robinson crusoe

Proslulý román, jehož původní název zní Život a neobyčejné dobrodružství námořníka Robinsona Crusoa z Yorku, byl poprvé vydán roku 1719. Východiskem k vytvoření tohoto díla se prý staly zážitky ze života skotského námořníka Alexandra Selkirka (není prokázáno), který na vlastní žádost pobýval pět let na opuštěném ostrově v Tichém oceánu.

Fiktivní autobiografie, světově proslulý román představitele měšťanské kultury zlatého věku anglického klasicismu.

V 1. osobě vyprávěný příběh trosečníka, který po 28 let obývá pustý ostrov. Robinson Crusoe (vlastním jménem Kreutznauer) prožije po odchodu z domova motivovaném touhou po dobrodružství řadu příhod na moři, upadne do otroctví, po útěku se v Brazílii věnuje plantážnictví a obchodu s otroky. Při plavbě do Afriky jeho loď ztroskotá a Robinson, který se jediný zachránil na pustém ostrově, začíná vlastníma rukama s minimem prostředků zajišťovat svou existenci. Postupně se rozvíjející civilizovanost Robinsonova života na ostrově vyvrcholí v 25. roce pobytu, kdy se objektem hrdinova civilizačního úsilí stává i lidská bytost (vzdělávání zachráněného divocha Pátka). Do vlasti se Robinson vrací po 35 letech na anglickém korábu, jehož kapitánovi pomůže potlačit vzpouru. Po 7 letech pobytu v Anglii shledává při opětovné návštěvě ostrova, na němž byli zanecháni vůdci vzbouřenců, že tu civilizace pokročila do stadia soukromého vlastnictví půdy.

Českou verzi tohoto díla převyprávěl Josef V. Pleva, který upravil některé části knihy. Například dobu pobytu o samotě zkrátil na deset let, protože při delší době by podle nových poznatků, které Defoe neměl, došlo k zešílení nebo ke zdivočení Robinsona. Rovněž při návratu se shledává s matkou, o které Pleva předpokládal, že byla poměrně mladá a mohla se dožít návratu syna. O Robinsonově obchodu s otroky Pleva nemluví a nepíše, protože podle jeho překladu byl Robinson velice civilizovaným a humánním moderním člověkem, který neuznával otroctví a věřil v rovnost mezi lidmi. Kniha je napsána z pohledu pozorovatele.


Zpracováno podle: internet: http://www.referaty.info/referat.php?ref=386
http://knihy.abz.cz/prodej/robinson-crusoe
kniha: Obsahy z děl světové literatury (1.díl) – Libuše Ulrichová


Kapitola první: Robinsonovo dětství a jeho útěk z domova
…“.. Nehněvejte se, maminko, nikdy už o tom nebudu mluvit. Poslechnu vás…“…
Jak známé tvrzení praví: ,, Nikdy neříkej nikdy.“

Kapitola druhá: První cesta po moři. Mořská nemoc. Bouře. Ztroskotání lodi.
…“ Lod‘ plula až do odpoledne velmi klidně. Po obědě však se náhle zvedl silný vítr. Moře se počalo vzdouvat. Lod‘ se kolébala stále víc a víc z boku na bok. Robinson pocítil velkou úzkost. Zvedal se mu žaludek, rozbolela ho hlava a zvracel. Martin si všiml, jaká se stala najednou s jeho přítelem změna. Usmál se, neboť znal tyto příznaky mořské nemoci již dávno z vlastní zkušenosti.“…
Nerada bych byla ošklivá, ale Robinson měl tak trochu předpokládat, že se mu udělá nevolno. Tak často zas na palubu lodi nevstoupil, aby si zvykl na kolébání vln.

Kapitola třetí: Osudná náhoda, která rozhodne, že se Robinson z cesty domů již nevrátí. Cesta z Afriky na guinejské pobřeží. Přepadení námořními loupežníky. Robinson upadne do zajetí.
Robinson chtěl poznat vůni dálek. Moc si přál stát se námořníkem, ale protože rodiče pro něj byli důležitější, rozhodl se splnit přání otce a matky a nevypravovat se na moře. Věci přicházejí tehdy, kdy je nejmín čekáme. Robinson se shodou náhod dostane na cestu, která bude trvat dlouhá léta, než se dostane domů.

Kapitola čtvrtá: Robinson otrokem. Útěk z otroctví. Zachráněn na moři. Cesta do Brazílie. Záhuba lodi.
Myslím, že se Robinson nezachoval nijak šlechetně k starému Mulejovi. Věděl přeci moc dobře, jak co Mulejovi jeho pán provede.

Kapitola pátá: Země či ostrov? Prvé dny trosečníka.
První dny jsou vždy těžké. Za nejdůležitější pokládám najít si něco, co motivuje a udržuje při zdravém rozumu.

Kapitola šestá: Robinson si zřídí kalendář a sluneční hodiny. Zařizování jeskyně. Je ostrov obydlen? Je vidět, že ač si to možná ani Robinson neuvědomuje, že se vzdává veškeré naděje na návrat domů.

Kapitola sedmá: Robinson si opatří zbraně. Marné pokusy rozdělat ohen. Slunečník. Hrozná bouře. Ohen. Příchod dešt’ů. Nejdůležitější k přežití na pustém ostrově je vlastnit nůž, vodu a ohen. První dvě věci Robinson má, horší je to s ohněm. I o tak samozřejmou věc, jako je teplo, musí člověk bojovat.

Kapitola osmá: Nesnáze s novými střevíci. Mořský ježek. Nové objevy na ostrově. Robinson rozšiřuje svou domácnost. Želvy mořské.
…Věděl, že želva se musí nejdříve převrátit nejdříve na hřbet. Pak neuteče. Včerejší želvy byly obrovské a jistě i velmi těžké. Sám jediný sotva bude mít tolik síly, aby želvu na hřbet převrátil. Bude nejlépe, pomyslil si, když jí probodnu oštěpem krk a pak jí uříznu hlavu. …
JE TO BARBARSKÉ!!!!! A ODPORNÉ!!!!

Kapitola devátá: Výroba svíček. Nový oblek a slunečník. Cesta do nitra ostrova. Rajské údolí. Bloudění. Ztráta ohně. Chudáci zvířata! Nikdy bych se nevypravila nikam, pokud bych 100% nevěděla, že se nevrátím včas.

Kapitola desátá: Náhodné, ale důležité objevy. Výroba hrnců se nedaří. Nový Robinsonův přítel.
…Velcí papoušci létali velmi obratně mezi větvemi, mlád’ata však jen z větve na větev dosud neohrabaným letem. Robinson se pokusil chytit jednoho mladého papouška živého. … Robinsonovi se nelíbilo být otrokem, i když se s ním zacházelo v celku slušně. A ted‘ to chce to samé provést nevinnému mláděti? Cožpak mu to není odporné? Ten papoušek má také rodinu! Nečin druhému to, co nechceš, aby on činil tobě.

Kapitola jedenáctá: Vánoce. Zemětřesení. Robinson má opět ohen. Zemětřesení: chudáci zvířata!

Kapitola dvanáctá: Stavba krbu a komínu.
Výroba cihel byla jistě velmi náročná…
Kapitola třináctá: ,,Věčné světlo“. Stavba chléva.
,,Co se v mládí naučíš, ve stáří jak najdeš.“ A ted‘ to platilo dvojnásob. Kdyby si nevšímal věcí okolo něj, když byl ještě doma, nikdy by sám asi nepřišel na způsob, jak si zajistit ohen, i když bude dlouho pryč.

Kapitola čtrnáctá: Nemoc.
Bylo mi ho malinko líto, ale ještě víc mi bylo líto zvířat, o které se neměl kdo starat.

Kapitola patnáctá: Robinson hrnčířem a krejčím. Popravdě řečeno, neznám moc lidí, kteří by si troufli si něco ušít.

Kapitola šestnáctá: Požár pralesa. Moždíř. Nesnáze s výrobou mouky. Ruční měch. Pečení chleba.
I když měl Robinson vcelku dobré úmysly se založením požáru, měl především myslet na to, že svou ,,sobeckostí“ zahubí také nevinná zvířata, která žijí v pralese, a mnoho dalších zvířat, která se nadýchají dusivého kouře.

Kapitola sedmnáctá: Stavba ohrady pro kozy. Robinson zřizuje polní hospodářství. Stopy v písku. Stavba člunu. Výzkumná cesta po moři kolem ostrova.
No, je vidět, že mu na těch kozách opravdu záleží. Snaží se pro ně udělat opravdu hodně.

Kapitola osmnáctá: Zkáza korábu přinese Robinsonovi mnoho dobrého.
Nic proti Defoeovi, byl to velký spisovatel, ale uvažuju o tom, že budu číst pouze názvy kapitol…

Kapitola devatenáctá: Dokonalé zařízení domácnosti. Pálení uhlí v milíři. Příchod lidožroutů. Vysvobození Pátka.
I když Robinson zachránil jeden lidský život (Pátkův), prvního zajatce se mu osvobodit nepodařilo… Tak krutá smrt-praštění dřevěnou palicí přes hlavu…

Kapitola dvacátá: Robinson s Pátkem se vypravují na cestu do Země za měsícem. Nové vzrušující události-Pátek se shledává se svým otcem a Robinson s Evropanem.
Po tak dlouhé době odloučení od civilizovaných obyvatel obou dvou (Robinson+Pátek) bylo jistě velmi povzbudivé setkat se s Evropanem a Pátkovým otcem.

Kapitola dvacátá prvá: Robinson se svými přáteli staví dům. Španěl a Pátkův otec se vracejí pro ostatní trosečníky. Nové velké události na ostrově.
Tato kapitola byla asi z celé knihy nejdůležitější. Všichni víme, že Robinson Crusoe je známé jméno někoho, koho potkal nemilý osud. Strávil část života odtržen od civilizace. V této kapitole se dočteme, že díky shodě náhod loupeživí piráti přijeli na ostrov, kde hrdina Defoeovi nejslavnější knihy pobýval. Díky těmto zlodějům se zas vrátí domů.

Kapitola dvacátá druhá: Robinsonův návrat do vlasti.
...Do roka se Robinson i Pátek oženili. Robinson má již syna a dvě roztomilé dcerušky, zatímco Pátek již vychovává pět zdatných potomků, vesměs chlapců.“
Všechno zlé, je k něčemu dobré. To se týká i Robinsona. Díky tomu, že ztroskotal, našel věrného přítele. Nic nenahradí někoho, kdo nezradí a mezi ty, které nezradí, jistě Pátek patří.