Marie Terezie

(13.5.1717-29.11.1780)
Plynně hovořila německy, italsky, francouzsky, latinsky a španělsky. Po svém otci se chopila žezla, v té době čekala dítě s následníkem trůnu Josefem. Zprvu jejího vládnutí to vypadalo nadějně. Dědictví Habsburků si chtěl přivlastnit kurfiřt Karel Albrecht, byl totiž synovcem Josefa I. Situace se změnila na konci roku 1740, kdy do středoevropských záležitostí zasáhl
Fridrich II. Veliký. Jeho vojska obsadila Slezsko, průmyslově rozvinutou oblast habsburské monarchie. Vzplála válka o dědictví rakouské, do níž hned vstoupilo Bavorsko a Francie. V jejím průběhu se Marie Terezie pokusila získat podporu nedůvěřivé uherské šlechty, vůči které se její otec choval přezíravě. Slavnostní ceremoniál v Bratislavě, kde hlavně znovu těhotné panovnice spočinula svatoštěpánská koruna, nezabránil nepříznivému vývoji válečných operací. Na konci roku 1741 vpadla bavorsko-francouzská vojska do Čech a 7. 12. se bavorský kurfiřt Karel Albrecht prohlásil v Praze českým králem. O několik dní později mu holdovalo na 400 příslušníků české šlechty, z jejíchž řad jmenoval Karel Albrecht novou zemskou vládu. Sám potom odjel z Čech do Říše, kde získal císařský titul jako Karel VII. Rozhodující moc v Čechách předal francouzskému vojenskému velení. To Prahu udrželo pouhý rok. V prosinci 1742 se Praha opět ocitla v habsburských rukou. Marie Terezie na rozdíl od svého předka Ferdinanda II. zaujala k české šlechtě smířlivější postoj. Vyšetřovací komise sice vynesli 7 rozsudků smrti, žádný však nebyl vykonán. Česká šlechta se loajálně přihlásila k nové panovnici a zúčastnila se její korunovace na českou královnu dne 12. 5. 1743. Leč dílčí zisk neznamenal celkové vítězství ve válce. Marie Terezie v ní na úkor Slezska ztratila Kladsko, většinu Slezska a část italských provincií, na druhé straně však dosáhla uznání svého muže Františka Lotrinského císařem a potvrzení platnosti pragmatické sankce. Další
prusko-rakouský konflikt, tvořící složku sedmileté války (1756-1763), na definitivní ztrátě Slezska nic nezměnil. Porážky ve válce o dědictví rakouské byly pro cílevědomou a tvrdohlavou panovnici signálem k uskutečňování rozsáhlých reforem v habsburské říši. Bez pronikavé změny systému už monarchie v konfrontaci s ostatními mocnostmi nemohla obstát. Pod vlivem svých osvícenských rádců, zdůrazňujících úlohu lidského rozumu, se Marie Terezie přiklonila k modelu tzv. osvícenského absolutismu. Převratné změny v oblasti správní správy, soudnictví. vojenství, školství (zavedení povinné školní docházky v Čechách zemích roku 1774) i ve finanční sféře potvrdily správnost nastoupeného kursu, jehož smyslem bylo na prvním zlepšení situace poddaných, za jejichž ,,matku´´ se
Marie Terezie považovala. Po její smrti začala vláda rodu habsbursko-lotrinského.