Malý princ

Autor: Antonie de Saint-Exupéry

Nakladatelství a rok vydání:Albatros-Praha 1972

Překladatelka: Zdeňka Stavinohová

Autor píše ze svého pohledu a sám se stává aktérem děje. K popsání událostí si pomáhá obrázky. Nevyužívá žádných archaismů, ani dlouhých souvětí. Kniha je rozdělena do 27 kapitol, mnohé z nich jsou velmi krátké.

Mě kniha neuvěřitelně oslovila. Velmi se mi líbil ten citový "náboj" v knize. Patřičně se na tom podepisuje to ,že kniha je psaná z pohledu autora, který je v ději druhou nejdůležitější postavou, po malém princi. Lidi, co potkal na planetkách při svých dobrodružstvích, charakterizují lidské vlastnosti i city. Kniha je trošku melancholická a nutí k zamyšlení, jelikož to co vidíme srdcem je důležité. Takže já o poučnosti, hlubším významu knihy stále uvažuji.

1. V první kapitole autor vypráví o nepochopení ze strany dospělých, o jejich neinteligenci a o tom, jak to děti mají s dospělými těžké. S těmi, kteří si myslí, že spolkli moudrost světa. Autor nakreslil hada, jak spolkl slona a nikdo to nepochopil. Dospělí ho nutili učit se a učit se, malování zakázáno.

2. Vypravěč začíná svůj příběh o setkání s malým princem. Toho potkal před šesti lety na poušti, kde oba ztroskotali. Malý princ po něm požadoval obrázek beránka. Vypravěč cizince vyzkoušel a nakreslil mu již zmiňovaného slona v hadu. A převelice inteligentní princ mu na tu kresbu odvětil, že spolknutého slona nechce, to muže velmi nadchlo. I snažil se vypravěč co mohl, kreslil mnoho beránků, ale princi se to nezamlouvalo, a tak mu naštvaně vypravěč nakreslil bednu se slovy, že v ní je ten beránek. Princ byl ohromně šťastný.

3. I snažil se vypravěč něco o původu malého prince zjistit, ale on uzavřený byl. Až díky beránkovi autor zjistil, že planetka odkud přichází je velmi malinká.

4. Čísla, čísla, čísla, to autor předkládá jako nejdůležitější pro dospělé. Pro ně je důležité jak je kdo starý, kolik vydělává, počet dětí, cena domů a vůbec je nezajímá to, co je pod povrchem, jak jsou ty děti hezké, krása domu atd., vysmívají se odlišným lidem.

5. Řešíme problém s baoby. Baobab je strom, který velmi planetky trápí, zarůstá do nich a všelijak je ničí. Malý princ baoby popisuje jako obrovský problém, a proto potřebuje beránka, který mu je bude okousávat. Pak nám vypravěč nakreslí malou planetku zarostlou obrovskými baoby. Cítí v tom nutnost, upozornit na ně.

6. Když je princ smutný rád se kouká na západy slunce, na jeho planetce to jde lehce, stačí si posunout židli.

7. Při opravování letadla se malý princ ptá vypravěče, jestli beránci spásají i květiny. Vypravěč mu odsekával odpovědi a nebyl na něho nikterak milý, že to prý není důležité. To prince rozhněvalo a řekl mu, že je jako dospělý. Bledý vzteky vypravěči říkal o tom, jak si květiny tvoří po miliony let trny a jak je beránci okusují a jak on o svou květinku na planetě přijít nechce. Že kdyby ji snědl ztratilo by vše smysl a propukl v pláč. Vypravěči na opravách letadla, na jeho smrti, přestává záležet, objímá a utišuje malého prince. Beránku nakreslí náhubek.

8. Květina, o které princ mluvil, je mu velmi blízká, je to květina, jakou má na planetce jedinou. Vypráví, jak byla ze začátku pyšná, ale i přesto ji on měl velmi rád. Že jí dělal zábrany, ať na ní nefouká, že jí zaléval den co den a všelijak se o ní staral. Na noc jí musil zaklápět poklopem, aby jí nebyla zima. Princ smutně říká, jak moc ji měl rád, že květiny se nesmí posuzovat podle slov, ale podle "činů". Vždyť mu vůni a jas dopřávala.

9. Princ opouští svou planetku a jde poznávat svět. Vyčistí své sopky, zalije květinu, rozloučí se a dá jí pod poklop, ona ho odmítne. Že jí zima tolik nevadí a ať na ni ve světě myslí, že ho má ráda. I opouští princ s těžkým srdcem planetu.

10. První planetu, kterou princ navštívil, byla obývána králem. Jenže ten král nikomu ani ničemu nevládl, jelikož měl planetku malinkou. Král hned něco princi nařizoval a všemi možnými ministry ho jmenoval. Princi se to ale nelíbilo, tak odletěl.

11. Další planeta patřila domýšlivci. Ten ve všem viděl pochvalu. Princ se od něho dozvěděl, co znamená obdivovat se: to je uznat někoho nejlepším, nejchytřejším… To po princi domýšlivec požadoval, a tak princ radši od toho divného muže odletěl.

12. Pijan byl obyvatelem další planetky. Ten pil proto, aby zapomněl na stud, který cítí kvůli tomu, že pije. Princ raději odešel.

13. Byznysmen na další planetě prince ani nepozdravil a mezi součty s ním prohazoval slova. Počítal hvězdy, které mu patří. Princ se ptal, jak mu hvězdy patří. Byznysmen odvětil, že on byl první, kdo je spočítal, tak jsou jeho. Jako když někdo něco najde, tak je to jeho. Byznysmen si hvězdy dá do banky. A to tak, že jejich počet, napsaný na papírku, zamkne do zásuvky. Princ po chvilce přemýšlení byznysmenovi řekl, že on vlastní květinu tři sopky. O všechno se pečlivě stará, květinu zalévá a sopky vymetá. Je pro ně užitečný, ale byznysmen pro hvězdy není užitečný ničím.

14. Na další planetce lampář rozsvěcel lampu a zase jí zhasínal velmi rychle za sebou. Bylo to kvůli příkazu, ve dne zhasnout, v noci rozsvítit. Jenže planeta se každý rok rychleji točila, a tak se den a noc střídají ohromně rychle a lampář si nikdy neodpočine. Když tuto planetu princ opouštěl, řekl si, že lampář je aspoň něčím užitečným.

15. Zeměpisec na další planetě spisoval velkou knihu. Do té kreslil a zapisoval mapy, kde co leží… Ale sám nic neviděl (protože na to je moc důležitý), jen čerpal z toho, co mu badatelé řekli. O princově květině tento zeměpisec nic nenapsal, jelikož to není věc trvalá, ale pomíjivá. To prince rozesmutnělo. Zeměpisec mu ale řekl, ať navštíví planetu Zemi, prý má dobrou pověst.

16. Na naší planetě jsou dvě miliardy dospělých, mnoho z nich jsou pijani, byznysmeni, domýšlivci,lampáři… Ještě před vynalezením elektřiny to měli lampáři na světě přesně naplánované, každý večer rozsvěceli lampy hezky po sobě a prý to byla krásná podívaná. Jen na pólech to dělali jen dvakrát ročně.

17. Lidé si myslí, kdoví jak jich není mnoho a také se podle toho (pyšně a sobecky) chovají. Jenže pravda je jinde, lidí není mnoho, vešli by se na větší ostrůvek. Když princ na Zemi dorazil, spadl na poušť, kde žádní lidé nebyli, jen had si s ním povídal. Princ mu řekl, že odešel kvůli trampotám s květinou. Had mu zase prozradil, že každého dopraví tam, odkud přišel.

18. Na poušti princ potkal květinu, a ta mu řekla, že lidi potkala před dávnými léty.

19. Z vysoké hory, kterou princ objevil, zakřičel "Dobrý den" a ozvěna mu "dobrý den" přinesla zpět. I řekl si princ, že lidé se opičí a nemají fantazii.

20. Po cestě princ potkal keř růží, ten mu připomínal jeho květinu. I zastyděl se, že si myslel jaký exemplář, jediný na světě má, a tady jich je spousta. I plakal.

21. Najednou se ale objevila liška, která toužila po tom, aby si jí princ ochočil. I ptal se princ proč a liška mu odpověděla, že jak si jí ochočí, bude pro něj jediná liška na světě a on pro ni jediným princem a všechno jí ho bude připomínat (pole žita budou pro ni jeho vlasy). A tak dlouhou procedurou ochočování spolu prošli. Pak mu liška vysvětlila slovo řád, jako něco co se musí dodržovat. Při odchodu malého prince ho ještě poučila " To co je důležité nevidíme očima, ale srdcem."

22. Na kolejích potkal princ výhybkáře, který vlaky posílal do různých směrů. A jen děti ve vlacích sedí a napjatě pozorují okolí.

23. I potkal princ obchodníka, který vodu v pilulkách prodával. Že prý se tím ušetří padesát tři minut. A nač ty minuty jsou ptal se zvědavě princ a obchodník odvětil, že na co ten člověk chce.

24. Šel smutek na vypravěče, jelikož už vodu žádnou neměli a smrt je čekala. Princ byl ale šťasten i za to že umírá, že přítele a přítelkyni (lišku) měl. I vydali se spolu studnu hledat. Po cestě princ usnul a vypravěč se pohledem na něj kochal a uvědomoval si pravdivost liščiných slov, že to co je důležité nevidíme očima. Pak našel studnu.

25. Vodu pili oba dva jako vzácný dar a princ vypravěče naučil skřípot rumpálu vnímat jako hudbu. A vypravěč i teď když slyší rumpál, představí si malého prince. Vypravěč se poté dozvídá, že jsou na místě, kde princ spadl. Odkud jeho působení na Zemi začalo. I slaví jeho pád výročí, proto jsou zde. Princ vypravěče donutil, aby šel ke stroji a ráno se vrátil.

26. Ráno se vypravěč s dobrou zprávou vrátil, letadlo opravil a může se vrátit zpět, nic ale zatím princi neřekl. Prince našel na kamenné, jak s někým hovoří. Poté zjistil, že je to had. Běžel k princi, aby ho zachránil. I bál se o prince moc, a tak ho vzal do náruče a namočil mu spánky. Princ s malátnou radostí vypravěči řekl, že je rád, že závadu opravil. Vypravěč byl u vytržení. Princ ale pokračoval, že i on se vrátí domů, už rok je tomu, co putuje a jeho hvězda je nad místem dopadu. I vypravěč pochopil, co pochopit nechtěl, že princ odchází. Jako dar mu zanechal svůj smích skrytý ve hvězdách. Pro něj již hvězdy nebudou obyčejné, ale budou pro něj smějící se vzpomínkou na malého prince. Pak princ odešel, vypravěč, ač neměl, šel za ním. Viděl, jak had vpouští do prince jed, jak princ na Zemi nechává své tělo, svou příliš těžkou skořápku a vrací se na svou planetku za květinkou, s beránkem.

27. Je to mu již šest let, co se tato příhoda vypravěči stala a on na prince stále myslí. Ale bojí se i o květinu a o beránka, aby jí nesnědl, aby nezpůsobil princi smutek. Na konci je prosba pro nás, abychom vypravěči /autoru napsali, až se princ, na poušť, vrátí.