Čapek Karel

Životopis a analýza díla Karla Čapka

Patří k těm českým a současně světovým autorům, kteří dovedli vyjádřit znepokojení lidstva nad rozvojem a zneužívám techniky. Jeho kritičnost, založená na břitkém rozumu, ho na konci života přivedla až k jasnému poznání, odkud hrozí nebezpečí lidské civilizace a k výzve, aby proti fašistickému útoku bylo na obranu použito i zbraní.

Narodil se roku 1890 jako syn venkovského lékaře v horském městečku Malé Svatoňovice v severovýchodních Čechách. Dětství prožil v Úpici v Podkrkonoší, kde měl otec od roku 1890 lékařskou praxi. Gymnázium studoval v Hradci Králové (1901 - 1905), v Brně a dále v Praze, kam se rodiče r. 1907 přestěhovali. Od roku 1909 studoval na filozofické fakultě v Praze. Po vysokoškolských studiích se stal novinářem a psal zejména do Lidových novin. Hodně cestoval (Německo, Francie, Anglie a Španělsko) zvláště se svým bratrem, Josefem Čapkem, který na konci okupace zemřel v koncentračním táboře. Karel Čapek zemřel už o Vánocích roku 1938. Ke konci života byl často napadán reakční částí české buržoazie, a to hlavně proto, že se postavil proti fašismu. O manželství s Karlem Čapkem napsala jeho žena knihu "Český román".

Jeho literární začátky jsou prostoupeny pesimismem. Častým tématem jeho povídek je osud jedince, zmítaného proti jeho vůli životem, bez ohledu na jeho zájmy. Důležité místo v jeho počátečních pracích má překlad Apollinairova Pásma i překlady jiných básníků. Vyšlo to pod názvem Francouzská poezie nové doby (1920) s předmluvou Vítězslava Nezvala.

Povídky:

např. Trapné povídky. Hlavními postavami Čapkových povídek (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy), které mají často stavbu detektivní novely, jsou prostí, průměrní občané. K povídkám patří i Čapkovy Apokryfy (Kniha apokryfů), drobné příběhy o mytologických, historických i význačných literárních postavách.

Dramata:

Podobnými problémy jako Čapkova próza se zabývají jeho dramata. Prvním jevištním úspěchem byla jeho hra Loupežník, představa mládí. Další dvě hry vyjadřují jeho kritický vztah k přehnanému rozvoji techniky. Drama RUR (tj. Rossum´s Universal Robots, Rossumovi univerzální roboti). Je výrazem úzkosti nad budoucností lidstva, jestliže vývoj půjde dál k úplnému nahrazení lidské práce prací strojovou. V této hře Čapek vytvořil roboty, kteří jsou živými stroji, jenž se od lidí liší jen tím, že nemají cit. Roboti za člověka pracují a bojují. A nakonec své zbraně obrátí i proti lidem. Všechny je vybijí až na stavitele Alguista. Jemu roboti dají těžký úkol - najít tajemství výroby robotů, které bylo zničeno spolu s lidmi. Po dlouhých letech pokusů vidí Alguist marnost svých snah. Avšak v robotech při pokusech vznikl cit - láska. Tak se roboti stávají lidmi a koloběh života začíná znovu. Velký vynález umělých bytostí byl vlastně k ničemu, nijak životu nepomohl.

Ještě tvrdší kritika současného života je v dramatu Ze života hmyzu (společně s bratrem Josefem). Člověk/Čapek ho nazývá tulák/, pozoruje hemžení hmyzu. Motýli se věnují svým milostným hrám, chrobák válí sobecky svou kuličku majetku. Život mravenců je vyplněn neustálými boji. V různých druzích hmyzu zpodobil Čapek výrazné typy z lidské společnosti. Tulák mezi nimi marně hledá "smysl života". Nenalézá ho, tak jak ho nemohl najít sám Čapek. Teprve v nové podobě zmírnil dramatik vyznění své hry, když tuláka poslal pracovat se dřevorubci. Tím chtěl ukázat, že záchrana člověka je jen v práci pro kolektiv.

Po nástupu fašismu (1933) si začal spisovatel uvědomovat, že tento nelidský systém ohrožuje civilizaci a také tu demokracii a lidkost, za které bojovat. A tehdy nastává v jeho díle obrat. Poznává, že je je třeba sjednotit síly všech skutečných demokratů proti vážnému nebezpečí. Náznak této změny se projevil v díle První parta (1937). Je to oslava lidské soudružnosti při neštěstí v dole. Jsou zde noví hrdinové - horníci. Mezi nimi žije a s nimi je student Standa. Čapek vážně přemýšlel o vztahu jedince ke společnosti.

Utopická témata:

Čapkovo tušení, že se technika může v rukou vládců společnosti vyvíjet ke škodě lidstva, vedlo k tomu, že v některých románech užil ke svému varování formy utopie. Ve svých románech (Továrna na absolutno, Krakatit) řeší problémy z oblasti moderní techniky. Uvědomuje si, že moderní technika se dostala do slepé uličky a že výsledky práce lidského mozku se mohou stát nástroji a příčinami zkázy lidstva. Proto např. v Krakatitu, románu o vynálezu strašné třaskaviny, radí, aby vynálezci nechali podobného bádání a raději se pokoušeli drobnějšími vynálezy zlepšovat drobnějšími vynálezy zlepšovat život lidí. Podobně také Čapek nevěří v revoluci, protože se bojí jejích následků. Je přesvědčen, že výsledek revoluce by byl nejistý, nebo že by se poměry po ní vrátily do původního stavu. Čapek ví o vadách společnosti a miluje člověka. Nedívá se však na svět a skutečnost očima dělníka, ale vytváří si představu průměrného, prostého člověka a žádá, aby v jeho zájmu byla společnost postupně zlepšována. Řešil základní otázku, jak udělat literaturu přístupnou a srozumitelnou co největšímu počtu čtenářů a jak ji učinit prostředkem k nápravě nedostatků.

Čapek znal lidi, měl skvělý vypravěčský dar a schopnost využívat prostředků živého lidového vyprávění. Je to vidět také na jeho pohádkách, kde se pomocí pohádkového děje snaží vysvětlit nejběžnější jevy ze skutečného života (např. Proč pes štěká, proč čenichá atd.).

Pohádky:

Doktorská, Vodnická, Loupežnická, Pošťácká, Velká kočičí pohádka, aj. Tato schopnost postihnout i nenápadná maličkosti života je znakem také jeho mistrovských cestopisných fejetonů. V nich doveden jedinečným způsobem charakterizovat cizí města i život příslušníků jiných národů. (např. Anglické listy, Výlet do Španěl, Cestou na sever, Obrázky z Holandska, Italské listy aj.).

Díla relativistická:

S myšlenkovým základem Čapkova díla i s jeho postojem k životu souvisí ještě jedna příznačná stránka: snaha vidět věci z několika stran. Čapek se domnívá, že není jen jedna poznatelná pravda. Je jich tolik, z kolika zorných polí se na vše díváme. Tento filozofický postoj ke skutečnosti (tzv. relativismus) se odráží hlavně v jeho románové trilogii Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. V Povětroni třeba Čapek ukazuje, jak různí lidé (nemocniční sestra, jasnovidec, lékař a sám básník) se snaží podle svých možností znovu sestavit životné osudy letce, který se s letadlem zřítil k zemi a který leží v bezvědomí na nemocniční posteli.

Boj proti fašismu:

Čapek varoval lidstvo svým románem Válka s mloky (1936). formou je to návrat k utopii, avšak podle myšlenky je to dílo politické. V tomto díle je to s mloky téměř tak jako s roboty. Člověk si je vytvoří jako pracovní síly pro své zisky a pro své pohodlí, avšak nepozná hranici, za kterou nesmí jít, aby se Mloci nestali pro lidstvo velkým nebezpečím. Člověk z žádostivosti po penězích Mloky vyzbrojí a naučí ovládat techniku, avšak Mloci se nakonec obrátí proti němu. Zorganizují se a předkládají lidem své požadavky. Vůdce Mloků Chief Salamander skřehotavým hlasem tlumočí v rádiu mločí výzvy lidstvu, aby Mlokům sloužilo, aby jim dodávali to, čeho potřebují, aby s nimi žilo v přátelství. Chce, aby lidstvo s nimi pracovalo na odbourávání starého světa. Avšak mezi Mloky propuknou nesváry, jež jsou obdobou lidského nacionalismu. Mločí jednota se rozkládá a tím roste naděje, že lidstvo Mloky přemůže.

Také v dalším svém protifašistickém díle Čapek varuje a burcuje svědomí lidstva. Je to drama Bílá nemoc (1937), kde Maršál, neomezený pán nad svým národem a šiřitel své moci násilnými prostředky onemocní záhadnou zhoubnou bílou nemocí. Největší lékařské kapacity ve státě se marně snaží postup nemoci zastavit. Neznají její příčinu, a proto jsou bezmocní. Zná ji jen jeden člověk - doktor Galén (ve filmovém zpracování ho ztvárnil Hugo Haas. Ten však žádá za svůj lékařský zákrok na Maršálovi, aby se vzdal války a násilí. Maršál však odmítá. Teprve až jeho stav je natolik vážný, povoluje. Lékař, který nese léčiva do Maršálova paláce, se však dostane doprostřed rozvášněného davu, ten zpracován propagandou Maršálových lidí, hystericky volá po válce. A když Galén pozvedne svůj hlas proti a žádá mír, je davem usmrcen.

Toto drama je výzvou humanisty k svědomí lidí. Čapek ještě nedozrál k jasnému poznání skutečností, ještě příliš věří v lidskou slušnost a možnost dohody s těmi, jimiž v podstatě pohrdal! Musel se přesvědčit, že v boji s fašismem nelze počítat s pravidly slušnosti.

Toto poznání vyslovil ve své poslední hře Matka (1938). Čapek věřil v mír, hlásal mír a lidské soužití lidí. Netajil se svým přesvědčením, že jedině na mírovém podkladě lze vyřešit všechny spory mezi národy a mezi společenskými třídami. Proto byl proti válce. A důvodů k tomu neměl málo. Co jich jen vkládal do úst hlavní postavě své hry. Žena ve svých rozhovorech s mrtvým manželem i mrtvými syny proto znovu uvádí důvod za důvodem, jen aby zachránila své poslední dítě - Toniho.

Tato "pětibolestná" matka žije v jakési autorem blíže neoznačené zemi - Čapek patrně má na mysli Španělsko. V její zemi si lidé vytvořili své představy o cti a udatnosti. Tito lidé v každé větě skloňují slovo národ. Matka, již Čapek dává zaplatit daň v podobě smrti jednoho ze svých nejbližších. Jednou muže, podruhé synů. Zbývá jí už poslední člen rodiny - Toni.

O něho svádí boj s mrtvými členy rodiny, kteří ji navštěvují v její přemýšlením nabité osamocenosti a které však přivádí na scénu v jejich bývalé lidské podobě. V rozmluvách s nimi si matka vytvořila svůj názor na mužské pojmy o cti a proti všemu nakonec hájí život posledního ze svých synů, který se přihlásil jako dobrovolník do armády, bojující proti náporu cizích vetřelců.

Ani ohrožená svoboda národa není tedy pro matku, která je soustředěna jen na svůj mateřský cit, dost pádným důvodem, aby dala Tonimu svolení ke vstupu do vojska.

Musí přijít hluboký otřes - poznání, že i jiné matky ztrácejí své děti. Teprve poznání, že nepřítel zabíjí děti, malé děti, které se samy nemohou bránit ji přivádí k velkému rozhodnutí. Matka snímá ze stěny pušku a podává ji Tonimu s výrazným gestem a příkazem "Jdi"!

A toto Čapkovo "Jdi"! Ať zazní i v budoucnosti, kdykoliv byla ohrožena práva lidu.

Jiná díla:

hry: Adam Stvořitel (1927), Věc Makropulos

Úvahy:

Marsyas čili Na okraj literatury, O nejbližších věcech

O přírodě:

Měl jsem psa a kočku

Román:

Život a dílo skladatele Foltýna - nedokončeno

Pro děti:

Dášenka čili Život štěněte, Zahradníkův rok

Organickou součást Čapkovy tvorby tvoří také Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935) doplněné osobitým esejem Mlčení s T. G. Masarykem (1935). Zachytily nejen názory a postřehy prvního prezidenta rebpuliky, vzpomínky na různá období jeho života, ale i způsob řeči a jeho postoje k otázkám politickým, náboženským a kulturním.