Babička

Rok vydání:1944
Vydal: Atlas,spol.s.r.o.,Praha

Obsah:
Příběh babičky, která přijede na dožití za svou dcerou Terinkou a vnoučaty Vilémem, Jeníkem, Adélkou a Barunkou do Starého bělidla (domu). Jejich otec Jakub musel odjet za prací do Vídně. Společně tráví hezké chvíle, navštěvují a poznávají nové lidi a velmi si spolu užívají. Nakonec ale babička umírá odříkávajíc modlitbu po boku své milované vnučky Barunky.

Názor:
Tato kniha se mi líbila, a i když byla stejně jako Divá Bára psána starou češtinou, četla se mi dobře. Děj měla velice zajímavý a podle mého názoru i poučný. A také stejně jako Divou Báru jsem viděla Babičku zfilmovanou. Až na pár drobností se televizní a psaná verze sobě velice podobali. Dokonce mě zaujalo, že ve filmu byl mnohdy takřka stejný text jako v knize. Například hned na začátku, když babička přijela, a také když babička hubovala Adélce, že po drobečkách šlapat nesmí... Maminka mi dala záludnou otázku a ptala se mě, jestli vím, co znamená slovo ROZŠAFNÁ. Kupodivu jsem to uhodla správně. Prý si všichni pod tímto slovem představí, že je veselá, vtipná, legrační apod. To ale není správně. Znamená to moudrá a chytrá.
Také se mi mimo jiné líbila postava paní kněžny, slečny Hortenzie a bláznivé Viktorky. Kněžna a slečna Hortenzie byly až nerealisticky milé a ušlechtilé. Naopak příběh Viktorky se mi zdál tak trochu více ze života.