Bylo nás pět

Vydáno: 1986, Albatros Praha
Ilustrace: Helena Zmatlíková

Stručně o ději: Petr Bajza se svými kamarády zažívá mnohá
dobrodružství ve svém městě.

Charakteristika hl. postav:
Petr Bajza: Je to "kluk uličnická". Má rád každé dobrodružství. Je malý, ale chytrý, tedy snaží se být. Nerad ovšem své rodiče poslouchá, nechodí na housle atd. Ale stejně to není tak hrozné, maminku i tatínka má přeci rád, je to prostě kluk, který se většinou se do každé lumpárny ohromně vrhne.

Jeho otec: Pán, který si nenechá nic líbit a podnik pevně drží v rukou. Je milý na maminku, avšak přísný na syna. Chce aby z něj "něco" vyrostlo. Pochopila jsem ho jako pravého otce rodu se vším všudy.

Jeho maminka: Milá a starostlivá. Napomíná tatínka za hrubost, avšak mnohdy je i ona "záludná". Stará se o Mančinku (miminko) a chod celé domácnosti. Je milá, ale nemá to se synkem lehké.

Mančinka: Malé miminko, kterého mají všichni rádi. Malá roztomilá holčička zabalená v peřinkách.

Láďa Bajza: Starší bratr Petra. Odjel pryč a nestuduje. Což nutí tatínek Petra, říká mu, že z něj musí něco vyrůst, když se jim Láďa "nepoved". Láďa se pusinkuje s "doučaty" a vůbec se má fajn.

Rumpepurda: Dívka, která pomáhá v domácnosti. Je ještě mladá a škádlí se s Petrem. Má chlapce na vdávání, je to romantická duše. Projevuje se u ní syndrom "ječení" je háklivá na myši a podobnou "havěť". Dobře pro rodinu pracuje a vlastně do ní tak trochu patří, vždyť je tolikrát zmíněna, ať už v jakémkoliv směru.

Antonín Bejval: Nejlepší přítel hlavního hrdiny. Je to proslulý vynálezce, za mnoha lumpárnami je on. Občas se pohádají a už spolu "nechodí". Vše se však dá do pořádku, vždyť jsou to přátelé.

Čeněk Jirsák: Kamarád/nekamarád, ale určitě Krakonoš. Rád "dolejzá" za chlapci, když se pohádají. Stejně se potom skamrádí a je jim dobře v provádění lumpáren. Rodiče mají prodejnu papučí atd.

Éda Kemlik: Je to kamarád, nijak význačný v textu, jde samozřejmě do každé lumpárny. Má dvě sestřičky a psa Pajdu.

"Pepek" Zilvar: Je to hoch protřelý životem. Jelikož bydlí se svým (jednonohým) otcem v chudobinci. Školu však navštěvuje pravidelně a rád se učí. Zachraňuje lidem životy, "lumpačí", žebrá atd.

pan Fajst: "Zaporák" = Záporný hrdina této knihy, je to pomlouvačný starý mládenec. Na všechny hledí zvysoka a od každého chce pozdravení. Kluci ho mají pro své lumpárny nejraději (nejraději si z něj dělají legraci).

Eva Svobodová: Petr jí má moc rád, je to milá dívka. Aby se účastnila klučicích "akcí", tak je "uplácí" bonbónky, mandličkami, lízátky od svého tatínka,cukráře. Myslím, že se mají rádi.-)

Charakteristika místa: Děj se odehrává v Rychnově nad Kněžnou. Kluci si hrají kde mohou, je nám popsána řeka, ve které se koupou, pole, na kterém si hrají a pálí kopky sena, škola ve které se musí učit. Při jeho nemoci se popisuje celý krásný kraj v Indii, sloni, zahrady… Dozvídáme se i o místě "boje" proti tlupám kluků z částí města -proti Habrovákům, Jeseňákům….

Styl psaní: Děj je laděn humorně, jemným, milým humorem, který si myslím je Karlu Poláčku vlastní. Snad i proto, že je popsáno jeho vlastní mládí, (vycházel ze svého života), je všechno tak jasně představitelné. Kniha je označována jako četba našich maminek, tatínků, dědečků - psáno z pohledu Petra (alias mladého autora). V knize se mnohdy vyskytují slova v nářečí (prauda, levolvér, doučata atd.) díky kterým je text trošku "nepochopitelný". Také si můžeme všímat narážek na název knihy ("přidal se Čeněk a bylo nás pět"..)Někdy se i věty opakují. Myslím, že kniha je dobře napsaná, ale jde spíše o oddychovější literaturu.

Můj názor: Já osobně tuto knihu ráda nemám, myslela jsem si, že přeci jen druhé "nucené" čtení bude lepší, bohužel opak byl pravdou. Nevím proč, ale tato kniha mi nesedne ač se jí snažím "strávit". Abych trošku můj názor vysvětlila (nemám ráda "bezdůvodná obvinění") napíšu některé důvody, které mě k této "nelásce" vedou: Moc "nemusím" hojné využití nářečí, nemám ráda styl zábavy, jakou kluci mají, seriál co běžel v televizi s herci, které nemám ráda mě již asi předem "zakomplexoval" a hlavní je asi to, že jsem tuto knihu MUSELA přečíst již dvakrát, a to se potom ještě hůře a s nechutí čte. Když se ovšem začtu OPRAVDU důkladně, občas se i pousměji. Nemám ve zvyku o knize říkat, že jí nesnáším, že je špatná, proto můj názor mějte jako výjimku potvrzující pravidlo.

Petr Bajza začíná knihu popisem koňské hlavy, vyprávěním o cestě do školy. Dále kniha přechází do spleti mnoha dobrodružství. Jak šli kluci ke Klobouku (části řeky) ("pověst" praví že jednomu studentovi uplaval klobouk právě v těch místech, proto tento "prazvláštní" název) a šel s nimi i nějaký malý klouček, ten se vrhnul do vody, zatím co se ostatní osmělovali (kromě Čendy, který tam skočil). Bohužel ten kluk neuměl plavat a zamotal se od kořenů, jen díky rychlému zákroků jejich přítele Pepy Zilvara byl chlapec spasen. Budiž mu poděkováno. Pak ho vzkřísili a odvedli ho domů (po cestě ho Pepa učil plavat). Dalším příběhem je pro nás vypalování vosího hnízda. Vymyslel to Antonín, protože s ním kluci nemluvili. Zapálili "východ" z včelího hnízda a chtěli tím vosy zamordovat. Jenže vosy to zjistily dříve a vylétly druhou dírou. Jak vyletěly, tak se do kluků pustily a nešetřily je, ba né. Doma Petr chytl vynadáno a musil zůstat doma. Ještě jedno dobrodružství je zajímavé - jak chodili do kina. Jelikož se jim nechtělo platit po koruně a raději si za ní dali pendrek nebo tak, vymysleli zajímavý "podvod". Vždy si jeden do bijáku koupil lístek a zbylé kamarády protáhl oknem. Jednou byl s nimi ale jeden chlapec pohádaný, a tak je šel udat. I vyhodili je z kina, ale oni se tam dostali zas. Po rozsvícení světel to byla mela. Kluci mají rádi Indiány a kouří dýmky při ohýnku. Dalším "bodem" knihy je návštěva cirkusu, které předcházelo dlouhé přemlouvání rodičů, mravné chování a tak dále. Nakonec je cirkus se slonem Jumbem báječný a Petr se nemůže nabažit. Když je Péťa nemocný, zdá se mu o dlouhé cestě do Indie, promítají se mu tam všechny touhy a sny jeho opravdové reality. Dokonce cestuje se slonem Jumbem.