Labyrint světa a ráj srdce

DĚJ
Poutník prochází městem, aby poznal jeho zřízení. Chce město poznat, proto mu osud neurčuje žádné povolání. Osud mu také dovoluje si nějaké zaměstnání vybrat. Cestou se k němu připojili dva průvodci: Všezvěd Všudybud a Mámení. Všezvěd je symbolem lidské zvědavosti. Na krk mu hodili uzdu z řemení všetečnosti a na nos mu nasadili brýle vykroužené ze skla domnění a zasazené do obrub zvyku. Hleděl-li na svět skrze brýle, zdálo se mu všechno jinak než ve skutečnosti. Na štěstí mu nasadili brýle nakřivo, takže viděl věci také, jak jsou ve skutečnosti.
Město má dvě brány: jednou se do města vchází - brána narození, a druhou se vychází - brána smrti. Od brány života vede ulice dětství, po které poutník dojde k bráně rozchodu. V této bráně sedí osud a určuje každému průběh dalšího života. Uprostřed města se tyčí dva hrady, hrad Štěstěny a hrad Moudrosti, vládkyně světa. Uprostřed města bylo náměstí, kolem pak po obou stranách šest hlavních ulic, v nichž přebývaly různé stavy - domovní, řemeslníků, učenců, duchovních, vrchnosti a stav vojenský. Na náměstí viděl lidi nejrůznějších stavů, ale všichni měli na sobě masky, aby vypadali před světem jinak než ve skutečnosti. Jeden nad druhého se vypínal, svůj stav nad jiné vynášel, všude bylo slyšet hádky a docházelo i k potyčkám.
Poutník prochází jednotlivými stavy a všude je nespokojen. Všezvěd ztrácí trpělivost a naléhá na poutníka, aby si již vybral nějaké povolání. Nikde však nenachází správnou cestu, všude vidí faleš a násilí.V největší úzkosti je však Všudybudem opuštěn a nastává zvrat. Poutník pak vstupuje do nenáviděné církve a pozoruje vlastnosti křesťanů. Pozoruje také jejich řád, svobodu, pokoj a neskolenou radost.
V poslední kapitole poutník spatřuje slávu boží a je přijat za člena rodiny Božích lidí. Je dokonale usmířen, končí slavnou modlitbou, která je závěrem celé knihy.

HLAVNÍ HRDINA
Poutník, pravděpodobně sám autor, je zvědavý, zvídavý, chce vše poznat, všemu rozumět, hledá smysl života každého jednoho člověka, kterého potkává. Hledá svůj vlastní směr v životě. Uvažuje nad životem, jeho průběhem, koncem, smyslem. Snaží se poznat svět, vidí svět kriticky(i díky špatně nasazeným brýlím), vše hodnotí, dumá. Znechucen nad světem, snaží se někde najít sama sebe; nakonec nachází = víra.
STRUKTURA
 Funkční styl – umělecký
 Literární druh – epický
 Literární žánr – alegorická skladba
o Renesance = putování; bohatství jazyka(humanismus)
o Baroko = víra v Boha = jediná útěcha; alegorie, kontrast, svět = divadlo
o Archaismy, přechodníky
o Zastaralá spojení, výrazy, koncovky
o Kritika společnosti, církve, lidí
JAN AMOS KOMENSKÝ (1592 – 1670)
 Jazykovědec, pedagog, filozof  renesance
 Smysl života = Bůh  baroko
 Poslední biskup Jednoty bratrské
 Dílo:
o Velká didaktika
o Brána jazyků otevřená
o Svět v obrazech
o Škola hrou
o Kšaft umírající matky jednoty bratrské
o Listové do nebe
o Labyrint světa a ráj srdce