Babička

 Životopis - Božena Němcová (dívčí jméno Barbora Panklová) je nejznámější česká spisovatelka. Narodila se 4. února 1820 ve Vídni české služce Terezii Novotné a panskému kočímu Johannu Panklovi. Své dětství a mládí strávila v ratibořickém údolí u České skalice. Její otec Johann Pankl pracoval v letních měsících na ratibořickém zámku u vévodkyně Zaháňské. Vliv na malou Barunku měla Babička Magdaléna Novotná.
* Jsou jisté spekulace o narození Němcové. Existuje domněnka, Terezie Novotná a Johann Pankl byli pouze její adoptivní rodiče. Němcová měla údajně být nemanželským dítětem sestry kněžny Kateřiny Zaháňské.
Jako 17letou jí provdali za 32letého úředníka finanční stráže Josefa Němce. Měli spolu čtyři děti. Toto manželství nebylo šťastné. Němec byl drsný a neměl pochopení pro přání své ženy a dětí. Navíc byl kvůli svým politickým názorům překládán z místa na místo. Rodina se tedy často stěhovala. Josef r. 1848 byl přeložen do Uher za bachovské reakce. Němcová s dětmi se stěhuje do Prahy. Situace rodiny se ještě více zhoršovala. Božena trpěla nedostatkem financí. Dovršením neštěstí byla smrt nejstaršího syna Hynka. V této době vznikalo její nejznámější dílo – Babička. Zemřela 21. ledna 1862. Pohřbená je na Vyšehradě.
 O díle – Babička je nejznámější dílo od Boženy Němcové. Jedná se o novelu s podtitulem Obrazy z venkovského život. Dílo bylo ovlivněno vlastními prožitky Boženy Němcové. Také představovalo pro autorku únik od přítomnosti do světa vzpomínek. Psaní této knihy jí pomohlo překonat nejtěžší období života. Především smrt jejího nejstaršího syna Hynka. Vše se odehrává za doby kněžny Zaháňské. Životní předlohou se jí stala vlastní babička – Magdalena Novotná. Autorka zachycuje ve svém díle dění venkova a všechny různé tradice a zvyky.
 Postavy
a) Z venkovského prostředí
Babička: pracovitá, laskavá, milá a hluboce věřící
Barunka: autorka knihy a nejstarší z dětí
děti: Barunka, Vilém, Jan a Adélka
rodiče dětí: Terezie a Jan Proškovi
mlynář, myslivec, rodina Kudrnova, Viktorka, Kristla a Jakub Míla a další
b) Z panského prostředí
Paní kněžna Kateřina Zaháňská: koná dobré skutky a má ráda babičku
Komtesa Hortensie: hodná, milá, zamilovaná do svého učitele kreslení a hezky maluje
Služebnictvo na zámku

 Obsah – Babička bydlela v pohorské vesničce. Měla syna Kašpara a dvě dcery Terezii a Johanu. Jednoho dne dostala dopis od nejstarší dcery Terezie, že její muž přijal službu u kněžny Zaháňské. V dopise žádala babičku, aby se k nim odstěhovala a strávila s nimi hezký zbytek života. Dlouho se rozmýšlela, ale nakonec do Starého bělidla dorazila. Všichni vesničané babičku mile přivítali. Ve vsi jí začali mít všichni rádi. Babička se starala během svého života o domácnost a vychovávala Terezčiny děti. Chodila s nimi na procházky, do mlýna nebo myslivny. V myslivně babička poprvé zjistí, jak to vůbec bylo s Viktorkou. Během výletů a návštěv jim vyprávěla různé příběhy. Dětem se nejvíce líbil příběh o tom, jak získala babička tolar od Josefa II. Jednou šla babička s dětmi na zříceninu a tam potkali paní kněžnu. Ta je srdečně přivítala a pozvala k sobě na zámek. Na zámku poznali slečnu Hortensii, která je jednoho hezkého dne nakreslila. Babička se stala pro kněžnu rádkyní a společnicí.
Pro vesničany měla babička veliký vliv. Pomohla chudé rodině Kudrnovým a přimluvila se u paní kněžny, aby jejich otec získal práci. Babička pomohla i Kristle a Jakubovi, aby se mohli vzít. Měla také veliký podíl na osudu Hortensie. Pomohla jí vrátit se do Itálie ke svému bývalému učiteli kreslení. S ním se vdala, ale bohužel pak zemřela. Ponechala po sobě syna.
Čas plynul a děti rostly. Nejstarší Barunka odjela studovat. Babička začala pociťovat, že za chvíli nastane její konec. Proto napsala Barunce dopis, aby se co nejdříve dostavila do Starého bělidla. Chtěla se s ní před svou smrtí rozloučit. Barunka dorazila a pak babička zemřela.
Když se konal babiččin pohřeb, hleděla kněžna z okna a zašeptala: „Šťastná to žena!“
Zajímavost: toto vrcholné dílo se dočkalo až přes 350 vydání