Čapek Karel

Karel Čapek (9.1.1890 - 25.12.1938)

Byl to jeden z nejslavnějších českých spisovatelů. Narodil se v Malých Svatoňovicích v severovýchodních Čechách v rodiňě lékaře. Po gymnaziálních a filozofických studiích v Praze a v zahraničí působil jako redaktor Národních listů a od roku 1920 Lidových novin. Svá první literární díla začal psát již za první sv. války. Proslul však až ve dvacátých letech především svými utopickými romány Továrna na absolutno a Krakatit a dramaty R.U.R (pochází z něj mezinárodně užívané slovo "robot") a Věc Makropulos. Velký ohlas měly také jeho duchaplné cestopisy, povídky, eseje, fejetony a apokryfy, stejně jako divadelní hra Ze života hmyzu, kterou vytvořil společně se svým bratrem Josefem. Vrcholu dosáhla jeho tvorba ve třicátých letech, kdy napsal humanisticky laděnou trilogii Hordubal, Povětroň a Obyčejný člověk, román První parta a zvláště pak díla zaměřená výrazně proti fašismu, jako například román Válka s mloky a dramata Bílá nemoc a Matka. Věnoval se i tvorbě pro děti (Dášenka čili život štěněte aj.). Velké množství jeho prací bylo přeloženo do všech známějších světových jazyků a Čapek se stal nejrozšířenějším a nejznámějším českým spisovatelem v zahraničí. Politicky byl Karel Čapek spjat s demokracií první republiky a zvláště s prezidentem T.G. Masarykem, jemuž věnoval svá známá díla Hovory s T.G. Masarykem a Mlčení s T.G. Masarykem.Odmítal krajně levicové i pravicové směry v české politice. Po Mnichovu 1938 byl napadán fašistickou pravicí a konzervativními silami, což přispělo k jeho předčasné smrti.Jeho starší bratr Josef ( 23.3. 1887 - duben 1945 ), narozený v Náchodě, který se vedle spisovatelské tvůrčí činnosti (Kulhavý poutník, Povídání o pejskovi a kočičce) věnoval po absolvování Uměleckoprůmyslové školy v Praze hlavně výtvarné tvorbě, a to jako malíř, ilustrátor, scénický výtvarník, teoretik i kritik. Ve výtvárném umění stál u zrodu několika avantgardních skupin (Skupiny výtvarných umělců v roce 1911, Tvrdošíjných v roce 1918) a ve vlastní tvorbě spojoval kubismus a expresionistickým a často i poetickým viděním světa. Působil též řadu let jako redaktor Lidových novin. V době ohrožení nacismem začlenil i své umění do demokratické fronty proti fašismu (výtvarné cykly Oheň, Touha). V září 1939 byl nacisty zatčen a vězněn pak v několika koncentračních táborech až do sklonku války, kdy za přesně nezjištěných okolností v Bergen - Belsenu zemřel.