Bylo nás Pět

Knihu Bylo nás Pět, která byla také velmi krásně zfilmovaná, ilustroval Jiří Fixl a napsal Karel Poláček. Příběhy pojednávají o pěti chlapcích, kteří zlobili, ale také činili dobré skutky. Kromě toho, že napsal spoustu knih jako Kouzelná šunka, Podzemní město, Edudant a Fraucimor, Bez místa, Hráč, Hostinec u kamenného stolu, atd., byl také úředník a novinář, zejména Lidových novin. Kniha Bylo nás pět je velmi vtipně a také místy nespisovně napsaná a má pěkné ilustrace, ale je jich tam velmi málo a to je škoda.


Všemi příběhy provází Petr Bajza a v knize vystupuje jako Já. Je to také zlobič, ale to jsou všichni kluci v této knize.
Skoro v každé kapitole vystupuje těchto pět postav - již jmenovaný Petr Bajza, jeho tatínek má koloniál a nejvíce se mu líbí, když přijede „cesťák“ a jeho tatínkovi nabízí všechny druhy jakéhokoliv zboží a tatínek nic nechce a proto se hádají a to se Petrovi velmi líbí. Čeněk Jirsák je typický tím, že si všechny hříchy jako že někomu nadával, pral se, neposlouchá, atd. zapisuje do zápisníčku ke svaté zpovědi. Eduard Kemlink u toho mě nic nenapadlo. Antonín Bejval je zase známý tím, že všechno vynalezne a vymyslí. Například v jednom z příběhů vymyslel hru, že se na pole postaví krabice a udělají se z nich domy a ty pak zapálí a budou jako hasit. A naposled je to Josef Zilvar. Říkají mu Pepa a je z chudobince. Jeho tatínek byl ve válce a přišel o jednu nohu a tak ji má dřevěnou a žebrá. Pepa mu ji krade, když spí, a pak ji přinese mezi ostatní kluky a hrají si, že také přišli ve válce o nohu a také žebrají. Jeden je jako žebrák a druhý je jako velmi štědrý a třetí je zase lakomý. A to už jsou všichni chlapci.

Jedna z velmi povedených příhod je tato:
V okolí, kde se tyto příběhy odehrávají jsou dvě kina.
V knížce jsou to biografy. Jeden ze dvou biografů se nazývá Lidový dům a druhý je Národní dům. Ale chlapci chodí do biografu jiným způsobem než ostatní. A ten způsob je takový, že jeden zaplatí vstupné a ti ostatní čekají u okna a ten ve vnitř pomůže těm pod oknem dovnitř.
Ale tohle dělají jen v Lidovém domě, protože jsou tam okna nízko. Takový způsob vymyslel Josef Zilvar, protože by mu tatínek nikdy nedal korunu na vstupné. Za korunu co jim dali rodiče si koupili bonbóny. V biografu se hrálo v sobotu a neděli. A jednou, když šli do kina, zase po tom svém způsobu, je zahlídla Eva Svobodová, dcera cukráře Svobody a říkala, že by chtěla také jít takhle do biografu. Všichni kluci říkali že ne, ale Petr Bajza říkal že ano, protože se mu Eva líbí. A tak tedy lezli. Jeden ji ze shora tahal a druhý ji zespodu tlačil. Ale Eva se hrozně smála, a tak se lidé otáčeli a dělali „Pšš“ také se na to díval jeden kluk a byl naštvaný, že on si lístek platil a oni ne a udal je panu Maulemu. Pan Maule je hlídač v Lidovém domě. Zeptal se, jestli mají lístek a když tedy neměli tak je vyhodil. Oni však příští neděli šli zase, ale už bez Evy. Opět vylezli a sedli si. Byl to prý takový krásný film, že prý jeden letec musel letět strašně moc rychle, rychleji než expresní vlak, aby vysvobodil svou milovanou ze spárů zločinců. Jak tak na to koukali, pan Maule je vyhodil. Oni však stáli před kinem až půjdou lidé, že se jich jako zeptají. A když teda šli, tak se Eda Kemlink zeptal jednoho pána jak to dopadlo, on se však zasmál a neřekl nic. Ale stejně se to dozvěděli. Letec vysvobodil svou milovanou ze spárů zločinců.

Líbí se mi všechny příběhy a rád se k nim vracím.