Malý princ

Jako 6-ti letý chlapeček vidí v knížce obrázek, jak hroznýš polyká šelmu – dověděl se že hroznýš svou kořist polkne a další půlrok ji pak tráví, proto tedy nakreslil hroznýše, jak polkl slona a svůj obrázek jako uměleckou tvorbu ukazuje dospělým. Ptá se jich, co si myslí, že to je a ti bezváhání odpovídají, že samozřejmě klobouk. A protože dospělí nad takovými věcmi nepřemýšlejí a připadá jim to jako hloupost a zbytečnost, tak mu řekli, ať je neotravuje a jde se radši učit zeměpis a podobné předměty. Byl zklamaný a nikdy už tedy nekreslil. Našel si jinou práci – naučil se řídit letadlo, a jak si tak létal po světě, porouchal se mu někde na Sahaře motor, daleko od obydlené oblasti a unavený usnul uprostřed pouště. Později ho probudil tenký hlásek: "nakresli mi beránka", a protože uměl kreslit jen trávícího hroznýše, tak ho princi zkusil namalovat. On ale jeho dílo poznal, nebyl jako dospělí. Pilot mu tedy po několika pokusech nakreslil bedničku – v které je prý beránek, ale malý princ se začal strachovat, jestli bude mít pro beránka dost trávy, protože přišel z malinké planetky, kde se musí starat o baobaby, aby příliš nevyrostli, protože pak by se jejich kořeny mohli rozrůst a zahubit všechny rostliny kolem sebe. Princ mu vyprávěl o své přítelkyni květině, (která na sebe byla patřičně pyšná, protože byla jediná na jeho planetce). Právě kvůli tomu, že s květinou nebyl štasten, tak odešel a chtěl poznat i ostatní asteroidy.
Na prvním asteroidu bydlí král s hermelínovým pláštem – rád něco přikazoval, ale neměl žádné poddané. (Věděl, že i když bude něco přikazovat a oni to neprovedou, tak to bude jeho chyba).
Druhá planetka patřila domýšlivci. Byl rád když ho někdo obdivuje, ale byl na své planetě taky sám.
Třetí planetka patří pijanovi, který pil jen proto, že se styděl za to, že pije.
Na té čtvrté planetce bydlel bysnysmen, pořád přepočítával hvězdy a připadal si strašně důležitě.
Na páté byl lampář se svou svítilnou. Ten jediný nepřipadal malému princi směšný, jeho práce měla aspoň nějaký smysl – nestaral se totiž jen sám o sebe.
Šestá planetka byla největší z ostatních a starý zeměpisec na ní spisoval své obrovské knihy a doporučil Malému princi ať navštíví Zemi.
Spadl přímo do Afriky, nebylo tam ani živáčka. Jen had se mu proplazil okolo nohy a pověděl mu, že na Zemi je velmi mnoho lidí, ale i mezi nimi se může cítit člověk sám. Malý princ se na poušti setkal jen s jednou květinou – obyčejnou, né jako byla ta jeho pyšná. Pak vstoupil na jednu horu a chtěl se skamarádit s lidmi, ale ozvěna mu opakovala jeho slova. Tím došel k závěru, že lidé nemají žádnou představivost. Pak šel dlouho, až došel k zahradě plné růží a v tom okamžiku si uvědomil, že není tak veliký princ, protože má jen jednu květinu a pár malinkých sopek. Přišla k němu liška a chtěla aby si jí ochočil, princ souhlasil a ochočil si ji, ale když musel odejít, tak mu liška sdělila, že se stává navždy zodpovědným za to, co k sobě připoutal – princ si uvědomil, že takhle je to i s jeho růží.
Vydal se na cestu a spatřil výhybkáře – vypravujícího vlaky hned tam a hned zase zpátky a dozvěděl se, že lidé nejsou nikdy spokojeni tam, kde jsou a proto jezdí na nová místa.
Dále potkal obchodníka s pilulkami, které utiší žízeň a ušetří tak člověku 53 minut.
Pilot se zamyslel nad chlapcovým vyprávěním, co by udělal s časem.... šel by ke studánce, a protože už byl na poušti 8. den a docházela mu zásoba vody, tak se oba vydali hledat studnu. Malý princ usnul a pilot ho musel vzít do náručí a v tu chvíli spatřil studánku, začali pít, ale princ měl stále starosti o svou květinu a poprosil pilota, aby beránkovi nakreslil náhubek. Pilot pak šel opravit své letadlo, a když se druhý den vracel, viděl chlapce, jak se domlouvá s hadem, aby ho uštkl na tom samém místě, kde přesně před rokem spadl na zem – tak na Zemi nechá jen své těžké tělo a vrátí se na svou hvězdičku – jen a jen za svou růží. Jeho rozhodnutí mu nerozmluvil ani pilot, který z toho byl velice smutný. Šel ho teda druhý den aspoň doprovodit k hadovi. Kolem princovi nohy se mihlo cosi žlutého a po chvíli spadl mrtvý do písku....
Pilot se vrátil domů, nikdy nikomu svou příhodu nevyprávěl, jen se stále trápí s beránkovým náhubkem, princ mu ho nebude asi nikdy moct připnout, protože zapomněl nakreslit řemínek. Snad beránek růžičku nespase.
Na konci nás autor prosí, abychom mu dali vědět, kdybychom spatřili chlapce se zlatě – žlutými vlásky a žlutou šálou kolem krku, který nikdy neodpovídá na otázly a také od nich nikdy neodpustí.