My děti ze stanice ZOO

Děj: Christiana je 14-ti letá dívka, kterou doma otec týrá. Díky psychickému vypětí začne týrat svoji mladší sestru. Nakonec se rodiče rozvedou a ona se přestěhuje se svojí matkou od otce. Ze začátku chodí do nové školy pravidelně, ale protože je nová, nikdo si ji nevšímá. Na staré škole se těšila pověsti neskutečného raubíře, který opovrhuje školním řádem a tak, aby si vydobyla stejnou pověst jako předtím, začne být drzá na učitele. Asi za dva měsíce, zjistí, jak to na nové škole chodí a najde si starší kamarádku Kessi, kterou všichni ve škole obdivují. Společně začnou chodit za školu a začnou brát drogy. Každý den chodí do Domu středu, kde každý bere drogy. Později začnou navštěvovat noční klub v Berlíně, kde Christiana začne brát Heroin. Najednou opovrhuje svojí starou kamarádkou. Vzhlíží na ní jako na obyčejnou holku, protože ona, Christiana, už bere Heroin. Seznámí se s Arzen, který ovšem umírá na předávkování. Pak pozná svou další lásku – Detlefa a začnou si na drogy vydělávat společně. Prostitucí. Nejprve vydělává jen Detlef, a Christiana ho chodí pravidelně navštěvovat, ale jak jsou stále více závislí, musí s prostitucí začít i Christiana. Seznámí se s Babsi, která ale také umírá. Pak se o Christianiny závislosti dozví matka a snaží se, aby dcera spolu se svým přítelem začala odvykat. Po spoustě neúspěšných pokusů se matka rozhodne dát dceru, pro její vlastní dobro, do odvykacího ústavu.

Ukázka: Pár dní jsem Atzeho neviděla. A teď jsem četla v novinách, co se s ním v poslední době dělo. Už minulý týden si píchnul moc silnou dávku a skončil v nemocnici. Jeho přítelkyně Simona si prořízla tepny. Oba je zachránili. Den před svou smrtí, šel Atze na policii a prásknul tam všechny dealery, který znal, taky dvě holky, kterým se říkalo dvojčata a který měly vždycky nejčistší fet. Pak ještě napsal dopis na rozloučenou v novinách ho otiskli: "Skončím teď svůj život, protože herák jako já způsobuje svým příbuzným a přátelům jen neštěstí, starosti, hořkost a zoufalství. Neničím jen sám sebe, ale taky všechny okolo. Děkuji svým milým rodičům a své malé babičce. Fyzicky už neexistuju. Herák, to je to nejhorší, čím se člověk může stát. Ale kdo žene lidi, kteří přicházejí na svět mladí a plní chuti do života, do neštěstí? Tento dopis chce být varováním pro všechny, kteří budou někdy stát před rozhodnutím: Co kdybych to taky vyzkoušel? Hlupáci, podívejte se na mě. Teď už budeš mít po starostech, Simono, měj se dobře. "
Ležela jsem ve své posteli a myslela si: Tak to byl tvůj první kluk, kterého jsi měla ráda. A teď je v rakvi. Nemohla jsem ani brečet. Jako by ve mně všechno vyschlo.
Příští den na Kudammu Atzeho nikdo neoplakával. Heráci nebrečej. Některý na něho byli dokonce pěkně naštvaný, protože spoustě lidí dlužil prachy a protože prásknul dobrý dealery, který měli vždycky čistej fet. Teď je zašili.
Nejšílenější na tom všem bylo, že jeho přítelkyně Simona, která si v životě nevzala háčko a vždycky se snažila Atzeho přemluvit, aby toho nechal, si týden po jeho smrti začala píchat. Po několika týdnech se vykašlala na své povolání, zdravotní sestry, a začala s prostitucí.
Lufo zemřel přesně za rok, v lednu 1978, na předávkování háčkem.
S Atzeho smrtí jsem ztratila svou krásnou představu o herácké hvězdě, která umí zacházet s háčkem.

Moje zhodnocení: Na tuto knihu je těžké mít svůj názor, jelikož se mi sice kniha nelíbila, řekla bych, že svůj účel splnila. Kdo si tuto knihu přečte, má najednou takový odpor k drogám, že je asi jen tak nezačne brát.
Takže i když se mi kniha nelíbila, jako třeba nějaká jiná, vlastně jsem ráda, že jsem ji musela číst. Třeba bych za pár let mohla začít brát drogy, byla bych ovlivněna okolím, ale takhle vím, že za celý svůj život nechci mít s drogami nic společného!