Babička

Kniha vypráví o životě babičky, Magdalény Novotné, Boženy Němcové, zde jako Barunka.
Babička se nastěhovala do Starého bělidla za svou dcerou a vnoučaty, Adélkou, Vilémem, Janem a Barunkou. Svá vnoučata vychovávala k úctě k přírodě a Bohu. Byla na ně vždy hodná, uměla a znala mnoho věcí.
Když se babička setkala s kněžnou, pozvala je k sobě na zámek. Byla okouzlena babiččinou dobrotou a prostotou. Na zámku se setkali s Hortensií, schovankou kněžny, která si je taktéž oblíbila.
Když se babička přimluvila za chudou rodinu Kudrnovu, Kněžna jim pomohla. Také se přimluvila za Kristlu a Jakuba, kteří do sebe byli zamilovaní. Jakub však musel na vojnu. Kněžna ho přivedla zpět.
Každý večer slýchávali Viktorku u splavu. Brečela, smála se nebo zpívala. Kdysi byla velmi pěkná a mnoho chlapců se s ní chtělo oženit. Tu ale potkala jednoho vojáka. Ten ji začal pronásledovat, kam se hnula. Zešílela s toho, začala spát v jeskyni a nosit otrhané šaty.
Když chtěla kněžna provdat Hortensii za správce, Hortensie náhle onemocněla. Babička zjistila, co za tím bylo. Hortensie vyrostla v Itálii, kde se také naučila malovat. Babička zjistila, že se do svého učitel zamilovala.
Když to kněžna zjistila, provdala ji za něj.
Děti odjeli za studiem. Babička stárla a onemocněla. Nakonec se všichni s babičkou přišli na Staré bělidlo rozloučit.
Každého ve vesnici rozesmutnilo, když babička umřela.