Labyrint světa a ráj srdce

Napsáno roku 1623.
Hlavní postavou je sám Komenský, který jako chudý poutník cestuje po světě. Svět představuje jako jedno jediné velké město, kde žijí lidé všech vrstev. Na této cestě se k němu přidávají dva průvodci; Všezvěd Všudybud a Mámení. Všezvěd zde představuje symbol zvídavosti a nabádá poutníka, aby byl se vším spokojen a nic nekritizoval. Mámení jako symbol klamných představ o světě nasazuje poutníkovi „růžové brýle“. S těmito průvodci autor zjišťuje, jak jsou lidé špatní, touží penězích, přetvařují se, nosí masky, dělají zbytečnosti … Svět je uspořádán jako velké město s ulicemi. Město má dvě brány: bránu východu = brána života, brána narození a druhou bránu, brána rozchodu = v této bráně sedí osud, lidé se tu musí rozhodnout. Ve městě jsou dva hrady, hrad Fortuny a hrad Moudrosti. Poutník díky špatnému nasazení brýlí vidí vše ve dvojím obraze, v obraze skutečném a v obraze klamném. Hrad štěstí paní Fortuny: zde sídli lidé, kteří jsou bohatí; nahoře přebývají ti, co mají slávu a poctu, ve středu hradu jsou ti, které paní Fortuna krmí rozkošemi, dole jsou ti, co mají peníze a v podzemí, ve sklepě, kde není žádné světlo, poutník vidí lidi, kteří leží a mají řetězy. Zjišťuje, že tito lidé považují řetězy za svůj majetek. Z tohoto světa je poutník zoufalý, touží z tohoto světa utéci. Zoufalý poutník se uzavírá sám do sebe.
Tímto alegorickým dílem podává autor ostrou obžalobu sociálního řádu své doby – 17. stol.