspořádán jako velké středověké město.
Poutník prochází městem, aby poznal jeho zřízení. Chce město poznat, proto mu osud neurčuje žádné povolání. Osud mu také dovoluje si nějaké zaměstnání vybrat.
Cestou se k němu připojili dva průvodci: Všezvěd Všudybud a Mámení. Všezvěd je symbolem lidské zvědavosti. Na krk mu hodili uzdu z řemení všetečnosti a na nos mu nasadili brýle vykroužené ze skla domnění a zasazené do obrub zvyku. Hleděl-li na svět skrze brýle, zdálo se mu všechno jinak než ve skutečnosti. Na štěstí mu nasadili brýle nakřivo, takže viděl věci také, jak jsou ve skutečnosti.
Město má dvě brány: jednou se do města vchází - brána narození, a druhou se vychází - brána smrti. Od brány života vede ulice dětství, po které poutník dojde k bráně rozchodu. V této bráně sedí osud a určuje každému průběh dalšího života. Uprostřed města se tyčí dva hrady, hrad Štěstěny a hrad Moudrosti, vládkyně světa. Uprostřed města bylo náměstí, kolem pak po obou stranách šest hlavních ulic, v nichž přebývaly různé stavy - domovní, řemeslníků, učenců, duchovních, vrchnosti a stav vojenský. Na náměstí viděl lidi nejrůznějších stavů, ale všichni měli na sobě masky, aby vypadali před světem jinak než ve skutečnosti. Jeden nad druhého se vypínal, svůj stav nad jiné vynášel, všude bylo slyšet hádky a docházelo i k potyčkám. Poutník prochází jednotlivými stavy a všude je nespokojen. Všezvěd ztrácí trpělivost a naléhá na poutníka, aby si již vybral nějaké povolání. Nikde však nenachází správnou cestu, všude vidí faleš a násilí.
V největší úzkosti je však Všudybudem opuštěn a nastává zvrat. Poutník pak vstupuje do nenáviděné církve a pozoruje vlastnosti křesťanů. Pozoruje také jejich řád, svobodu, pokoj a neskolenou radost.
V poslední kapitole poutník spatřuje slávu boží a je přijat za člena rodiny Božích lidí. Je dokonale usmířen, končí slavnou modlitbou, která je závěrem celé knihy.

Charakteristika:
Poutník je zvídavý a chce už konečně nalézt místo (povolání), kam by zapadl. Bohužel se mu to nedaří a čím hlouběji zkoumá svět, tím více je jím znechucen.